zaujalo nás detailrok 2023 pohledem autorů internetového portálu stavitelé katedrál

Rok 2023 pohledem autorů internetového portálu Stavitelé katedrál

PETER KOVÁČ, historik umění:

Encyklopedie slouží jako zdroj informací. Nedovedl jsem si představit, že něco podobného muže být vydáno jako audiokniha. Nicméně jsem byl vyveden z omylu. Nakladatelství Tympanum letos publikovalo jako audioknihy užitečné příručky Život ve staletích – 12. století, Život ve staletích – 13. století a Život ve staletích – 14. století, které sepsal historik Vlastimil Vondruška. Vondruška patří k velkým znalcům české historie a současně má obrovský literární talent. Takže jeho Životy ve staletích nejsou nejen faktograficky přesné a rozsahem úctyhodné, ale současně je to vynikající a zajímavé čtení, které lze opravdu velmi dobře poslouchat.

Je slavný film Kladivo na čarodějnice umělecká fikce nebo historická realita? Otázku si položil historik Jaroslav Čechura v knize Kronika jednoho šílenství (nakladatelství Vyšehrad) a se zanícením sobě vlastním se pustil do tématu, které bylo dosud na okraji zájmu. Jako vůbec první prostudoval, přečetl a z němčiny přeložil většinu dokumentů týkajících se čarodějnických procesů v 17. století na severní Moravě. Čarodějnická shromáždění se na Petrových kamenech opravdu konala a zvláštní atraktivitou „zakázaného ovoce“ přitahovala lidi z nejrůznějších společenských vrstev. Čechura uvádí, že volný sex a sexuální orgie patřily k základním principům existence čarodějnické sekty.

Poláci vydali reprezentativní knihu Rzeźba kamienna czeskiego stylu pięknego z lat 1380–1400 na terenie Państwa zakonu krzyżackiego w Prusach (materiał – technika – styl – funkcja). Jde o rozsáhlou publikaci, kterou editorsky a redakčně připravila Monika Jakubek-Raczkowská. Společně s knihou Nad slunce jasnější (Plzeňská madona a krásný sloh), vydanou Západočeskou galerií v Plzni v roce 2020, lze polskou knihu, kombinující vědecký katalog a sborník studií, považovat za nejvýznamnější příspěvek k poznání českého umění z doby vlády Václava IV. za několik posledních desetiletí!

O sakrální gotické architektuře z doby vlády Kapetovců existuje řada publikací. Ale zatím chyběla souborná publikace o francouzské hradní architektuře 12. a 13. století. Přitom francouzský král Filip II. August patřil mezi nejslavnější evropské stavitele hradů. Nyní se toto téma dočkalo úctyhodného zpracování. Hayot Denis připravil sérii publikací L'architecture fortifiée capétienne au XIIIe siècle, které mapují po jednotlivých francouzských historických regionech středověké hrady na rozhraní 12. a 13. století. Do roku 2023 vyšlo pět svazků, poslední 6. díl by se měl objevit co nejdříve. Celou sérii francouzsky vydává Centre de Castellologie de Bourgogne. A jde skutečně o vynikající přehled!

Zásluhou nakladatelství Malvern se do rukou českých čtenářů dostaly v českém překladu některé základní práce Erwina Panofského (1892–1968), jednoho z nejvlivnějších historiků umění 20. století. Jako poslední Malvern vydal slavnou knihu Saturn a melancholie, kterou Erwin Panofsky napsal společně s Raymondem Klibanským a Fritzem Saxlem.

Ve Státních muzeích v Berlíně se na jaře 2023 uskutečnila historicky první souborná výstava pozdně gotického malíře Huga van der Goese. A byla to velká podívaná! Hugo patřil mezi nejvýznamnější evropské malíře druhé poloviny 15. století. Byl dědicem umění Jana van Eycka a Rogiera van der Weydena, pracoval pro bohaté evropské zákazníky a jeho služby využíval i náročný burgundský vévodský dvůr. Van der Goes fascinoval neuvěřitelně přesným zachycením detailů a mystickým realismem. Škoda jen, že se do Berlína nedostalo z Florencie Hugovo stěžejní dílo, obrovský Portinariho oltář, který fascinoval nejslavnější florentské malíře, včetně mladého Leonarda da Vinciho.

Metropolitním muzeu v New Yorku mě na podzim 2023 zaujala výstava Manet–Degas, která pečlivě mapovala umělecké paralely mezi oběma slavnými malíři. Překvapilo mě, že o dva roky starší Manet nad Degasem v mnoha ohledech dominoval a jeho „realismus“ byl výrazně „modernější“ a pro současného diváka je tak mnohem přitažlivější. Totálním zklamáním byla na podzim v Paříži výstava Gertrude Steinová a Picasso. Moc málo Picassa! Ani slavný portrét spisovatelky z Metropolitního muzea v New Yorku se organizátorům nepodařilo na výstavu získat. Naproti tomu přímo fascinující byla výstava o posledních měsících života Vincenta van Goghapařížském Musée d'Orsay, kde bylo shromážděno prakticky všechno, co umělec během krátkého pobytu v Auvers-sur-Oise vytvořil.

V pražském Národním muzeu nyní máme 2. zemskou výstavu České republiky a Bavorska, tentokrát věnovanou baroku. První se uskutečnila v roce 2016 a týkala se Karla IV. jako vládce a mecenáše. Rozdíl mezi tehdejší a současnou zemskou výstavou je jako rozdíl mezi mercedesem a fabií. Obě to jsou dobrá auta, odlišnost je jen ve výkonu a vybavení. O velkoleposti středoevropského baroka si ale můžete v Praze udělat představu na souběžné výstavě malíře Petra Brandla ve Valdštejnské jízdárně, kterou vzorně připravila Národní galerie. Nicméně takové exponáty jako je barokní lapač na blechy, tam nenajdete, ten je naopak vystaven v Národním muzeu.

Ocenil bych také výstavu Mařákovci v Galerii Kooperativy v Praze, která odhaluje tvorbu mnoha pozapomenutých českých malířů. K výstavě vyšla obsáhlá publikace (270 stran, velké barevné fotografie, mimořádná dokumentace!) zahrnující všechna vystavená díla i slavné nezvěstné obrazy doplněné dobovými fotografiemi a texty. Akce vznikla ve spolupráci Kooperativy se Spolkem výtvarných umělců Mánes a kurátorsky ji připravil malíř Ivan Exner a historik umění Michael Zachař.

MAREK ZÁGORA, historik:

Stejně jako každý rok tak i v roce 2023 mne zaujalo hned několik knih. Z původních českých prací musím uvést jako první Hrady doby přemyslovské I. Královské hrady, biskupská sídla, Chebsko našeho předního kastelologa Františka Záruby. Jedná se o dlouho očekávaný první svazek třídílného uceleného zpracování dějin hradní architektury doby přemyslovské. Těžištěm výkladu je 13. století, kdy byla vystavěna celá řada královských hradů: část byla vybudována v pohraničí, další vznikly jako správní centra královských majetků, jiné strážily důležité cesty nebo byly součástí nově zakládaných měst. Autor neponechal stranou ani lovecké hrady. Pomyslným vrcholem hradního stavitelství pak byla doba Přemysla Otakara II. Již nyní se těšme na zbývající svazky „trilogie“: druhý bude věnován šlechtickým hradům a ve třetím uvede autor českou hradní architekturu do širšího evropského rámce.

Dále zmíním tři nová, doplněná vydání již „ověřených“ titulů. Nakladatelství Karolinum připravilo přepracované a doplněné vydání proslulé Husitské revoluce profesora Františka Šmahela, která zachycuje dlouhé období od závěrečné etapy vlády císaře Karla IV. do kutnohorského náboženského smíru v roce 1485. Do rukou čtenářů se postupně dostane nové, „pouze“ dvousvazkové vydání. Za tři desetiletí, která uplynula od prvního vydání, prohloubili a rozšířili dvě generace historiků dosavadní bádání, proto profesor Šmahel doplnil, přepracoval a upravil text všude tam, kde to podle něj bylo nutné. První svazek, který je nazván Kořeny české reformace, objasňuje kořeny českého reformního hnutí a jeho vývoj počínaje novými duchovními proudy v době panování císaře Karla IV. přes kazatelské působení i kostnické mučednictví Jana Husa až po společenské otřesy na konci vlády Václava IV. Brzy má vyjít druhý svazek.

V Nakladatelství Lidové noviny vyšlo druhé, opravené vydání knihy Přemysl Otakar II. Král na rozhraní věků profesora Josefa Žemličky. Monografie, která je úvodním svazkem Žemličkovy „přemyslovské tetralogie“, v níž přiblížil české dějiny až do roku 1306, vyšla poprvé v roce 2011. Kniha je výsledkem několika desetiletí bádání o vládě posledních přemyslovských králů a není jen suchým výčtem politických událostí, jež se staly za králova života. Autor se pokusil o barvité přiblížení doby, v níž Přemysl Otakar II. vládl, a povedlo se mu to.

Třetím titulem je nové, revidované vydání knihy Cyril a Metoděj mezi Římem a Konstantinopolí uznávaného českého byzantologa Vladimíra Vavřínka, která vyšla k 1 160. výročí příchodu „soluňských bratří" na Velkou Moravu v nakladatelství Vyšehrad. Autor se v vrátil k oblíbenému tématu, aby s využitím nových vědeckých poznatků znovu zasvěceně vyprávěl příběh cyrilometodějské misie.

Z překladů do češtiny mě potěšily hned dvě knihy z edice Medievistika Nakladatelství Karolinum. První je Burgundský stát 1363–1477 Bertranda Schnerba. Práce je velice čtivou syntézou o burgundském soustátí na konci středověku. To ztělesňovalo vedle některých oblastí severní Itálie nejdůležitější hospodářské centrum Evropy, jednu z nejbohatších oblastí západního světa a prostředí, ve kterém se rozvíjela písemná i výtvarná kultura, jež neměla obdoby. Druhá kniha, která je zároveň desátým svazkem výše zmíněné edice, vyšla nedávno. Je jím práce francouzského historika Pierra Monneta nazvaná Karel IV. Evropský císař. Na knihu se velice těším a jsem zvědavý na český překlad. Autor vidí Karla IV. rozkročeného mezi středověkem a modernou a problematizuje v českém prostředí mnohdy idealizovaný pohled na Otce vlasti, když akcentuje jeho strategické kroky při rozšiřování území a připomíná neúspěchy jeho potomků.

Ze zahraničních titulů uvedu čtyři publikace. Již koncem roku 2022 vyšla ve francouzském originálu další monografie Michela Pastoureaua zasvěcená tentokrát dějinám bílé barvy. V lednu se pak kniha dočkala anglického překladu - White. The History of a Color (Princeton University Press). Jde již o šestou publikaci z řady věnované sociálním a kulturním dějinám barev v Evropě.

Ani letos nezůstalo stranou nejvýznamnější slovenské vydavatelství historické literatury - Vydavateľstvo RAK. Po téměř patnácti letech se vrátilo ke své úspěšné edici PRAMENE a pod názvem Pamätihodnosti z čias panovania cisára Žigmunda vydalo první část kroniky Eberharda Windeckeho (asi 1380–1442?), mohučského měšťana a kupce, který působil na dvoře Zikmunda Lucemburského. Windeckeho kronika je plná autorových zážitků, postřehů, dojmů a zajímavých informací, díky nímž si můžeme učinit mimo jiné i zcela nový pohled na Zikmunda Lucemburského. Celkově pak musím souhlasit s profesorem Františkem Šmahelem, který poznamenal, že se jedná o dílo, jehož překlad přispěje k lepšímu poznání a výzkumu evropských dějin pozdního středověku a také tehdejšího dění nejen na území dnešního Slovenska, ale i Čech a Moravy.

Letos uplynulo 495 let od smrti slavného německého malíře, grafika a teoretika umění Albrechta Dürera a právě při této příležitosti vydalo nakladatelství Theiss knihu Um 1500. Europa zur Zeit Albrecht Dürers historika Romedia Schmitz-Essera, jenž se pokusil s pomocí Dürerových dochovaných děl přiblížit dobu kolem roku 1500. Jeho prostřednictvím se dozvídáme (téměř) vše o dětství, rodině, sexualitě, zkoumáme řemesla, obchod, bankovnictví, cestujeme z Norimberku do Benátek nebo Antverp… Je to úchvatná sonda do doby velkého génia a univerzálního umělce.

Posledním zahraničním titulem, který mě více oslovil, je reprezentativní, bohatě ilustrovaná monografie Evy Schlotheuber a Marie Theisen Die Goldene Bulle von 1356. Das erste Grundgesetz des römisch-deutschen Reichs (wbg), která je zasvěcena říšskému zákoníku, který je znám jako Zlatá bula (Karla IV.). Jedná se o nádhernou publikaci, která je po téměř padesáti letech ucelenou monografií Zlaté buly a jeho nejnádhernějšího (vídeňského) exempláře, který nechal vyhotovit římský a český král Václav IV. Součástí knihy je faksimile vídeňského rukopisu a také popis všech miniatur a iniciál. Manuskript je zároveň představen na základě nejnovějších poznatků jak z hlediska historického, tak uměleckohistorického.

A výstavy? V roce 2023 mě potěšila sice komorní, ale zato unikátní výstava Eliška Rejčka. Dar středověku, která byla k vidění v Brně na hradě Špilberku a na níž byly po 240 letech společně prezentovány téměř všechny dochované rukopisy, které nechala na své náklady pořídit dvojnásobná česká královna-vdova, Eliška Rejčka (1288–1335). Ta je věnovala klášteru cisterciaček na Starém Brně, který letos oslavil 700 let od svého založení. K výstavě vyšla pěkná stejnojmenná, bohatě ilustrovaná doprovodná publikace, která je zasvěcena hlavně dochovanému souboru rukopisů. Ani výstavu, ani publikaci jsem si nemohl nechat ujit.

Zajímavá byla a vlastně stále ještě je výstava Nejstarší šperky a ozdoby těla, kterou mohou všichni zájemci navštívit do 29. 2. 2024 v Historické budově Národního muzea v Praze. Hlavním „klenotem“ výstavy je originál Věstonické venuše!

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru