historie detailzikmund lucemburský 1368/1437: život císaře, uherského a českého krále zikmunda lucemburského. 2. část: dětství a mládí (1368-1382)

ZIKMUND LUCEMBURSKÝ 1368/1437: Život císaře, uherského a českého krále Zikmunda Lucemburského. 2. část: Dětství a mládí (1368-1382)

Když se římský císař a český král Karel IV. dozvěděl, že se mu narodil syn, domluvil jen pár dní po jeho narození sňatek s tehdy tříletou Kateřinou, dcerou norimberského purkrabího Fridricha V. Hohenzollernského. Později se ale purkrabímu narodili synové a tak dohodnutý sňatek přestal být pro Lucemburky zajímavý.

O Zikmundově dětství máme bohužel málo informací, je ale jisté, že se mu od otce dostalo mnohem méně pozornosti a péče než jeho nevlastnímu bratrovi Václavovi (IV.). I vztah k staršímu sourozenci nebyl ideální, dá se říci, že mezi nimi stále panovalo napětí.

Víme, že své dětství střídavě strávil v Praze a v braniborském Tangermünde, protože se Karel IV. rozhodl, že se stane braniborským markrabím. Měl tak spravovat historické území kolem řek Labe, Havola a Spréva. Součástí území byl i zisk kurfiřtského hlasu při volbě římského panovníka.

Zikmundovy vychovatele vybral sám Karel IV. Nejznámějším z nich byl italský humanista, básník a spisovatel Niccolo Beccari (doložen v letech 1376-1377), který si určitě všiml Lucemburkových vynikajících intelektuálních schopností. Zikmundovi se dostalo skvělého vzdělání. Stejně jako většina Lucemburků měl též velké nadání na jazyky. Naučil se česky, latinsky, německy, francouzsky, italsky, později maďarsky a pravděpodobně i polsky a chorvatsky. Ve svých čtrnácti letech byl proslulý svými vědomostmi a mimořádným zájmem o politické dění.

Po zrušení zasnoubení s Kateřinou Hohenzollernskou zaměřil Karel IV. svou sňatkovou politiku směrem na Polsko. Jeho cílem bylo oženit Zikmunda s jednou z dcer uherského a polského krále Ludvíka I. Velikého (z Anjou), který neměl žádného mužského potomka. Ziskem Polska by císař vytvořil ve střední Evropě veliké a zároveň ucelené území, jemuž by vládli Lucemburkové. O sňatek s jednou z Ludvíkových dcer, konkrétně s nejstarší Kateřinou, usilovala ale i francouzská diplomacie. Jejím manželem se měl stát králův syn Ludvík Orléanský.

V dubnu 1372 dohodl císař Karel IV. ve Vratislavi s uherskou delegací vedenou pozdějším uherským palatinem Mikulášem Garou, že se Zikmund ožení buď s Marií, nebo s její sestrou Kateřinou. O rok později (1. června 1373) se následně domluvilo, že vyvolenou bude tehdy tříletá Marie. O další dva roky později, v roce 1375 bylo upřesněno, že se Marie za Zikmunda provdá, až dosáhne věku dvanácti let. Navíc si nechal Ludvík Veliký od polských stavů potvrdit, že přijmou za dědičku jím určenou dceru.

Roku 1376 udělil Karel IV. svému synovi v léno braniborské markrabství, aby se postupně seznámil s panovnickými povinnostmi a získal první vladařské zkušenosti. Ve skutečnosti „měl“ Zikmund svou kancelář a markraběcí pečeť již mnohem dříve. Nejstarší, jezdecká pečeť je známá už z roku 1374.

V roce 1376 prosadil Karel IV. volbu a následnou korunovaci svého nejstaršího syna Václava římským králem. Osmiletý Zikmund jako braniborský markrabí a jeden z kurfiřtů nesl v průvodu před svým bratrem říšský meč (v některých pramenech se uvádí žezlo).

Na přelomu let 1377-1378 podnikl římský císař a český král svou poslední velkou diplomatickou cestu do Francie, kde tajně jednal s francouzským králem Karlem V. Moudrým i o situaci ve střední Evropě. Výsledkem jednání bylo mimo jiné uznání dauphina Karla za držitele hrabství Vienne a správce arelatského království. Pravděpodobně to byla cena, za kterou se francouzský královský dvůr vzdal svých ambicí ve středovýchodní Evropě.

Ludvík Veliký se rozhodl, že v Polsku bude vládnout Marie se Zikmundem. V srpnu 1379 byla donucena velkopolská opozice pod Ludvíkovým tlakem kapitulovat a holdovat Marii se Zikmundem. Na podzim téhož roku (někdy se sice uvádí i rok 1380, ale pravděpodobnější je rok 1379), rok po smrti Karla IV. se uskutečnily v Trnavě velkolepé zásnuby jedenáctiletého Zikmunda a devítileté Marie, kterých se zúčastnili i představitelé české šlechty. Zikmunda přivezla do Uher jeho matka, císařovna-vdova Alžběta Pomořanská. Zpět se pak vracela sama, mladý kralevic zůstal nějakou dobu na uherském dvoře, byl svěřen uherským učitelům, aby se naučil jazyk a poznal místní zvyky. Ludvík Veliký si Zikmunda velice oblíbil a viděl v něm schopného budoucího panovníka. Naopak královna Alžběta Bosenská k němu cítila odpor, který dokonce posilovala i u své dcery Marie. Alžběta s ní měla zcela jiné plány.

V roce 1381 je Zikmund doložen opět v Braniborsku, konkrétně v Berlíně. Z toho plyne, že byl v Uhrách jen na přechodnou dobu. V červenci 1382 složili ve Zvolenu představitelé polské šlechty a duchovenstva hold Marii a Zikmundovi jako budoucímu polskému královskému páru. Poláci měli ale podmínku, že budoucí dědička polského trůnu bude žít v Polsku.

Ludvík měl dokonce v úmyslu, že by Marie se Zikmundem vládli v obou královstvích, tedy nejen v Polsku, ale i v Uhrách. Vyslal svého budoucího zetě do Polska, aby tam upevnil své pozice. Pomoci mu měli například hnězdenský arcibiskup nebo velkopolský starosta Domarat. Zikmund si věřil a dokonce přijal titul „Dominus Poloniae“.

Desátého, nebo jedenáctého září 1382 (údaje se rozcházejí) zemřel uherský a polský král Ludvík I. Veliký a vše dopadlo jinak, než si původně přál. Čtrnáctiletý Zikmund se snažil o uznání své vlády v Polsku, ale šlechta jasně vyjádřila svůj nesouhlas. Kladla si podmínky, že Zikmund musí propustit ze svých služeb Domarata a že musí slíbit, že bude sídlit v Polsku. Pak uznají Marii a jejího budoucího manžela za svého „pána a krále“.

Zikmund ale odmítl podmínky splnit. Naopak dával jasně najevo, že chce upevnit v zemi svou autoritu. Tím si uzavřel cestu na polský trůn. Měl čím dál tím méně stoupenců a navíc proti němu byla i Alžběta Bosenská, královna-vdova. Mladý Zikmund se musel z Polska stáhnout.

Šestnáctého září 1382 byl uherský a polský král Ludvík I. Veliký pohřben ve Stoličním Bělehradu (Székesféhervár) a na druhý den byla ve stejném městě korunována Marie na uherskou královnu. Zikmunda čekal velký boj…

 

Marek Zágora

 

Příště: Uherským králem (1382-1387)

 

Foto z katalogu Sigismundus Rex et Imperator. Kunst und Kultur zur Zeit Sigismunds von Luxemburg (1387-1437), Mainz a Rhein 2006.

 

Předchozí díl:

http://www.stavitele-katedral.cz/zikmund-lucembursky-1368-1437-zivot-cisare-uherskeho-a-ceskeho-krale-zikmunda-lucemburskeho-1-cast-narozeni-1368//


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru