KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: ANI PÍSMENKO NESMÍ PŘIJÍT NAZMAR

Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejichž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.

Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.

Ani písmenko nesmí přijít nazmar

(Kniha hodinek Markéty Orleánské, Rennes, Bourges a Paříž, kolem 1426–1430 a kolem roku 1450, Bibliothèque nationale de France, Ms. latin 1156B, fol. 135r)

V pozdním středověku byly velice oblíbené bohatě zdobené knihy hodinek, reprezentativní modlitební knížky, které byly nejen ukázkou bohatství jejich majitele, ale také výrazem osobní zbožnosti. Do současnosti se dochovalo velké množství těchto nádherných rukopisů, které svědčí jak o oblíbenosti knih hodinek, tak především o uměleckých schopnostech jejich iluminátorů. Mezi ty nejkrásnější, ale méně známé patří Kniha hodinek Markéty Orleánské (1406–1466).

Markéta Orleánská byla vnučkou francouzského krále Karla V. Moudrého a praneteří Jana, vévody z Berry. Oba byli proslulými bibliofily a zdá se, že Markéta lásku k nádherným rukopisům podědila.

V roce 1426 se provdala za bretaňského vévodu Richarda z Étampes. Právě on objednal u knižního malíře ve městě Rennes výzdobu knihy hodinek, jež byla zamýšlena jako svatební dar. Tento bretaňský mistr je autorem nádherných medailónů kalendáře se znameními zvěrokruhu a činnostmi typickými pro každý měsíc. Četná vypodobnění erbů obou manželů, jejich monogramy R a M v blízkosti všech iniciál i zobrazení modlící se Markéty před Pannou Marií podtrhují velice osobní charakter celého manuskriptu.

Latinsky psaný rukopis obsahuje celkem 210 pergamenových listů o rozměrech 20,7 x 15 cm a nachází se dnes ve Francouzské národní knihovně v Paříži (Ms. latin 1156B). Jeho výzdobu tvoří celkem jednačtyřicet miniatur nejvyšší umělecké kvality, čtyřiadvacet zlatem orámovaných medailonů kalendáře a dvaačtyřicet historizujících bordur, které jsou nádhernou sondou do života 15. století.

Miniatury a bordury vznikly kolem roku 1430. Jejich autor je označován jako Mistr Markéty Orleánské. Markéta pak nechala ještě kolem roku 1450 manuskript doplnit Étiennem Sauderatem podle poslední módy. Na miniaturách jsou zobrazeny scény z Nového zákona a vyobrazení světců. Jednotlivé bordury jsou pak jedinečným svědectvím o feudálním životě kolem roku 1430, a tak můžeme obdivovat rytíře měřící své síly při turnaji i v bitvě, poutníka na cestě do Santiaga de Compostela, chytání ptáků i lov na jelena, sklízení pšenice nebo nakládání lodí v přístavu.

Velice zajímavá je výzdoba folia 135r. Na hlavní miniatuře, která společně s textem zabírá asi jednu třetinu plochy, je vyobrazen Pontius Pilát, jenž sedí na vyvýšeném trůnu a myje si ruce nad osudem Ježíše Krista, který stojí spoutaný po jeho levici.

Nejúchvatnější a zároveň nejnápaditější je však výzdoba bordur. Narazíme zde na venkovany (dvě ženy a dva muže) kteří na „zlatavé“ louce či v zahradě „plné“ květin (na první pohled rozeznáme růže, karafiáty nebo jahodníky) „uklízejí“ a zároveň „sbírají“ modrá a tmavě červená písmena abecedy, „rozesetá“ všude kolem.

Scéna působí komicky, ba až bizarně. Obě ženy pomocí koštěte metou písmenka na hromadu a pak je zřejmě chtějí nabrat do košů různých tvarů, které vidíme kolem. Těch košů je hned několik a mohou trochu připomínat „středověké“ odpadkové koše. Některé jsou zcela prázdné, v jiných je již pár liter a vpravo nahoře pak vidíme dokonce jeden, který je již plný. Muži pak sbírají „písmenkovou úrodu“ do svých zástěr.

Jak lze tuto scénu interpretovat? Proč ji iluminátor zvěčnil? Nebo že by byla jen výplodem umělcovy fantazie bez hlubšího významu? Určitě ne! Je možné, že se jedná o obrazovou narážku týkající se gramotnosti. Ta je zde představena formou písmen, která je třeba shromažďovat, uchovávat a zároveň chránit.

Co když si ale autor se čtenářem bohatě zdobeného manuskriptu jen zašpásoval a chtěl ukázat, jak vznik jakéhokoliv textu je náročným procesem. Text nevzniká jednoduše, tedy sám od sebe, ale je nutné jej těžce a pracně „vypěstovat“ a následně „sklidit“.

Jiný výklad pak naznačuje, že slovo je duchovní potravou. Boží slovo bylo ve středověku přirovnáváno k semeni a zbožné texty k duchovní úrodě. V tomto případě pak sběr písmen symbolizuje shromažďování moudrosti, modliteb a Božího slova jako takového.

Na výjevy zobrazující venkovany při práci narazíme v knihách hodinek velice často. V převážné většině ale pracují s obilím nebo s ovocem. To, že jsou zachyceni při práci s písmeny, může rovněž symbolizovat povýšení manuální práce na intelektuální a duchovní činnost.

Nesmíme však ani opomenout, že výzdoba bordury může úzce souviset s hlavní miniaturou, na níž si Pilát Pontský myje ruce nad osudem Ježíše Krista. Pracovití venkované svědomitě sbírající každé písmenko tak mohou symbolizovat odpovědnost a úctu k pravdě.

Nabízí se však ještě jeden výklad, který přímo souvisí se středověkým „folklorem“. Hlavní postavou je démon Titivillus, který byl spojován především s písaři. Měl se pohybovat po klášterech a kostelích a sbírat do pytle všechna písmena, která polykali mniši (a duchovní) při modlitbách nebo byla přeskakována při opisování rukopisů. Tato zbytečná či planá slova měl pak odnášet do pekla, kde měla být použita proti dané osobě v den Posledního soudu.

Zda měl iluminátor Knihy hodinek Markéty Orleánské na mysli tento výklad se už bohužel nikdy nedozvíme. Je dokonce možné, že ani jedna z výše uvedených intepretací „sběru písmenek“ není správná…

Marek Zágora

Předchozí díl seriálu:

https://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-kdopak-by-se-kohouta-bal/