podoby českých králů detailznámá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: zikmund lucemburský na perokresbách ze života richarda beauchampa, hraběte z warwicku

Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Zikmund Lucemburský na perokresbách ze života Richarda Beauchampa, hraběte z Warwicku

V londýnské Britské knihovně se nacházejí zajímavé pergamenové listy z obrazového svazku (Ms. Cotton Julius E. IV, Article 6), které zachycují celý život Richarda Beauchampa, hraběte z Warwicku (1381-1439). Jedná se o jedinečné dílo, které je nejen pramenem o životě hlavního hrdiny, ale i kupř. významným zdrojem informací o pozdně středověké rytířské kultuře.

Dílo vzniklo v Anglii po roce 1483, nejpozději roku 1493, a obsahuje celkem dvacet osm listů, které jsou rozděleny na jednotlivá folia. Větší listy mají rozměry 278 na 240 mm, ty ořezané pak 275 x 208 mm. Manuskript nechala zhotovit Richardova dcera, Anna z Warwicku († 1493).

Výzdobu tvoří padesát tři celostránkových perokreseb, jež přibližují život hraběte z Warwicku od jeho narození až po jeho smrt. Jednotlivé kresby zaplňují téměř celou stranu, pouze v horní třetině je místo na krátký, anglicky psaný text popisující vyobrazené. Autorem kreseb je v Anglii působící holandský umělec mistr Caxton, o němž bohužel máme velice málo informací.

Jednotlivé perokresby kladou velký důraz na vztah hraběte z Warwicku k anglickým panovníkům, a tak víme, že se např. osobně zúčastnil královských korunovací. Během svého života podnikl rovněž řadu cest, mimo jiné vykonal i pouť do Svaté země.

Richard Beauchamp působil jako vyslanec anglického krále, a i proto se během svého života několikrát setkal i se Zikmundem Lucemburským. Právě těmto setkáním je v díle věnována docela velká pozornost. K jejich setkáním mělo dojít během kostnického koncilu a také později, při Zikmundově cestě do Anglie.

Zikmund Lucemburský se objevuje celkem na třech celostránkových kresbách. První je na foliu 17r, na němž se Richard Beauchamp, hrabě z Warwicku setkává se Zikmundem jako vyslanec anglického krále na kostnickém koncilu. Je zobrazen, jak jej zároveň přijímá římsko-německý král Zikmund Lucemburský a také papež Jan XXIII. Papež, jehož tvář zdobí vousy, sedí pod baldachýnem, za ním jsou zobrazeni kardinálové a biskupové. Hrabě z Warwicku před ním klečí a předává mu psaní. Zikmunda Lucemburského nalézáme na pravém okraji obrazu, je zahalen do pláště, na rozdíl od papeže nemá „typickou“ bradku, na hlavě má neobvyklou „mitrovou“ korunu.

Na následující kresbě folia 17v je v popředí zobrazen rytířský turnaj konající se v Kostnici. Richard Beauchamp se podle Kostnické kroniky Ulricha Richentala často účastnil kostnických turnajů a kronikář obdivně píše i o nádherné výzdobě jeho turnajových koní. Co se ale dovídáme z hraběcího obrazového životopisu?

Prý během jednoho turnaje smrtelně zranil nejmenovaného vévodu. Významnou roli zde sehrála vypodobněná Zikmundova manželka Barbora Celjská, která je zmíněna i v popisu kresby. Zikmund i Barbora jsou zobrazeni společně, sedí uprostřed v jakési „lóži“, z níž celý turnaj sledují. Hlavu obou zdobí koruny.

Královna Barbora zrovna bere jednomu rytíři z doprovodu hraběte z Warwicku znak s medvědem a sama si jej připevňuje na svůj oděv. V textu je dále uvedeno, že hrabě nechal později zhotovit jedinečnou variantu rodinného emblému vyzdobenou perlami a drahokamy a tento šperk královně věnoval.

Folio 18r přináší poslední Zikmundova vyobrazení. Tentokrát již panovník není v Kostnici, ale je na své cestě po Anglii. Na listu se nacházejí rovnou dvě scény, na nichž Zikmunda Lucemburského najdeme. První zachycuje procesí, v němž vidíme římsko-německého vladaře v nádherném oděvu. Na hlavě má korunu, v pravici třímá žezlo, v levé ruce pak drží říšské jablko. Před ním podle textu kráčí samotný Richard Beauchamp, hrabě z Warwicku, který nese císařův meč. Vypodobnění meče odkazuje na nádherný meč, který Zikmund přivezl do Anglie jako dárek a který se od roku 1439 nachází v Yorku. Celé procesí uzavírá Barbora Celjská se svým dámským doprovodem. Pravdou ale je, že se Barbora Celjská cesty svého muže do Anglie nezúčastnila.

Druhá scéna se odehrává v interiéru, pravděpodobně v nějakém sálu, v němž Zikmund Lucemburský předává hraběti z Warwicku relikvii srdce sv. Jiří v bohatě zdobeném relikviáři. Podle popisu chtěl Zikmund relikvii předat již v Kostnici, ale hrabě jej přemluvil, aby ji osobně přivezl do Anglie. K předání relikviáře došlo ve Windsoru poté, co byl Zikmund přijat anglickým králem Jindřichem V. mezi rytíře Podvazkového řádu. V textu je také uvedeno, že relikvie se v době vzniku obrazového životopisu stále nacházela ve Windsoru.

Všechna Zikmundova vypodobnění jsou si velice podobná, nemají však žádné panovníkovy fyziognomické rysy, které jsou pro jeho v 15. století tak častá vyobrazení typické. Chybí především jeho plnovous rozdělený na dvě části. Je tedy zřejmé, že ne všichni umělci 15. věku byli obeznámeni se skutečnou Zikmundovou podobou, která se časem stala dokonce jakýmsi obecně přejímaným typem vyobrazení císařů.

Ve spojitosti s výše popsanými panovníkovými vyobrazeními v obrazovém životopisu Richarda Beauchampa můžeme vyslovit domněnku, že před sebou „nemáme“ Zikmunda Lucemburského, ale zobrazení jeho zetě Albrechta Habsburského, jemuž je vypodobněný vladař mnohem více podobný. Domněnku zároveň podporuje i srovnání s dochovanými Albrechtovými portréty, resp. dalšími vyobrazeními. U zobrazení královny Barbory Celjské bohužel nemáme žádný věrohodný srovnávací materiál.

 

Marek Zágora

 

Foto z knihy Daniela Dvořáková, Čierna kráľovná. Barbora Celjská (1392-1451). Životný príbeh uhorskej, rímsko-nemeckej a českej kráľovnej


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru