Štrasburk: Výstava pozdně gotického sochaře Nicolase Gerhaerta z Leydenu v Musée de l'Œuvre Notre-Dame je velkou umělecko-historickou atrakcí

Výstava geniálního pozdně gotického sochaře a řezbáře Nicolase Gerhaerta z Leydenu v Musée de l'Œuvre Notre-Dame ve Štrasburku je velkou umělecko-historickou atrakcí, nicméně akce probíhá bez větší reklamy a také bez většího zájmu diváků. Fronty se tu rozhodně nestojí, což je obrovská škoda.

Francouzským a německým organizátorům se podařilo shromáždit početný soubor uměleckých děl, které ukazují nejen sochařovo mistrovství, ale také ohlas jeho tvorby a následný vliv na další generaci tvůrců. Výstava je ve Štrasburku otevřena do 8. 7. 2012 a rozhodně stojí za návštěvu.

Přínos Gerhaerta z Leydenu je srovnatelný s velikány malířství 15. století, jako byl Jan van Eyck nebo Rogier van der Weyden. Umělec zaujme naturalismem, s jakým dokázal zachytit v kameni vrásky na čele či žíly na rukou, a současně objevně pracoval s drapérií, to jest se záhyby na šatech a plášti, které osamostatňuje od těla a vytváří z nich esteticky kreativní hru. Vymýšlel navíc nové kompozice, zejména různé natočení figur, kde postava není nikdy v klidu, ale člověk má pocit, že rotuje kolem své vlastní osy. Církevní věčné pravdy zachycoval vždy jako intimní a lidsky procítěné příběhy.

Ze samotného  Gerhaertova díla, které známe v rozmezí jen jednoho desetiletí, je tu téměř vše, co se dalo půjčit a hlavně přemístit. Slavný krucifix z německého Baden-Badenu nebo štrasburskou Madona kanovníka Busnanga připomínají kvalitní sádrové odlitky. Zdařilá je i rekonstrukce tzv. Staré kanceláře, kde kdysi byly dvě postavy vyklánějící se z okna, jejichž identifikace je předmětem spekulací.

Ozdobou výstavy je také hlava Jana Křitele, nově identifikovaná socha umělce, zapůjčená ze Slovenska - z Banské Bystrice (viz obr.). Vlastní díla umělce doplňují četné dílenské práce a sochy dokumentující jeho bezprostřední vliv v Porýní, v Rakousku i na Slovensku. Za práce jiného tvůrce je tu označena slavná Anna Samotřetí z Berlína, ale z konfrontace exponátů vyplývá, že jde o kvalitní práci, která byla Gerhaertovi upřena možná neprávem. Přimlouval bych se za její návrat do mistrova díla.

Gerhaert ve Štrasburku vystupuje ze svého zapomnění. Je až překvapivé, že mezi širší veřejností je jeho dílo prakticky neznámé, přitom šlo o sochaře kvalit italského Donatella nebo Ghibertiho. Svým způsobem k tomu přispěl i fakt, že Gerhartovy osudy známe jen z posledního desetiletí jeho života (1462 - 1473) a že se zachovalo i málo památek jeho umění.

Od kolegů jsem slyšel názor, že premiéra výstavy ve Frankfurtu nad Mohanem nebyla nijak mimořádná. Ve Štrasburku je tomu jinak. Především se tu Gerhaertova tvorba dostala do kontextu celého štrasburského katedrálního sochařství, což umožňuje každému z diváků zařadit si jeho díla do souvislostí a pochopit tak lépe jeho genialitu. Prostě skvělá akce, doprovázená výborným francouzským a německým katalogem.

PhDr. Peter Kováč

Internet:

http://www.musees.strasbourg.eu/sites_expos/deleyde/