Brno - Znojmo: Sborník k 730. výročí smrti krále Přemysla Otakara II.

V roce 2008 jsme si připomněli 730. výročí od smrti českého krále Přemysla Otakara II., který je i dnes velice inspirativní osobností a jenž se řadí mezi naše nejvýznamnější středověké vladaře. Stále existuje velké množství nezodpovězených otázek, které se ve spojení s ním a především s jeho vládou objevují.

Doba panování „krále železného a zlatého" a celá druhá polovina 13. století jsou obdobím, které ještě nebylo „podrobněji" zmapováno, a to zejména z hlediska hospodářských, správních, ale i církevních dějin. Ke zkoumání se nabízejí i významné fenomény středověku jako např. rytířství, které v „životě" Přemysla Otakara II. hrálo velice významnou roli.

Ve dnech 27.-28. srpna 2008 se ve Znojmě v rámci projektu „Pocta králi železnému a zlatému Přemyslu II. Otakarovi" uskutečnilo sympozium nazvané „Přemysl II. Otakar a jeho doba", na němž zaznělo množství podnětných příspěvků. Výsledkem celého setkání je zajímavý sborník, který vydala Matice moravská.

Jeho editoři napsali: „Příspěvky... nechtějí v celistvosti zaplnit bílá místa v životě a díle krále z Přemyslova rodu, chtějí spíše ukázat možné směry bádání a trend nepředpojatého uvažování, chtějí představit méně známé momenty životopisu i dobového dění."

Úvodní příspěvek Vratislava Vaníčka přibližuje dobu krále Přemysla Otakara II. v souvislostech vývoje středovýchodní Evropy a říšského interregna. Všímá si zejména období let 1245 až 1273. Vládu českého krále považuje za významný zlom v dějinách střední Evropy, který ale zatím nebyl rozpoznán a náležitě doceněn. Po králově smrti bohužel nikdo nenavázal přímo na jeho dědictví. Za vlády jeho nástupce Václava II. tak došlo k dalším změnám, které ale s panováním Přemysla II. Otakara měly pramálo společného.

Martin Wihoda se věnuje Přemyslovým moravským létům, kdy Moravu spravoval z titulu markraběte. V té době ale byla již na Moravě zformována zemská obec, která byla schopna hájit zájmy své země před královským dvorem i bez zásahu samotného markraběte.

Významnou událostí byl zisk zemí babenberského dědictví, jemuž se ve své stati věnuje podrobněji Robert Antonín. Pokusil se na základě komparace diplomatických a narativních pramenů s poznatky dosavadního historického bádání vyhodnotit královy schopnosti ovládat a spravovat nově získaná území (rakouské a štýrské vévodství).

Autor došel k závěru, že celkově vzato byla Přemyslova moc v zemích babenberského dědictví neudržitelná. Chybou byly např. jeho snahy o centralizaci vlády a o soustředění soudní, výkonné, hospodářské a vojenské moci v rukou přímých králových zástupců a to vše na úkor tradičních rakouských a štýrských rodů.

Zajímavý příspěvek je věnován jedné z nejvlivnějších osobností Přemyslovy doby, olomouckému biskupovi Brunovi ze Schaumburka, který byl královým rádcem a diplomatem, jenž zásadně ovlivňoval i panovníkovu „zahraniční" politiku.

Ve službách českého krále nalezneme velké množství šlechticů, z nichž významné místo zaujímal např. znojemský purkrabí Boček a později i jeho bratři.

Milota z Dědic byl již od poloviny 14. století považován za zrádce, který v rozhodující bitvě u Suchých Krut zradil Přemysla Otakara II. Skutečnost ale byla jiná, jak dokazuje Libor Jan. Milota se v pramenech objevuje od roku 1256 a po roce 1278 jeho stopy nemizí, ale naopak stále působí ve službách králů z přemyslovské dynastie. Poslední zmínka o tomto moravském šlechtici pochází z roku 1302. Zemřel pravděpodobně kolem roku 1307. Určitě nebyl zrádcem českého krále, ale významným a vlivným mužem své doby.

Jeden z textů je věnován také jihovýchodní Moravě, oblasti, která byla ještě na počátku 13. století neutrálním územím, z něhož si postupně začali „ukrajovat" Přemyslovci a Arpádovci. Po porážce Uhrů u Kressenbrunnu v roce 1260 pak došlo k přesnému vymezení, která část bude připojena k Moravě a která k Uhrám.

Libor Jan se ve své druhé, podnětné stati zabývá středověkým fenoménem rytířství ve spojení s českým králem Přemyslem II. Otakarem. V česky psaných pracích nebylo doposud tomuto tématu věnováno mnoho pozornosti. Naopak v zahraničí zažívá rytířství novou vlnu zájmu. Rytířská kultura ale beze všech pochybností hrála za vlády posledních Přemyslovců významnou roli. Škoda jen, že samotný Přemysl Otakar II., velký rytíř a válečník zemřel nerytířsky.

Nejrozsáhlejší text sborníku představuje dobu Přemysla Otakara II. na Moravě a ve Slezsku (1247-1278) ve světle archeologických nálezů a dokladů. Zdeněk Měřínský se po krátkém historickém úvodu zabývá nejprve osídlením Moravy a Slezska ve 13. století, v období, kdy probíhala především městská kolonizace.

Právě na Moravě máme doloženo nejstarší město v právním smyslu u nás, Uničov (1223), který ale byl založen již dříve, nejpravděpodobněji v roce 1213. Největšími moravskými městy byly po celý středověk Znojmo, Brno, Olomouc a Jihlava a řadí se k nim také Opava. Autor si všímá i dalších měst a městeček a také právních zvyklostí, jež s nimi byly spojeny. Věnuje se rovněž nejstarším zmínkám o těchto městech a zajímavé jsou i informace o jejich nejstarším opevnění, které ne vždy muselo být z kamene.

Se vznikem šlechty souvisí také vznik jejích sídel. Jedná se o tvrze a zejména pak o kamenné hrady, z nichž nejstarší se objevují počátkem 2. čtvrtiny 13. věku. Autor si všímá jednotlivých typů hradů, jejichž vznik je spjat s dobou Přemysla Otakara II. Samotné 13. století bylo zlatým věkem budování hradů. Měřínský přibližuje i některé vybrané památky hmotné kultury (např. železnou standartu interpretovanou jako štýrský panter, jež byla nalezena ve starém řečišti Dyje před Znojmem).

Jiří Ramba, jenž se účastnil antropologicko-lékařského výzkumu ostatků významných osobností našich dějin, se v posledním příspěvku sborníku věnuje rytířským a válečným úrazům a jejich stopám na lebkách českých králů. Přibližuje příběhy celkem tří českých panovníků: Přemysla Otakara II., Karla IV. a Jiřího z Poděbrad.

Lebka Přemysla Otakara II. nese jasné stopy po sečné ráně, jež ji rozpůlila. Nikdy se už ale nedozvíme, zda to byla rána smrtelná nebo ji král utržil až po smrti. Karel IV. zase pravděpodobně při turnaji utrpěl vážné poranění páteře a brady, které způsobilo jeho dočasné ochrnutí. A do třetice: Jiří z Poděbrad utrpěl v dětském věku také úraz obličeje, přesněji jeho levé části, u níž pak došlo k růstovému zpomalení.

Všechny texty mají bohatý obrazový doprovod (fotografie, kresby, plánky, mapky), na závěr je zařazen výběr základních pramenů a literatury.

Reprezentativní sborník „Pocta králi" je zajímavým a inspirativním čtením a zároveň důstojným připomenutím výročí velkého českého krále z rodu Přemyslova.

Marek Zágora

Libor Jan - Jiří Kacetl a kolektiv, Pocta králi. K 730. výročí smrti českého krále, rakouského vévody a moravského markraběte Přemysla Otakara II., Matice moravská, Brno - Znojmo 2010, 264 stran, doporučená cena 490 Kč.

Obsah knihy:

Vratislav Vaníček: „Otakarovská" středovýchodní Evropa a říšské interregnum (1245/50-1273)

Martin Wihoda: Přemyslova moravská léta. Mezi královskou korunou a babenberským dědictvím

Robert Antonín: Přemysl Otakar II. a zisk zemí babenberského dědictví

Stanislav Bárta: Bruno ze Schaumburka a jeho role v politice Přemysla Otakara II.

Miroslav Plaček: Znojemský kastelán Boček a jeho bratři ve službách Přemysla Otakara II.

Libor Jan: Zvěst o věrné službě a mýtu o zradě Miloty z Dědic

Peter Futák: Královští úředníci na jihovýchodní Moravě do konce vlády Přemysla Otakara II. a jejich role při kolonizaci moravsko-uherského příhraničí

Jiří Kacetl: Byl Moravský Krumlov založen Přemyslem Otakarem II.?

Libor Jan: Přemysl Otakar II. - rytíř a válečník

Zdeněk Měřínský: Éra Přemysla Otakara II. na Moravě a ve Slezsku (1247-1278) v archeologických nálezech a dokladech

Jiří Ramba: Rytířské a válečné úrazy a jejich stopy na lebkách českých králů

Jiří Kacetl: Text projevu při zahájení projektu Pocta králi

Karel Floryk: Závěrečná zpráva o projektu Pocta králi železnému a zlatému Přemyslu II. Otakarovi