Uherský a od roku 1469 také český král Matyáš Hunyadi zvaný Korvín († 1490) považoval svá vyobrazení za důležitou součást své mocenské prezentace a zároveň královské reprezentace. Je známo, že byl velkým mecenášem umění, a proto také podporoval ty umělce, kteří chtěli vytvořit jeho „portréty", a ty pak umístit na veřejná místa.
Do současnosti se nám dochovalo tak velké množství Matyášových vyobrazení jako u žádného z jeho současníků (Jiří z Poděbrad, Vladislav II. Jagellonský, Fridrich III.). Jednotlivá „díla" nesoucí králův „obraz" jsou velice zajímavou sondou do jedné z etap vývoje panovnických portrétů pozdního středověku.
V Matyášově případě se ale většinou nejedná o skutečné portréty. Začteme-li se do králových popisů lidí, kteří se s ním osobně setkali, zjistíme, že uherský a český král byl často vyobrazován idealizovaně, jako „božský vladař" sličné tváře, jenž byl přímo ztělesněním královského majestátu. Ve skutečnosti byl ale menší postavy, měl širokou hruď, krátký krk a mocná ramena. Popisy jeho tváře se dokonce rozcházejí, byl ale spíše ošklivý než pěkný, měl hnědé oči, široká ústa s výraznými rty, červené tváře a jeho hlavu zdobily vlnité zlatavé vlasy, které mu sahaly až na ramena. V postavě Matyáše Hunyadiho zvaného Korvín však máme před sebou velice ctižádostivého a zároveň ješitného krále, jenž měl beze všech pochybností velký vliv na konečnou podobu svých vyobrazení.
Dochovaného ikonografického materiálu máme k dispozici opravdu hodně. Nejvíce jeho vyobrazení nalezneme pak zejména v rukopisech, které si nechával zhotovovat pro svou knihovnu. Korvínův portrét najdeme ale např. i na kamnech. Panovníků zachycených na kachlích se nám dochovalo poměrně dost, ale většinou (výjimkou je svatý Václav) je problém s jejich identifikací. U Matyáše ale máme štěstí, protože jej lze na základě jeho ostatních „portrétů", které nesou shodné fyziognomické rysy, docela snadno rozpoznat.
Nejzajímavějším a zároveň jedním z nejreprezentativnějších Matyášových vyobrazení je monumentální pískovcový reliéf, který zdobí tak zvanou Matyášovu věž s branou hradu Ortenburgu v lužickém Budyšíně, tedy ve městě a na území, které v 15. století bylo součástí českých zemí. Matyáš Korvín se na základě olomouckých dohod z roku 1479 stal vládcem nejen Lužice, ale také Moravy a Slezska. Hrad Ortenburg byl od 13. do 17. století sídlem zemského fojta. V první polovině 15. století byl hrad dvakrát zničen požárem a tak se nový vladař rozhodl, že celý Ortenburg upraví a nechá přestavět v pozdně gotickém stylu (1483-1486). A právě jeho vyobrazení na věži ortenburského hradu je názorným dokladem legitimizační funkce veřejně umístěného panovníkova portrétu.
Na straně věže, která je obrácena k městu, se před divákem prezentuje panovník v majestátu, jehož postava je zasazena do architektonické výzdoby brány. Celý gotický reliéf je devět metrů vysoký a čtyři metry široký a vévodí mu jeden a půl metru vysoká socha krále, která nese Matyášovy portrétní rysy, jak nám je přinášejí jeho popisy a další dochovaná vyobrazení. V pravé ruce drží žezlo, v levé pak jablko, nohy má položeny na ležícím lvu. Po stranách trůnícího panovníka se vznášejí dva andělé, kteří nad jeho hlavou drží královskou korunu. Tím dávají najevo, že je vládcem z Boží vůle. Jeden anděl pak třímá v pravici meč, druhý pak v levé ruce palmovou ratolest. Nad nimi je umístěn baldachýn, jenž je podpírán dvěma sloupy. Nad baldachýnem je latinský „identifikační" nápis MATHIAS REX a nad ním jsou pak vyobrazeny znaky Uherského a Českého království.
Na postranních pískovcových tabulích lze rozeznat znaky Haliče, Štýrska, Dolních Rakous, Slezska a Lužice, tedy zemí, kterým Matyáš Korvín vládl. Tyto znaky doplňují ještě králův rodový znak s havranem a znak jeho rodového bystřického hrabství. Právě vyobrazení panovníka v majestátu doplněná znaky zemí, kterým vládl, patřila ve středověku k těm nejreprezentativnějším.
Socha a celý reliéf vznikla určitě po roce 1479, podle nápisu pod králem ANNO+MCCCCLXXXVI+SALV nejpravděpodobněji roku 1486. Jejím autorem byl slezský sochař Briccius Gauske, kterého pověřil touto mimořádnou zakázkou zemský fojt Jiří ze Steinu († 1497). Tomu se panovníkovo vyobrazení z počátku nelíbilo, protože si král nebyl moc podobný. Proto se sochař i se svým rozdělaným dílem upevněným na voze vydal na dlouhou cestu do Budína, kde mu Matyáš Korvín ochotně seděl modelem. Nejpravděpodobněji bylo Matyášovo ortenburské vyobrazení ovlivněno obrazem královy velké majestátní pečeti.
Zda se autor králova portrétu na Matyášově věži nechal inspirovat nějakým jiným panovnickým vyobrazením na branách či věžích, se již asi nikdy nedozvíme. Nelze ale vyloučit a bohužel ani potvrdit možnost, že Briccius Gauske znal některá sochařská vyobrazení Matyášových předchůdců, např. českého krále Jiřího z Poděbrad. Ta se nám ale do současnosti nedochovala.
Marek Zágora
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru