Podobná výstava o pozdní gotice a rané renesanci v Česku ještě nebyla. Europa Jagellonica, která byla 19. května 2012 otevřená v Galerii Středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře je absolutní zázrak! Sto muzeí a církevních institucí z celé Evropy zapůjčilo do Kutné Hory na 300 uměleckých děl, která dokumentují kulturní rozkvět v době 15. a 16. století na území dnešního Česka, Slovenska, Polska, Litvy, Chorvatska a Maďarska za vlády králů z dynastie Jagellonců.
Výstava v ceně 25 miliónů korun je fascinující pro odborníky i laickou veřejnost. Autorem uměleckého projektu je historik umění Jiří Fajt, který připravil už v roce 2005/2006 výstavu o umění Karla IV. pro Prahu a New York a v současnosti působí jako mezinárodní odborník v Lipsku a v Berlíně. Společná česko-polsko-německá výstava bude v Kutné Hoře pro veřejnost k vidění od 20. května do 30. září, denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.
PhDr. Peter Kováč
Peter Kováč:
Připravil jsi před šesti lety velkolepou výstavu o umění doby císaře Karla IV. pro Metropolitní muzeum v New Yorku a Pražský hrad. V čem je výstava v Kutné Hoře v galerii GASK o umění doby Jagellonců nová?
Jiří Fajt:
V případě Karla IV. a jeho synů jsem chtěl ukázat, jak se Lucemburkové snažili o vlastní rodovou a vládní reprezentaci formou umění. Tato dvorská tvorba pak výrazně ovlivňovala kulturní aktivity na územích, která se nacházela pod jejich politickým vlivem. U Jagellonců to bylo trochu jinak. V zemích, kde vládli, měla svou značnou autonomii aristokracie a města. Nedá se tam mluvit moc o jednotném panovnickém uměleckém programu. Pro 15. a 16. století je naopak typická různorodost a také náboženská tolerance, což u Jagellonců vychází z jejich respektu ke katolictví a pravoslaví.
Peter Kováč:
Jací byli Jagellonci jako objednavatelé uměleckých zakázek?
Jiří Fajt:
Citelně jim chyběly peníze. Erb Vladislava II. Jagellonského třeba najdeme v nádherném a nákladném Vladislavském sále v Praze, ale i na obrovitém a drahém oltáři mistra Pavla v Levoči. Český a uherský král však tato díla nefinancoval. Vladislav měl totálně rozvrácenou královskou pokladnu. Takže v Praze šlo z velké části o zakázku zemských stavů, v Levoči se na všem výrazně podílelo město.
Peter Kováč:
Varšava a Postupim, to jsou dvě další zastávky této putovní výstavy. Čím se od sebe budou jednotlivé expozice odlišovat?
Jiří Fajt:
Každá má trochu jinou podobu a orientaci. V Kutné Hoře je nejvíce exponátů, přes tři sta, takže nejšířeji je tu představeno celé bohatství pozdně gotické a renesanční tvorby na území dnešní Litvy a Polska, Česka a Slovenska, Maďarska a Chorvatska. A máme tu také nejbohatší doprovodný program. Na jednu vstupenku mohou diváci navštívit dalších dvanáct památkových objektů v Kutné Hoře, kam se běžně nedostanou, jako jsou třeba v chrámu sv. Barbory tribuny, kde z výšky zájemci uvidí poprvé v plné kráse jedinečnou klenbu architekta Benedikta Rejta, což byl architekt evropského formátu.
Peter Kováč:
Které velké umělecké osobnosti návštěvníci v Kutné Hoře uvidí?
Jiří Fajt:
Mnohá díla vytvořili anonymní malíři a sochaři, jejichž tvorba se na výstavě objevuje vůbec poprvé vedle takových velikánů, jako byl Lucas Cranach, Albrecht Dürer, Mistr IP, Gerhaert z Leydenu, Veit Stoss nebo Pavel z Levoče. Myslím, že odborníci i návštěvníci jednoznačně docení, jak významnými tvůrci byli třeba v jižních Čechách Žebrácký mistr a Zvíkovský mistr, nebo v Praze Litoměřický mistr. Umění vzniklé za vlády Jagellonců se u nás vždy posuzovalo jen v rámci našeho regionu. Tady konečně dostalo evropský rozměr.
Peter Kováč:
Také se tvrdilo, že všechno nejlepší vzniklo u nás a v Polsku nebo v historických Uhrách pod vlivem Německa nebo Itálie...
Jiří Fajt:
Ano. Málokdo si uvědomil, že třeba Veit Stoss svoji kariéru začal v jagellonském Krakově, dokonce tu působil dvě desetiletí. V Čechách dostali šanci umělci, jako byl řezbář Mistr IP nebo architekt Benedikt Rejt. Právě až v Praze se jejich talent rozvinul naplno a vytvořili tam svá nejslavnější díla. To nebylo ojedinělé. Na Slovensku a v Polsku se teď našly sochy Gerhaerta z Leydenu, největší osobnosti porýnské a vídeňské pozdní gotiky. Také se pozapomíná na to, že Jan Polack, nejvýznamnější bavorský malíř kolem roku 1500, přišel do Mnichova z Polska a že otec Albrechta Dürera byl vynikající zlatník, který do Norimberka dorazil z jagellonských Uher. Takže i kutnohorská výstava ukazuje, že na dějiny umění střední Evropy se můžeme dívat z naprosto jiné perspektivy, než bylo dosud běžné.
Na fotografii: Jiří Fajt při instalaci výstavy v Kutné Hoře.
K výstavě v Kutné Hoře na našich stránkách:
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru