archiv detailpraha: národní galerie vydala reprezentativní knihu o pietě, která vznikla za vlády krále václava iv. v praze a byla kolem roku 1400 exportována do švýcarského bernu (pražská pieta v bernu/die prager pieta in bern)

Praha: Národní galerie vydala reprezentativní knihu o pietě, která vznikla za vlády krále Václava IV. v Praze a byla kolem roku 1400 exportována do švýcarského Bernu (Pražská Pieta v Bernu/Die Prager Pieta in Bern)

Takzvaná pieta z Bernu je fragment nádherného sochařského díla krásného stylu, který dominoval umění střední Evropy kolem roku 1400. Klíčovou roli v něm hráli sochaři pracující v Praze v době vlády krále Václava IV. Právě u piety ze švýcarského Bernu potvrdila pražský původ odborná analýza použitého materiálu. Socha se stala tématem vědecké konference, která se uskutečnila ve spolupráci Univerzity v Bernu s Bernským historickým muzeem a Národní galerií v Praze v listopadu 2017. Výsledkem je obsáhlá a reprezentativně vydaná kniha, kterou v němčině a češtině vydala pražská Národní galerie.

Pieta vznikla v Praze a byla zřejmě koncem 14. nebo na začátku 15. století exportována do švýcarského Bernu. Tam se více než jedno století těšila trvalé pozornosti publika. Až v roce 1528 byla během reformačních bouří jako dílo „modlářství“ poničena a zakopána do země. Objevili ji archeologové až v roce 1986 při vykopávkách u bernské katedrály. Zachovala se jen část těla a šatu Panny Marie, fragment Krista ležícího na jejích kolenou a část trůnu, na kterém Marie sedí (fotografie sochy je převzatá z publikace Národní galerie v Praze).

Samo torzo je impozantním uměleckým dílem. Pieta je také významná pro poznání Prahy jako důležitého uměleckého centra kolem roku 1400, je důkazem o velmi čilém exportu uměleckých děl z Čech do ciziny za vlády krále Václava IV. a je také historickým dokladem negativního vztahu radikálních protestantů v 16. století vůči kultovním sochám krásného stylu.

Jednotlivé příspěvky v knize se z různých hledisek věnují právě těmto tématům. Úvod patří Richardu Němcovi, který se věnuje „několika životům“ této piety. Obsáhle se zabývá námětem piety ve středověku. Trochu tady postrádám znalost důležité studie Tadeusze Dobrzenieckého, který detailně rozšifroval literární prameny středověké piety (Tadeusz Dobrzeniecki, Mediaeval sources of the Pieta, in: Bulletin du Musée National de Varsovie, 8. 1967, s. 5–24).

Susan Marti se zabývá objevem piety při archeologickém průzkumu v roce 1986. V hloubce 14 metrů pod úrovní terénu se tehdy našlo početné množství sochařských zlomků – celkem 500 fragmentů včetně piety. Věnuje se také otázce rekonstrukce a původního umístění sochy dovezené z Prahy. Místem nálezu – dómskou plošinou – se detailně zabývá Armand Baeriswyl. Další studie (Urs Zumbrunn) se týká pohledu restaurátora na pietu z Bernu. Zajímavý je poznatek o použití sochařských nástrojů, kdy místo „tesání“ se ve finálním fázi může hovořit spíše o „škrabání a řezání“ – vše bylo technicky uděláno velice jemně a delikátně. Petrologický ústav Karlovy univerzity v Praze zjistil, že materiálem použitým na sochu je „zlatá opuka“, která se dodnes těží v okolí Prahy. Problémem této analýzy se pak zabývá Ivo Hlobil.

Christian Hesse, Roland Gerber a Martin Musílek se zaměřili na dobové historické souvislosti, potenciální donátory a obchodní kontakty mezi Prahou a Bernem. Zajímavý je Musílkův postřeh, že v souvislosti s emigrací katolíků během husitských válek došlo k záplavě exportů českého umění do zahraničí, kde byla tato díla prodávána nebo „dočasně deponována“. Podíl na tom měli i pražští měšťané, kteří prchli před husity. Brali si s sebou i poklady z pražských klášterů – knihy a umělecké předměty – a obratem ruky je v cizině prodávali.

Matthias Weniger bernskou pietu zahrnuje do skupiny přibližně třiceti úzce spřízněných sochařských děl, která jsou dnes roztroušena od polského Gdaňsku na severu až po rumunské Sedmihradsko na jihu (většina těchto soch je v knize reprodukována v té nejvyšší kvalitě). Jejich datování spadá přibližně do let 1380–1400. Autor se tématem po léta zabývá z hlediska stylu i technologie. Centrum této sochařské produkce hledá v Praze. Jako hypotézu předkládá názor, že po dokončení výzdoby východního chóru katedrály sv. Víta v Praze se sochaři osamostatnili a soustředili se na výrobu takovýchto uměleckých děl určených pro export, především do zemí, které tehdy přímo nebo nepřímo patřily do Svaté říše římské. Materiálem byla pražská opuka, i když by k potvrzení tohoto faktu bylo potřeba dalších petrografických analýz. Wenigerův příspěvek je nejpodnětnější a nejinspirativnější.

Jeho úvahy dále doplňují Markus Hörsch a Milena Bartlová. Hörsch trefně poukazuje v konkrétním případě krásného stylu na nebezpečí, kdy hypotézy jsou vydávány už za prokázaná historická fakta, na které se pak vrší a vrší další hypotézy. Jeho úvahy by si zasloužily větší prostor, nejlépe knihu věnovanou metodologii bádání o středověkém umění. U Bartlové by si větší pozornost zasloužila její poznámka o tom, že opuka je po vytěžení z lomu opracovatelná jen po dobu několika měsíců, což vylučuje, že by pražská opuka byla vyvážena v blocích a opracována lokálními sochaři až přímo na místě.

Zajímavý je příspěvek Cipriana Firea týkající se sibiňské piety, jehož závěr zní, že možná toto dílo vzniklo na objednávku bratrstva Božího těla v Sibiu a zakázku zprostředkovali místní kněží, kteří studovali teologii v Praze. Julien Chapuis se věnuje pietě z Badenu, která byla těžce poškozena za 2. světové války, a věnuje se historii poválečné instalace dvou fragmentů hlavy Krista a Panny Marie. Na okraji je tu asi poprvé publikováno zjištění Michaela Kremplera, že na základě nejnovějšího petrografického průzkumu vznikla pieta z Badenu zřejmě v Praze (fragmenty – hlava Krista a hlava Panny Marie – jsou vystaveny v muzeu v Berlíně). Pro další závěry bude zajímavá obsáhlá publikace Tobiase Kunze Bildwerke nördlich der Alpen und im Alpenraum 1380 bis 1440: Kritischer Bestandskatalog der Berliner Skulpturensammlung (má se objevit na začátku roku 2019). Závěr publikace patří příspěvku Eveliny Wetter, která sumarizuje současné poznání o pietě z Bernu.

Peter Kováč

 

Pražská Pieta v Bernu/Die Prager Pieta in Bern, Susan Marti – Richard Němec – Marius Winzeler (eds.), 264 strany, 150 reprodukcí, text česko-německy, cena 550 Kč ISBN: 978-80-7035-692-0 NG Praha ISBN: 978-3-9524783-2-5 Bernisches Historisches Museum

 

Internet:

https://www.ngprague.cz/product-detail/prazska-pieta-v-bernu-die-prager-pieta-in-bern

 

Evelin Wetter The Results and Pending Questions Related to the „Bern“, or „Prague“ Pieta (abstract)

Based on a stylistic and petrographic analysis, the Pieta, unearthed in 1986 in the landfill of the Bern Minster Platform, has been localized to Prague. A rather late dating set it into the context of the ambitious construction of the Minster (from 1421) and of the milieu of Bern's elites who maintained close economic and political ties with Prague. Admittedly it has not been possible to localize it topographically to a sacral site within the church. When dating it to about 1390 or shortly afterwards, contextual parallels emerge with the Pieta of Sibiu: just as in the case of the Sibiu sculpture, the Bern Pieta could have also been placed in a Chapel of the Virgin Mary, documented from the second half of the 14th century; owing to the construction of the Bern Minster, the chapel was transferred and at the latest in 1468 re-built as a mortuary chapel. Indeed, a number of Pietas document a placement within chapels or on altars dedicated to the Virgin Mary. Further on these sculptures witness a strong involvement in the memorial culture of the Middle Ages. The aesthetic and thematic dimension, as well as the fragmentary and iconoclastically marked biography of the Bern Pieta and comparable works represent a challenge for museum curators. However, the classification of the Beautiful Pietas from the viewpoint of the history of devotion, also with regard to Czech textual sources, still continues to be an unfulfilled dream.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru