Historický ústav Akademie věd ČR vydal další kolektivní monografii, která je výsledkem dlouholetého bádání Výzkumného centra Dvory a rezidence ve středověku. Výsledkem výzkumu bylo již několik podnětných svazků, ten nejnovější je nazván „Dvůr a církev v českých zemích středověku“.
Ačkoliv může někomu připadat název monografie rozporuplně, byl to právě panovnický dvůr, kde docházelo při různých příležitostech k pravidelnému propojování světského a duchovního světa (křty, biřmování, svatby, pomazání, korunovace, úmrtí). Dvůr udržoval velice úzké vztahy s církví již od raného středověku. Světský život elity pak plynul vedle života duchovních, jejichž počet na dvorech vládců byl téměř stejně vysoký jako počet služebnictva. Duchovní patřili též k nejvzdělanějším osobnostem středověké společnosti, proto je často nacházíme v panovnických službách jako rádce a diplomaty. A právě i z těchto důvodů se rozhodli autoři přiblížit vztahy dvora a církve v samostatné monografii.
Hned na začátku je jasné, že téma není představeno v úplnosti. Hlavním cílem autorů jednotlivých kapitol bylo především poukázat na některé souvislosti, které byly doposud spíše opomíjeny. Zcela záměrně se vyhýbají dvorským slavnostem, protože jim byla již věnována zvýšená pozornost v předchozích publikacích, které vzešly z dvorského výzkumu Historického ústavu.
Jednotlivé texty jsou rozděleny do pěti oddílů (hlav), v nichž se autoři celkem jedenácti kapitol pokusili přiblížit zasvěcenému, ale i nezasvěcenému čtenáři vybrané kapitoly ze vztahů dvorů a církve.
Hned první text je zasvěcen liturgickému „provozu“ nejvýznamnější sakrální stavby v celém království Svatovítské katedrály v těsné blízkosti panovníkova dvora. Nastíněny jsou především základní úkoly katedrály, ale pozornost je věnována i lidem, kteří s ní byli úzce spjati. Následující kapitola je pak věnována zbožnosti na šlechtických hradech, ale, jak ukazuje její autor, ta se neomezovala jen na výstavbu a výzdobu hradních kaplí. Projevy zejména osobní zbožnosti lze též doložit kupř. používáním přenosných oltářů, na dochovaných nástěnných malbách nebo na výzdobě kamen.
Druhý oddíl je věnován odrazu vztahu dvora a církve v literatuře. Nejprve ve dvorské literatuře, epice i lyrice 13. století a poté v díle Petra Chelčického. Právě Chelčický vnímal dvory jako problém a dokonce je odmítal. Považoval je za neužitečné a velice škodlivé, za místa hříchu a nevíry.
Část nazvaná „Víra jako nástroj moci“ je věnována spolupráci panovníka, resp. šlechty s duchovenstvem, která byla založena především na různých službách, protislužbách a darech. Na jedné straně byla výrazem zbožnosti, ale významnou roli hrál rovněž pragmatismus.
První text přibližuje českého krále Jana Lucemburského jako donátora, čemuž dlouho nebyla věnována větší pozornost. Bylo to dáno tím, že Jan Lucemburský byl vnímán jako panovník s malým zájmem o církev. Mnohem více se naopak napsalo o podpoře církve jeho první manželkou, královnou Eliškou Přemyslovnou. Z uvedených příkladů je ale zřejmé, že král církev podporoval a jako donátor byl motivován jak zbožností, tak pragmatismem. Svou roli pak sehrála i nutnost reprezentace. Druhá kapitola pak pojednává o konfesi jako prvku rodových tradic, které se odrážejí např. ve výzdobě rodových sídel.
Čtvrtá část je zasvěcena duchovním ve službách dvora. Nejprve jsou přiblíženy vztahy duchovenstva a panovnického dvora za Lucemburků ve 14. století. Vztahy se odehrávaly hned na třech úrovních: vztah krále k nejvyšším duchovním v zemi, pak k osobám, které se ke dvoru dostaly díky svým příbuzným nebo známosti s panovníkem a udělaly u dvora kariéru, a nakonec k duchovenstvu různého stupně svěcení, které vykonávalo u dvora skutečné duchovenské funkce.
Následující text je pak věnován duchovním rádcům Jana Zhořeleckého, nejmladšího syna římského císaře a českého krále Karla IV., jenž stále zůstává ve stínu svých bratrů Václava IV. a Zikmunda Lucemburského. Duchovní rádci obklopovali Lucemburka již od jeho mládí a měli vliv nejen na jeho zbožnost, ale i např. politiku.
Předposlední oddíl má jako jediný tři kapitoly. Poslední z nich představuje univerzitní vzdělance, kterými byli převážně duchovní, ve službách manželek Vladislava Jagiełły.
Závěrečný oddíl přibližuje roli řádového duchovenstva, konkrétně benediktinů a cisterciáků na panovnických dvorech Přemyslovců a Lucemburků. Co se benediktinů týče, nemáme o jejich působení na panovnických dvorech jasné svědectví, ale je zřejmé, že na dvoře českých knížat a králů byli známí. Naopak o působení významných osobností z řad cisterciáků máme četná svědectví a o jejich vlivu za vlády Václava II. bylo již mnoho napsáno. Jejich vliv pak trval i za vlády Jana Lucemburského.
Kolektivní publikace „Dvůr a církev v českých zemích středověku“ je velice zajímavým a zároveň podnětným čtením, které představuje dané téma hned z několika nových úhlů pohledu, kdy pozornost není věnována pouze situacím všedního, každodenního života, ale i projevům architektury a literatury, v nichž se vztah dvora k církvi rovněž odráží.
Marek Zágora
Dana Dvořáčková-Malá a kolektiv, Dvůr a církev v českých zemích středověku,
Historický ústav, Praha 2017, 249 stran, cena na stránkách Historického ústavu 325 Kč
Obsah:
Slovo úvodem
SAKRÁLNÍ VERSUS PROFÁNNÍ
Zdeňka Hledíková, Liturgická každodennost při dvoře a její nositelé
František Záruba, Zbožnost na šlechtických hradech
DVŮR A VÍRA V LITERATUŘE
Dana Dvořáčková-Malá, Křesťanství a víra ve dvorské literatuře 13. věku
Jaroslav Boubín, Kritika dvora v díle Petra Chelčického
VÍRA JAKO NÁSTROJ MOCI
Zdeněk Vašek, Královské dary církvi – zbožnost či pragmatismus
Robert Šimůnek, Konfese – prvek rodových tradic české šlechty v pozdním středověku
KLÉRUS VE SLUŽBÁCH DVORA
Eva Doležalová, Klérus na dvorech lucemburských králů ve 14. století
Lenka Bobková, Duchovní rádci Jana Zhořeleckého
Bożena Czwojdrak, Univerzitní vzdělanci ve službách manželek Vladislava Jagiełły
ŘÁDOVÉ DUCHOVENSTVO
Josef Šrámek, Postavení benediktinů na dvorech Přemyslovců
Kateřina Charvátová, Cisterciáci ve dvorském prostředí 12. až raného 15. století
Závěrem
Internet:
K monografii „Ženy a děti ve dvorské společnosti“:
K publikaci „Curia ducis, curia regis. Panovnický dvůr za vlády Přemyslovců“:
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru