Richard Lví srdce – rytíř na královském trůnu (1157–1199): část X.: Richard a Francie

Richard Lví srdce po svém návratu ze zajetí přistál u anglických břehů 13. března 1194. Koncem měsíce předsedal dvorskému shromáždění v Nottinghamu, kde si vyrovnal účty s přívrženci prince Jana a svého bratra rovněž předvolal k soudu. Závěrem Velikonoc 17. dubna proběhla ve Winchesteru Richardova druhá korunovace, která měla pravděpodobně smýt pohanu plynoucí z jeho zajetí a Janových pokusů uchvátit trůn. Již 12. května panovník Anglii opustil, aby na kontinentě hájil anjouovská panství proti francouzskému králi.

Princ Jan v lednu 1194 uzavřel s Filipem II. smlouvu, v níž rezignoval na území v Normandii na sever od Seiny s výjimkou Rouenu a jeho okolí a na východní část vévodství za řekou Iton. V hrabství Touraine se vzdal strategických opěrných bodů včetně Toursu. V Akvitánii schválil lenní přísahu hraběte z Angoulême složenou do rukou Filipa II. a přislíbil uzavřít s toulouským hrabětem mír příznivý Francii. V únoru 1194 francouzský panovník zaútočil na Normandii a obsadil Evreux a Vaudreuil. Navzdory těmto důsledkům se Richard Lví srdce na naléhání matky 27. května v Lisieux se svým bratrem usmířil.

Richardovi se během několika týdnů podařilo přimět Filipa II., aby vzdal obléhání Verneuilu. Poté se společně s navarrskými oddíly svého švagra zmocnil strategického hradu Loches, čímž znovu získal kontrolu nad Touraine. Když se Francouzi dali před Angličany na útěk od Frétevalu, dostala se Richardovi do rukou všechna Filipova zavazadla včetně celého svazku listin od normandských zrádců, již se zavázali věrností francouzskému králi. Po tomto úspěchu se anglický panovník odebral do Akvitánie, kde se mu s navarrskou pomocí podařilo potlačit revoltující šlechtu. V Normandii bylo 23. července 1194 sjednáno vratké příměří. Filip nabídl Richardovi ukončení jejich sporu soudním soubojem, ale ten trval na tom, aby se ho mezi pěti bojovníky na každé straně účastnili i oba králové, takže se od plánu upustilo.

Na sklonku července vedli oba panovníci nedaleko Vaudreuilu další jednání, na němž Richard vrátil svou někdejší snoubenku Alici jejímu bratrovi. Hrad Vaudreuil zůstal v rukou Filipa II., který dal tajně podkopat hradby. Když se část opevnění najednou zřítila, Richard vypověděl příměří a napadl francouzský tábor. Další pokus o mírové narovnání ztroskotal 8. listopadu ve Verneuilu. Teprve 15. ledna 1196 byla uzavřena smlouva v Louviers, v níž se Filip II. vzdal nároku na všechna práva francouzské koruny v Berry, Auvergne a Gaskoňsku a zaručil se vrátit obsazená území v Normandii. Richard Lví srdce se podobně vzdal nároku na Gisors a celý normandský Vexin kromě panství Andeli.

Právě o toto léno Filip II. usiloval, poněvadž představovalo ideální základnu pro útok na Rouen, kdežto Richard Lví srdce v něm viděl jedinečné místo pro vybudování bariéry mezi Rouenem a Paříží. Na jaře 1196 začal v Andeli budovat okázalý hrad Gaillard (viz foto), jehož strategická poloha ztělesňovala slibný výchozí bod pro budoucí dobytí ztraceného Vexinu. Anglický král se tak dostal do sporu s rouenským arcibiskupem, jemuž panství patřilo. Walter z Coutances nejprve uvalil interdikt na Normandii a odvolal se do Říma, ale nakonec se nechal usmířit velmi výhodnou výměnou pozemků. Stavba hradu rovněž skýtala dobrou záminku k dalšímu konfliktu s francouzským králem, neboť jedno z ustanovení dohody v Louviers zakazovalo opevňovat Andeli.

V roce 1196 navázal Richard Lví srdce úzké vztahy s Toulouse, když za mladého hraběte Raimunda VI. provdal svou sestru Janu. Současně se vzdal nároku hrabat z Poitou na držbu toulouského hrabství, vrátil Raimundovi Quercy a udělil mu hrabství Agen jako Janino věno. Následujícího léta získal spojenectví hrabat Balduina z Flander a Renauda z Boulogne. Zhruba ve stejné době se Richard Lví srdce a bretaňští velmoži vzájemně zavázali, že neuzavřou s francouzským králem mír bez souhlasu druhé strany. Podobnou dohodu sjednala anglická diplomacie s hrabětem Theobaldem ze Champagne. Západní, severní i značná část východní hranice kapetovské domény tak byla z velké části obklopena územím anglického krále a jeho spojenců. Na jaře 1197 Richard Lví srdce podnikl nájezd na hrabství Ponthieu, za jehož pána Filip II. provdal svou sestru Alici. Další příměří bylo uzavřeno v září téhož roku.

Politická situace se značně zkomplikovala předčasným úmrtím Jindřicha VI. Když na podzim 1197 v Messině smrtelně onemocněl, vyslal k anglickému králi burgundského kancléře s nabídkou vrácení výkupného. Než mohla přijít odpověď, císař 28. září zemřel a papež ho zakázal pohřbít, dokud jeho nabídka nebude splněna. Situace poskytla odpůrcům Štaufů vítanou příležitost k prosazení vhodného kandidáta na římský trůn. Jediný syn Jindřicha VI. Fridrich byl totiž ještě v dětském věku a bratr zesnulého císaře Filip Švábský se v kritické době nenacházel v říši.

Vůdčí silou opozice se stal kolínský arcibiskup Adolf z Alteny, který v prosinci 1197 vyslal poselstvo k anglickému králi do Rouenu. Richard Lví srdce tak dostal pozvánku na volbu římského krále, která se měla odehrát v Kolíně 22. února 1198. Vyslal do Kolína své zástupce, kteří měli prosazovat zvolení Richardova synovce Jindřicha Brunšvického, syna jeho sestry Matyldy a někdejšího saského a bavorského vévody Jindřicha Lva z rodu Welfů. Adolf z Alteny se však s tímto návrhem neztotožňoval a průtahů v Kolíně nakonec využil Filip Švábský, který se dal zvolit římským králem od svých stoupenců 8. března 1198 v Durynsku. Anglické diplomacii se posléze podařilo prosadit zvolení protikrále v osobě Oty Brunšvického, mladšího Richardova synovce, který byl od roku 1196 formálně hrabětem z Poitou. Volba proběhla 9. června 1198 v Kolíně a 12. července byl Ota korunován v Cáchách.

Ota IV. Brunšvický se těšil podpoře anglického krále, mocných dolnorýnských knížat a flanderského hraběte Balduina. V říši však nedisponoval žádným pozemkovým majetkem, a proto byl i po svém zvolení odkázán především na podporu svého strýce. Francouzský král byl znepokojen volbou, jež slibovala posílení spojenectví mezi Richardem a flanderským hrabětem, a 29. června 1198 uzavřel spojenectví s Filipem Švábským. Počátkem září zahájil Balduin Flanderský úspěšné obléhání St. Omeru a dalších měst a současně bylo porušeno příměří na normandské hranici. Richard Lví srdce v neděli 27. září 1198 překročil řeku Epte, začal obsazovat sousední hrady a následujícího dne dosáhl velkého vítězství, když porazil Filipa II. při jeho pokusu znovu dobýt hrad Courcelles. Ani jeden z panovníků však nebyl schopen dovést válku do vítězného konce, a tak bylo v listopadu sjednáno příměří.

Dne 13. ledna 1199 se Richard Lví srdce sešel s Filipem II. mezi Vernonem a Andeli. Za prostředkování papežského legáta Petra z Capuje bylo příměří prodlouženo na dobu pěti let a oba králové rozpustili svá vojska. Zatímco se Richard Lví srdce chystal navštívit svá jižní panství, Filip II. obnovil opevnění Gouletu, což přimělo anglického krále k návratu do Normandie s úmyslem vypovědět příměří, pokud nová pevnost nebude stržena. Filip na naléhání papežského legáta slíbil, že tak učiní. Richard Lví srdce vyžadoval kompletní urovnání sporů.

Navrhovaná mírová smlouva počítala s restitucí všech pozemků zabraných Francouzi s výjimkou Gisors, jehož ztráta měla být kompenzována ziskem tourského biskupství. Nejstarší syn Filipa II. Ludvík se měl oženit s Richardovou neteří Blankou, dcerou kastilského krále. Ženich měl od anglického panovníka dostat 20 000 hřiven stříbra a hrad Gisors představoval Blančino věno. Filip II. možná dokonce odpřisáhl, že s vynaložením veškerých sil bude pomáhat Otovi IV. Brunšvickému získat císařskou korunu. Realizace smluvních podmínek byla odložena do Richardova návratu z Akvitánie.

Helena Krischke

Foto: Peter Kováč

Předchozí část:

http://www.stavitele-katedral.cz/richard-lvi-srdce-%E2%80%93-rytir-na-kralovskem-trunu-1157%E2%80%931199-cast-ix-richard-a-cisar/