Výstava Karel IV. a jeho doba
15. května – 25. září 2016 Národní galerie v Praze – Valdštejnská jízdárna
20. října 2016 – 5. března 2017 Germanisches Nationalmuseum Norimberk
Druhý život císaře Karla IV.
14. května – 31. srpna 2016 Univerzita Karlova v Praze – Karolinum, Křížová chodba
The exhibition Emperor Charles IV and His Era
15 May – 25 September 2016 National Gallery in Prague – Waldstein Riding School Main
20 October 2016 – 5 March 2017 Germanisches Nationalmuseum in Nuremberg
The Second Life of Charles IV
14. May – 31. August 2016 Charles University in Prague, Carolinum
K 700. výročí narození císaře Karla IV. je připravena řada různých výstav, ale mimořádné postavení má mezi nimi první česko-bavorská zemská výstava ve Valdštejnské jízdárně v Praze, kterou s mezinárodním týmem odborníků připravil ředitel Národní galerie Jiří Fajt.
Do Prahy bylo z renomovaných muzeí západní Evropy a USA zapůjčeno přes dvě stě uměleckých a historických pokladů, které představují Karla IV. jako moudrého politika, zbožného panovníka, milovníka malířství a sochařství i obdivovatele rytířských turnajů a oblečení podle pařížské módy. Výstava především dokazuje, že Karel IV. kulturu a umění použil jako významnou součást svého politického a státnického programu.
Skvostem prvořadého významu je do Prahy přivezená (poprvé po 667 letech!) koruna římského krále z katedrální pokladnice v Cáchách. Diadém ozdobený liliemi s antickými kamejemi a drahými kameny nechal vytvořit Karel IV. u pražských dvorních zlatníků. V roce 1349 pak s korunou odjel do německých Cách a dal se jí 25. července nad hrobem Karla Velikého korunovat římským (čili německým) králem.
Jiří Fajt tvrdí, že nezvykle velký obvod této skvostné koruny svým rozměrem 66 centimetrů odpovídá zjištěným mírám Karlovy hlavy, jak je známe z antropologického průzkumu kosterních pozůstatků. Císařova lebka byla neobyčejně veliká a silná a měřeno v úrovni čela a temene měla po obvodu 67 cm. Cášská koruna musela tedy být pro Karla IV. zhotovena přímo na míru a je tak podstatně větší než třeba říšská císařská koruna, která se nyní nachází ve Vídni. Fascinující je, že přímo na čelní stranu koruny římského krále umístil pražský zlatník antickou gemu, která zobrazuje nádherný ženský akt viděný zezadu. Znamením křesťanského panovníka se tak stala pohanská Venuše. Mohlo to mít nějaké astrologické souvislosti?
Z italského Janova do Prahy dorazilo torzo náhrobku Markéty Brabantské, babičky Karla IV. Jde o dílo sochaře Giovanniho Pisana, kterého historik Giorgio Vasari považoval společně s Giottem za zakladatele italské renesance. Markéta měla být svatou ochránkyní dynastie Lucemburků. Na náhrobku proto byla zobrazena jako světice procitající ze spánku k věčnému životu. Téměř ještě zemdlená pozoruje anděla, který jí pomáhá vstát z hrobu. Mramor je hebký jako lidská pokožka a zdůrazněny jsou jeho nejjemnější kvality, takže v dokonalém osvětlení má divák dojem, že mléčně bílým kamenem prostupuje i samo světlo. Prostě zázrak z carrarského mramoru. Není náhodou, že Pisana obdivoval i sám Michelangelo.
Z Metropolitního muzea v New Yorku se na výstavu dostala malá modlitební kniha Bony Lucemburské, sestry Karla IV., která byla provdána do Francie za budoucího krále Jana Dobrého. Rukopis je ukázkou luxusu francouzského pozdního středověku. Bona (čili Jitka) si z něj při modlitbách předčítala jednotlivé žalmy, a aby se v knize lépe orientovala, byly vybrané stránky ilustrované obrázky. Malíř se nevěnoval jen náboženským tématům. Okraje stránek ozdobil vyobrazením nejrůznějších zvířat a ptáků. Téměř to vypadá jako encyklopedie přírody. S podobnými díly se setkal i Karel IV., když byl do Paříže poslán na vychování.
Dobovou pařížskou módu zastupuje přiléhavý kabátec Karla z Blois zapůjčený z muzea v Lyonu. Zapínání na knoflíky umožnilo, aby oděv z brokátu a hedvábí dokonale obepnul dobře rostlé mužské tělo. Mravokárci něco podobného odsuzovali, protože v tom spatřovali smyslnost a neřest. Karel tuto módu zbožňoval tak, že papež Kliment VI. považoval za nutné ho v dopise upozornit na to, aby se laskavě oblékal do oděvu volného a dlouhého, který nejlépe vyjadřuje důstojnost a zralost.
Karel IV. patřil k nejčastěji zobrazovaným středověkým vladařům. Na výstavě to dokládá řada exponátů, zejména obraz určený pro pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi z pražské Národní galerie a tzv. Morganovy destičky zapůjčené z New Yorku. V případě Morganových destiček jde o malby na dvou nevelkých dřevěných deskách a jedna z nich zachycuje scénu, kdy se právě narozenému Kristovi přicházejí poklonit tři králové. Jeden z panovníků má podobu Karla IV., což bylo v jeho době zcela výjimečné, ale v případě tohoto ambiciózního Lucemburka nešlo o nic překvapivého. Jako legendární biblický král se nechal zobrazit i na nástěnné malbě v kapli sv. Kříže na Karlštejně.
Kuriozitou výstavy je váza z Fonthillu, zapůjčená z muzea v irském Dublinu. Jde o historicky první doklad importu čínského porcelánu do Evropy. Přivezl ji zřejmě františkánský mnich Giovanni di Marignolli, který byl v Číně jako misionář a pak působil v Praze jako kronikář Karla IV. Svému císařskému mecenáši zřejmě vázu daroval.
Karla IV. fascinovaly i poklady Byzance, jak dokládá mozaika byzantského typu nad vchodem do katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Z Benátek se na výstavu do Prahy dostala obálka na liturgickou knihu ze zlaceného stříbra a s emailovými medailonky zobrazujícími Krista, Marii a světce. Benátčané tento klenot uměleckého řemesla zcizili při rabování Konstantinopole v roce 1204.
Dodejme, že v roce 1997 se v Metropolitním muzeu v New Yorku konala obrovská výstava The Glory of Byzantium a právě tento exponát se tehdy stal jejím hlavním symbolem. Fakt, že ho máme nyní v Praze, je dokladem diplomatického mistrovství českých a německých organizátorů.
Značná pozornost je na pražské výstavě věnována německému a zejména norimberskému umění. V Norimberku se Karlovi narodili dva hlavní dědicové: český král Václav IV. a římský císař Zikmund Lucemburský. V Praze je představen malíř Sebald Weinschröter z Norimberku, který byl společně s Mistrem Theodorikem oblíbeným Karlovým malířem. Vlastnil honosný dům pod norimberským císařským hradem. Z jeho dílny pochází sklomalby pro norimberský špitální kostel sv. Marty. Tento chrám v noci 5. června 2014 kompletně vyhořel – vitraje se však zachránily, protože byly právě v restaurátorských dílnách. V Praze tak můžeme obdivovat pětimetrové okno sahající až ke stropu jízdárny složené z 18 velkých sklomaleb zobrazujících symbolické vazby mezi Novým a Starým zákonem. Kolem roku 1370 nechala vše pořídit rodina Konráda Waldstromera, správce lesů Karla IV. v Norimberku.
Závěr výstavy patří cestě Karla IV. do Paříže. Tehdejší francouzské umění zastupuje sochař Jean de Liege a Praze je vůbec poprvé představena jeho fascinující tvorba. Zaujme tvář mladičké Bony Francouzské, dcery krále Karla V. Moudrého. Mramorový portrét zapůjčený z Antverp by mohl být nejkrásnějším dětským portrétem pozdního středověku. Sochař si však podobu mladičké princezny zcela vymyslel, protože Bona zemřela záhy po narození. Elegantní Jean de Liege představuje uměleckou paralelu k Petru Parléřovi jako k sochaři, který pro katedrálu sv. Víta v Praze vytvořil i svůj slavný autoportrét, první portrétní dílo toho druhu v dějinách umění.
Na první česko-bavorské zemské výstavě ve Valdštejnské jízdárně si můžeme díky podobným srovnáním udělat zcela konkrétní představu, jak esteticky hodnotná umělecká díla v celé střední Evropě vznikla z podnětu Karla IV. a jeho blízkých spolupracovníků a obdivovatelů. Výstava bude v Praze do 25. září, pak se stěhuje do Norimberku, kde bude v částečně pozměněné podobě k vidění od 20. října 2016 do 5. března 2017.
Smutné je, že česká vláda (konkrétně ministerstvo financí) na rozdíl od bavorské vlády neposkytla na tuto výjimečnou výstavu státní záruky, což konkrétně znamená, že na rozdíl od německých pořadatelů museli čeští organizátoři zaplatit navíc deset miliónů korun za komerční připojištění zapůjčených exponátů. Pokud vláda tuto svoji politiku nepřehodnotí, tak výstava o Karlovi IV. bude možná nadlouho poslední akcí podobného rozsahu a mezinárodního významu, jakou jsme v Praze viděli.
Peter Kováč
Oficiální anotace NG:
Karel IV. patří k nejčastěji zobrazovaným středověkým vladařům. Nebyl ale pouze moudrým a zbožným panovníkem či úspěšným sběratelem královských korun. Rád se oblékal podle pařížské módy a holdoval rytířským turnajům. Jeden z nich se mu stal bezmála osudným a navždy poznamenal jeho podobu tak, jak ji známe z řady vyobrazení.
První česko-bavorská zemská výstava Císař Karel IV. 1316–2016 ve Valdštejnské jízdárně Národní galerie v Praze proniká pod povrch nejen tradičním „karlovským“ tématům, ale věnuje se i těm méně popularizovaným. Na 200 vzácných exponátů představí císařovu osobnost, pohled na něj očima příznivců a odpůrců, umění i židovské pogromy.
„Národní galerie, spolu s Domem bavorských dějin a Vědeckým centrem pro dějiny a kulturu východní a střední Evropy při univerzitě v Lipsku, představuje k sedmistému výročí narození Karla IV. mimořádný výběr kulturních a uměleckých památek jeho doby. Většina z nich bude u nás k vidění vůbec poprvé. Zcela výjimečně a na pouhý týden bude vystavena Zlatá bula císaře Karla IV. z roku 1356, hlavní zákoník platný až do konce říše v roce 1806. Z Prahy se pak výstava na podzim přesune do norimberského Národního germánského muzea,“ uvádí autor výstavy a generální ředitel Národní galerie v Praze Jiří Fajt.
K základním rysům Karlovy panovnické reprezentace patřila nejen nová ikonografická témata a uvážlivá volba malířů, sochařů a stavitelů, ale také promyšlená „portrétní“ strategie. Návštěvníci budou mít možnost srovnat nejznámější Karlovo vyobrazení z Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi s karlštejnskou nástěnnou malbou, sochou ze Staroměstské mostecké věže či vzácným Morganovým diptychem zapůjčeným z New Yorku. V roce 1350 byl Karel IV. zasažen protivníkovým dřevcem, který mu zlomil dolní čelist, rozdrtil krční obratle a poškodil míchu. Ochrnutý na všechny končetiny byl dlouhé měsíce připoután na lůžko. Jeho čelist byla vytahována mezi zuby protaženými zlatými a stříbrnými dráty, páteř narovnávána po prastarém způsobu vyvěšováním za vlasy. Trvalé důsledky zranění lze pozorovat na řadě Karlových portrétů.
Nepočítáme-li sbírku svatých ostatků, umělecké předměty či spisy, mnoho osobních předmětů Karla IV. se do dnešní doby nezachovalo. K vidění budou fragmenty císařova pohřebního roucha, jež odpovídají popisu v Augsburské kronice, nebo rukavice, která byla podle legendy zanechána hornofalckému městu Neustadt an der Waldnaab samotným Karlem IV. S ohledem na drobné rozměry ale pravděpodobně přímo jemu patřit nemohla. Slavný spis Vita Caroli quarti na výstavě reprezentuje nejstarší latinský opis, který byl v letech 1385–1390 sestaven pravděpodobně pro Karlova syn Václava IV. Po 667 letech se na území Čech vrací koruna, kterou se Karel IV. nechal korunovat v Cáchách římským králem.
„Cílem výstavy je Karla IV. představit nejen jako ‚největšího Čecha‘, ale jako mnohovrstevnatou historickou osobnost s jejími pozitivními i stinnými stránkami. Neméně důležitou roli hraje dobový kontext, představený na široké paletě témat jako jsou klimatické změny, hladomory, židovské pogromy, morové epidemie, finanční krize a v neposlední řadě samozřejmě rozkvět umění a architektury,“ popisuje Jiří Fajt.
Jednou z dominant expozice ve Valdštejnské jízdárně je monumentální Waldstromerovo okno ze špitálního kostela sv. Marty v Norimberku. Ze sochařských památek byly z Janova dovezeny vzácné mramorové fragmenty náhrobku římské královny Markéty Brabantské, babičky Karla IV. Luxusní vyšívačské řemeslo reprezentuje Antependium s Korunováním Panny Marie z mariánského kostela v Pirně, knižní umění třeba pařížská Modlitební kniha Bony Lucemburské, sestry Karla IV. Klimatické změny doby Karla IV. připomíná mimo jiné kamenná Pamětní stéla obětem hladomoru z roku 1316, roku Karlova narození, expozice představuje ale také fragmenty pražského Juditina mostu.
Výstava poukazuje na bouřlivé diskuse nad novou „zvrhlou“ módou, která s Karlem a Blankou z Valois do Prahy zavítala z Paříže, věnuje se i revoluci v měření času, kterou Karlova doba přinesla. Židovské pogromy připomíná Tržní privilegium Karla IV. pro město Norimberk, v němž Karel povolil strhnout židovské domy a které de facto stálo za rozsáhlým pogromem, nebo část židovského pokladu ze Staré synagogy v Erfurtu. Návštěvníci se budou moci seznámit s logisticky nebývale náročnou smuteční ceremonií a pohřbem Karla IV., stejně jako s jeho dramatickým a protikladným druhým životem. Tato část výstavy bude představena v historických prostorách Univerzity Karlovy v Karolinu. Mimořádný výběr „karlovských“ památek bude ve Valdštejnské jízdárně k vidění denně od 15. května do 25. září 2016, v Karolinu od 14. května do 31. srpna 2016.
AUTOŘI VÝSTAVY
Hlavní autor a koordinátor autorského týmu Jiří Fajt / Národní galerie v Praze
Autorský tým Susanne Jaeger, Christian Forster, Markus Hörsch / Geisteswissenschaftliches Zentrum – Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas an der Universität Leipzig Michael Lindner, Olaf Rader / Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften Martin Bauch / Deutsches Historisches Institut in Rom Eva Schlotheuber / Institut der Geschichtswissenschaften an der Heinrich-Heine-Universität Düsseldorf Wolfgang Jahn, René Küpper / Haus der Bayerischen Geschichte Augsburg Ulrich Großmann / Germanisches Nationalmuseum Nürnberg Helena Dáňová / Národní galerie v Praze
Karolinum René Küpper, Jiří Přenosil, Jan Royt / Univerzita Karlova v Praze
KURÁTOR VÝSTAVY
Jiří Fajt
SPOLUKURÁTORKA VÝSTAVY
Helena Dáňová
KURÁTOŘI KAROLINUM
Jiří Přenosil, Jan Royt / Univerzita Karlova v Praze
The National Gallery brings a new perspective on Charles IV
Charles IV is among the most frequently portrayed medieval monarchs. Not only was he a wise and pious ruler, but also a successful collector of royal crowns. He liked to dress in the latest Paris fashion and participated in jousting tournaments. One of them was nearly fatal, permanently affecting his appearance as shown in his many portraits. The first Czech-Bavarian Land Exhibition Emperor Charles IV 1316–2016, held at the Waldstein Riding School of the National Gallery in Prague, not only gets to the heart of the traditional Charles IV themes but also focuses on the less popularised ones. About 200 precious exhibits will present the emperor’s personality, a perspective on him by his adherents and opponents, art, and Jewish pogroms.
‘In cooperation with the House of Bavarian History and the Centre for the History and Culture of East Central Europe at the University of Leipzig, the National Gallery in Prague presents an exceptional selection of cultural heritage and artwork from Charles IV’s era, marking the seven hundredth anniversary of his birth. Many of the works will be on display in the Czech Republic for the very first time. As a rare exception and displayed for one week only will be the Golden Bull of Emperor Charles IV of 1356, the principal decree of the empire which remained in force until its discontinuation in 1806. In the autumn, the exhibition will move to the Germanisches Nationalmuseum in Nuremberg,’ says Jiří Fajt, the exhibition curator and General Director of the National Gallery in Prague.
Not only was Charles IV’s monarchical presentation based on new iconographic themes and a deliberate choice of painters, sculptors and builders, but also his thought-out ‘portrait’ strategy. The visitors will have an opportunity to compare the most famous portrayal of Charles in the Votive painting of Jan Očko of Vlašim to the Karlštejn mural painting, his statue from the Old Town Bridge Tower, and the highly-valued Morgan Diptych lent from New York. In 1350, Charles IV was hit by an opponent’s lance during a joust, breaking his lower jaw, crushing his cervical vertebrae, and causing damage to his spinal cord. With paralysis of all four limbs, Charles was confined to bed for many months. His jaw was stretched by golden and silver wires threaded through his teeth and his spine was straightened according to the ancient way through hanging by his hair. The permanent consequences of Charles’s injuries may be observed in his many portraits.
Not counting the collection of saint relics, works of art, and manuscripts, only a few personal artefacts of Charles IV have survived. The visitors will be able to admire the fragments of the emperor’s funeral robe which correspond to their description in the Augsburg Chronicle, or a glove, which Charles IV, according to a legend, left intentionally in Neustadt an der Waldnaab in the Upper Palatinate. However, the small size of the glove does not make the legend very plausible. The renowned Vita Caroli Quarti treatise is presented at the exhibition through its earliest Latin copy probably commissioned for Charles’s son Wenceslas IV between 1385 and 1390. The crown, which was used in the coronation ceremony of Charles IV as the King of the Romans in Aachen, returns to the Czech lands after 667 years.
‘The exhibition seeks to present Charles IV not only as the “Greatest Czech” but also as a multi-layered historical figure with positive and negative features. No less important is the role of the historical context presented through a wide range of topics such as climate changes, famines, Jewish pogroms, plague epidemics, financial crises, and – last but not least – the boom of art and architecture,’ Jiří Fajt delineates.
The monumental Waldstromer’s window from the hospital church of St Martha in Nuremberg is one of the most prominent exhibits at the Waldstein Riding School. Regarding sculpture art, valuable marble fragments of the tombstone of the Queen Margaret of Brabant, grandmother of Charles IV, were lent from Genoa. The Antependium with the Coronation of the Virgin Mary from St Mary’s Church in Pirna represents the luxurious embroidery art while the Paris Book of Prayers of Bonne of Luxembourg, sister of Charles IV, is an example of medieval book mastery. The stone stele in commemoration of the 1316 famine victims, the year of Charles’s birth, is a reminder of the climate changes of Charles IV’s era; the exhibition also presents the fragments of Prague’s Judith Bridge.
The exhibition further points out fiery discussions over the new ‘perverted’ fashion, brought by Charles and Blanche of Valois from Paris, and mentions the revolution in time measurement which also dates from Charles IV’s era. The market privilege of Charles IV for the City of Nuremberg, where Charles permitted the razing of Jewish houses and which triggered the vast pogrom, is a reminder of Jewish pogroms as well as the part of the Jewish treasure from the Old Synagogue in Erfurt. In addition, the visitors will have an opportunity to learn about the funeral ceremony, its complex logistics, and Charles IV’s burial as well as his rather dramatic and contradictory ‘second’ life. This part of the exhibition is housed by the historical rooms of Karolinum, the seat of the Charles University in Prague. The Waldstein Riding School with the exceptional selection of exhibits commemorating Charles IV will be open daily from 15 May to 25 September 2016, Karolinum from 14 May to 31 August 2016.
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru