KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: OPIČÍ GANG V AKCI

Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejichž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.

Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.

Opičí gang v akci

(anonymní mistr, jižní Nizozemsko, asi 1425–1450, stříbro, zlacené stříbro, malovaný smalt, 20 x 11,7 cm, The Metropolitan Museum of Art, New York, inv. č. 52.50)

Metropolitní muzeum umění v New Yorku disponuje velice zajímavou kolekcí středověkého umění. Milovníci umění ani nemusejí letět za Atlantik a mohou si v klidu domova prohlédnout vybrané sbírkové předměty a dozvědět se o nich nejen základní informace. Mezi „nejkomičtější“ objekty patří pozdně středověký pohár s opicemi, který vznikl v letech 1425 až 1450 pro dvůr burgundských vévodů.

I když se nedochovalo jeho víčko, jedná se na první pohled o velice luxusní pohár, o čemž svědčí mimo jiné i použitá technika jeho zdobení. Je totiž zdoben „malovaným“ grisaille smaltem (v odstínech šedé), kdy je materiál nanášen volně na stříbro, bez drážek, které oddělují barvy, a také bez vyrytých vzorů, které poskytují místo pro nanášení průsvitných smaltů. Neobvyklou techniku najdeme ještě na několika málo dochovaných předmětech a všechny jsou spojovány s burgundskými vévody.

Abychom se mohli s chutí zasmát, musíme se podívat na pohár zblízka. To, co je na něm vyobrazeno, nás pak zcela pohltí. Jedná se o totiž o „ilustraci“ velmi populárního příběhu, který poukazuje na lidskou hloupost. Dole, těsně nad základnou poháru, vidíme hlavní scénu: hluboce spícího kramáře a také jeho cestou znaveného psa. „Obchodníků spí a vůbec netuší, že je právě okrádán bandou vykutálených opic, které jej dokonce svlékají z oblečení. Vidíme, jak mu zrovna stahují jednu z nohavic. O kousek dál se další členové opičího gangu věnují jeho zboží, které si briskně mezi sebou rozdělují. Na zemi najdeme rozsypané hrací kostky a zrcadlo. Pootočíme pohárem a vidíme další trojici zlodějíčků, z nichž prostřední opičák se zaujetím zkoumá získanou botu. Další opice z asi třicetičlenné bandy si již užívají nakradené zboží vysoko ve větvích stromů, které tvoří významnou součást výzdoby poháru. Kdybychom se na pohár dívali s odstupem, mysleli bychom si, že jej zdobí jen a pouze popínavé rostlinné motivy. Opak je však pravdou.

Opice skotačí a vesele se houpou ve větvích se svým nově nabytým majetkem. Hrají na četné hudební nástroje (brumle, bubínek, píšťala, loutna), zkoušejí si šperky, obdivují se v zrcadlech, jedna z opic si nazouvá druhou kramářovu botu. Všude kolem je rozeseto „obchodníkovo“ zboží, a tak si můžeme jen tak mimochodem prohlédnout celou jeho „nabídku“ (např. nože, opasky, hřebeny, různé váčky a taštice).

Z dochovaných písemných pramenů víme, že podobné scény se hrávaly pro pobavení diváků či hostů během různých oslav, i těch svatebních. Máme např. doloženo vystoupení, na jehož konci se objevila skupina tančících opic, které narazily během svého dovádění na spícího kramáře. Okradly ho o zrcátka, jehlice a věnečky a ty pak zanesly mladým dámám. Diváci řvali smíchy. Očitý svědek to označil za mimořádně bláznivou podívanou.

O středověkém vnímání opic bylo již v rámci tohoto seriálu pojednáno. Přesto musíme zopakovat, že vypodobňování opic a jejich symbolika prošly v průběhu středověku řadou proměn, a to zejména poté, co se od počátku 12. století začaly objevovat ve městech. Jejich vyobrazení tak byla ovlivněna i živými exempláři, které se začaly „dovážet“ z Asie a Afriky.

Nejčastěji byly opice vyobrazovány v droleriích gotických rukopisů. Většinou byly zachyceny s obojkem kolem krku nebo na vodítku, což byly symboly jejich domestikace. Zároveň bylo doporučováno, aby byly připoutávány k nějakému těžšímu břemenu, které je přibrzdí v jejich rychlém pohybu. Jako domácí mazlíčci se daly se vycvičit, např. k metání kotrmelců a k dalším podobným kouskům.

Ve středověku symbolizovaly především zvířecí stránku člověka. Středověcí lidé je ale nepovažovali za sobě nejbližší tvory, těmi byli medvědi a prasata. Opice ve středověkém umění většinou, a na našem poháru je to zcela markantní, parodují lidské činnosti, které napodobují, aniž by místy samy věděly, proč tak vlastně činí. Byly považovány za hloupá stvoření…

PS: Rovněž vnitřek poháru je vyzdoben, a to scénou lovu na jelena, které vévodí hned dva opičí lovci: jeden číhá na kořist vyzbrojený lukem a šípem, druhý troubí na lovecký roh a na vodítku drží loveckého psa (podle tvaru těla by se mohlo jednat o chrta).

Marek Zágora

Foto The Metropolitan Museum of Art, New York.

Více obrázků:

https://www.metmuseum.org/art/collection/search/470308

Předchozí díl seriálu:

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-to-je-ale-poradny-hrebec/