dějiny umění detailskandály v umění: boj sochaře messerschmidta s duchy zla

Skandály v umění: Boj sochaře Messerschmidta s duchy zla

Ve věku třiatřiceti let se talentovaný sochař Franz Xaver Messerschmidt (1736–1783) stal členem Akademie výtvarného umění ve Vídni s titulem zástupce profesora. Pomáhal při výuce studentů a v císařském hlavním městě se stal žádaným portrétistou.

K jeho obdivovatelům patřila i Marie Terezie, jejíž cínovou sochu v mírně nadživotní velikosti coby uherskou královnu vytvořil v letech 1764–1766. Čekala ho závratná kariéra. Pořídil si ve Vídni vlastní dům v ulici Ungargasse a žil v dostatku. Nikdy se však neoženil a k ženám měl celý život rezervovaný vztah. Nejraději byl sám nebo se svými pomocníky.

Když v květnu 1774 zemřel sochař Jakob Christoph Schletterer, profesor vídeňské akademie, měl se Messerschmidt stát automaticky jeho nástupcem. Nicméně představitelé školy a její císařský protektor Václav Antonín Kounic to odmítli a místo Messerschmidta jmenovali profesorem sochaře Johanna Baptistu Hagenauera ze Salcburku. Bylo to skandální.

Ustanovení nového profesora nicméně bylo záležitostí císařovny. Marii Terezii proto Kounic v prosinci 1774 sdělil, že Messerschmidt trpí psychickými poruchami, které se u něj poprvé silně projevily před třemi roky. Jeho stav se prý sice zlepšil, takže může znovu pracovat, ale pořád má „jistý nepořádek v hlavě“ a kvůli jeho popudlivému chování existuje mezi ostatními profesory vůči němu značná nevraživost. Císařovna poté potvrdila Hagenauera a Messerschmidt byl předčasně jako nemocný penzionován.

Rozladěný umělec prodal ve Vídni dům, odešel nejprve na čas do rodného Německa, ale posléze se usadil v Bratislavě, kde žil jeho mladší bratr Johann. Tam také Franz Xaver v srpnu 1783 předčasně zemřel ve věku 47 let na zápal plic. V jeho domě na břehu Dunaje se tehdy našly podivné sochy, které odborníci pokřtili na „charakterové hlavy“. Jsou to zvláštní karikatury, kde obličej se změní v grimasu a škleb je komický nebo hrozivý. Tváře, jaké děláme občas, když se pitvoříme do zrcadla, se staly Messerschmidtovou posedlostí.

Obsáhlou kolekci „charakterových hlav“ dnes vlastní a vystavuje vídeňská Galerie Belvedere, která se stala jakousi strážkyní sochařova odkazu a jejíž zásluhou nyní vydala původem slovenská badatelka Mária Pötzl-Malíková kompletní německo-anglický katalog Messerschmidtova díla. „Charakterové hlavy“ jsou tím, co vás v knize okamžitě zaujme. A pro každého, kdo je spatří, jde o nesporný důkaz, že je vytvořil blázen a podivín.

Už v roce 1932 vídeňský psychoanalytik Ernst Krise přišel s myšlenkou, že Messerschmidt byl vážně duševně nemocný a trpěl schizofrenií. Nicméně německá historička umění Maraike Bücklingová dospěla v roce 2006 k překvapivému zjištění, že sochař nebyl vůbec žádný pomatenec, ale stal se obětí zákulisních vídeňských intrik. Kvůli jeho zvlášt -nímu umění i neuhlazenému vystupování se ho na akademii prostě chtěli zbavit. A shromáždili k to -mu řadu důkazů.

V únoru 1777 třeba vídeňský grafik Jacob Matthias Schmutzer tvrdil, že sochařův talent „byl zpochybněn těmi, kteří předstírali, že jsou jeho přátelé“, a že jeho působení ve Vídni bylo zmařeno intrikami mnohých, „kteří měli k němu zášť“. Také Johann Friedel, spisovatel a divadelník, napsal v roce 1782, že Messerschmidt byl z Vídně skandálně vyhnán kvůli sporům s kolegy. AHans Rudolph Füessli, bývalý student sochařství, vzpomínal, že proti Messerschmidtovi na akademii „nepřátelé kuli četné pikle a často k tomu využívali jeho vznětlivé povahy“.

Žádný z nich ale netvrdil, že by byl sochař pomatený. Johann Friedel dokonce napsal, že by prohloupil každý milovník umění, který by Messerschmidta v Bratislavě nenavštívil, protože je to génius. Ostatně obdivoval ho i podporoval Albert Kazimír August Sasko-Těšínský, místodržící Uherska, který si za své sídlo vybral Bratislavský hrad.

Byla skandální likvidace umělce dvorskou intrikou, nebo se ctěný Václav Antonín Kounic opravdu domníval, že blázen nemůže studenty vyučovat sochařství? Před čtyřmi roky český odborník Michal Maršálek z Psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích potvrdil a doplnil zjištění svého vídeňského předchůdce Ernsta Krise.

Maršálkův článek Magický boj sochaře F. X. Messerschmidta s psychózou vyšel v Revui České lékařské akademie v roce 2011 a vzbudil značný ohlas. Mária Pötzl-Malíková mu v nejnovější knize o Messerschmidtovi věnuje značnou pozornost.

Důležité bylo svědectví německého spisovatele Friedricha Nicolaise, který sochaře v jeho bratislavském domě navštívil, získal si jeho důvěru a vše, co se od něj přímo dozvěděl, pečlivě zaznamenal. Nejpozoruhodnější bylo Messerschmidtovo tvrzení, že ho v noci navštěvují zlí duchové, kteří mu závidí jeho znalosti a dovednosti, kvůli tomu ho trýzní a mučí a on se jim musí intenzivně fyzicky bránit. Nejhorší mezi nimi byl ten, kterého umělec sám zvláštně nazýval Duchem proporcí.

Podle Maršálka byl Messerschmidt zcela jistě psychicky nemocný více než dvanáct let, ale onemocnění se nijak nestupňovalo, nemělo progresivní průběh, takže přes určité výkyvy byl sochař schopen žít samostatně a tvořit ve Vídni i v Bratislavě výjimečná díla. S nemocí však úzce souvisely ony „charakterové hlavy“, které nebyly nějakou kuriozitou k pobavení publika, ale šlo o věrný záznam halucinačních a pohybových abnormalit, které nemocný Messerschmidt prožíval, když svůj zkřivený obličej s hrůzou pozoroval v zrcadle.

Škleby vznikaly samovolně, bez vůle a kontroly postiženého. On sám si to vykládal jako působení zlých duchů, kteří vstupovali do jeho těla. A sochy měly být obranou proti nim. Souviselo to úzce s magií – s představou, že pokud se jejich působení věrně zobrazí, tak autor takového vyobrazení nad démony získá převahu. S něčím podobným se cestovatelé setkali i u divoce žijících národů. Divoši se pod vlivem šamanů báli fotografování, protože věřili, že majitel fotografie bude mít nad nimi trvalou moc.

Podle Maršálka „charakterové hlavy“ ve skutečnosti představovaly Messerschmidtův boj s psychotickými prožitky. Ony podivné grimasy nepředstavují širokou škálu lidských pocitů a emocí, jak se domnívali historikové umění, ale jde o sochařskou reprodukci umělcových mimovolných svalových stahů, které ho trápily a jejichž přesné vyobrazení mu sloužilo jako magická zbraň v boji s vlastním šílenstvím. Pro široké publikum tak vznikla originální sochařská díla, která jsou vyhledávána a obdivována.

Důvod je prostý. Už antičtí Římané tvrdili, že vše banální a běžné zpravidla rychle vypustíme z mysli, ale pokud jsou naše city vzrušeny čímsi neobvyklým, hanebným, neuvěřitelným či směšným, zaryje se nám dojem hluboko do paměti. Před dvěma staletími musely být podivné Messerschmidtovy hlavy chápány jako prazvláštní kuriozity, dnes se na ně díváme téměř jako na věrozvěsty moderního sochařství, jako na mistrovská díla umělce, který o celou epochu předběhl svou dobu. Jejich výraz si vybavíme v paměti kdykoliv sami a stranou všech ostatních zkřivíme před zrcadlem svou vlastní tvář.

 

Peter Kováč

 

Agnes Husslein-Arco (Herausgeber), Maria Pötzl-Malikova (Autor), Franz Xaver Messerschmidt: Monografie und Werkverzeichnis 1736-1783, Seiten: 432, Format: 24 x 31 cm, ISBN: 978-3-902805-73-7 (Deutsch/Englisch), Galerie Belvedere, Bibliothek der Provinz, Wien 2015, Preis: EUR 62

 

Internet:

http://www.belvedere.at/

http://www.bibliothekderprovinz.at/buch/6965/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru