detailpraha: geneze pražského reformního hnutí 1360-1419 oliviera marina (karolinum - edice medievistika)

Praha: Geneze pražského reformního hnutí 1360-1419 Oliviera Marina (Karolinum - edice Medievistika)

Karolinum, nakladatelství Karlovy univerzity, vydalo pod názvem „Geneze pražského reformního hnutí 1360–1419“ českou verzi disertační práce francouzského medievalisty Oliviera Marina, která vyšla ve francouzském originálu (L´archevêque, le maître et le dévot. Genèses du mouvement réformateur pragois. Années 1360-1419) v roce 2005.

Kniha, jejíž název byl pro české vydání upraven, vyšla v rámci edice Medievistika, jejímž cílem je představit české odborné i laické veřejnosti překlady aktuálních a výjimečných zahraničních děl, která se zabývají středověkými dějinami a kulturou. České vydání je doplněno zajímavým doslovem našeho předního odborníka na husitství Petra Čorneje.

Olivier Marin, docent na Université Paris-Nord a v Semináři Saint-Sulpice, se badatelsky zabývá středověkým duchovním dějinám, zejména pak husitství a jeho mezinárodním ohlasům, což se odráží v jeho knihách a četných studiích. Velice významné je, že umí česky, a již léta spolupracuje s českými badateli a institucemi.

Jeho, nyní česky vydaná monografie o pražském reformním hnutí je považována za jedno z nejlepších zahraničních děl o dané problematice, která je i pro české badatele velice náročná. Pouze dva cizí badatelé se ve svých pracích zabývali myšlenkovými dějinami reformního hnutí u nás: Američan Howard Kaminsky ve své dnes již klasické práci „A History of the Hussite Revolution“ z roku 1967 a právě Olivier Marin. Kaminsky na rozdíl od Marina ale postupoval chronologicky a převážně na základě studia dochovaných traktátů a kázání.

Někoho možná zarazí fakt, že autorem takové práce je Francouz, přesto je to svým způsobem výhoda, protože při psaní nebyl ovlivněn tradovanými interpretacemi a dokázal si udržet i tolik důležitý nadhled. Jeho výklad je pak zcela oproštěn od bohemocentrického pojetí.

Marin svou práci od jejího prvního vydání doplnil o nejnovější literaturu a částečně přepracoval, protože v posledních letech došli badatelé k mnoha novým poznatkům a začali si klást i nové otázky, na něž hledali, respektive hledají odpovědi. Autor se rozhodl na vše reagovat, stejně jako na některé námitky, které měli čeští odborníci k původnímu vydání. Ač Francouz sepsal zásadní syntézu, kterou před ním nikdo nenapsal.

Práci rozdělil do celkem čtyř rozsáhlých částí, které nepojal chronologicky. Naopak si vybral nejdůležitější témata, která přiblížil v rámci sledovaného období z mnoha různých úhlů pohledu a nastínil kořeny českého reformního hnutí, které ale zásadně označuje jako „pražské reformní hnutí“. Zcela mimo jeho záběr pak zůstala samotná revoluce.

Hned na začátku své práce si klade otázku: Proč se husitství zrodilo v Praze? A na základě analýzy velkého množství dochovaných pramenů hledá odpovědi, které se částečně rozcházejí s tím, jak u nás bylo a je husitství vnímáno.

Když se řekne husitské, respektive reformní hnutí v Čechách, vybaví si většině období po upálení Jana Husa a zejména pak husitské války. Autor se ale zaměřil na období, které bývá většinou označováno jako „předhusitské“, a nahlíží danou problematiku zcela jinou optikou. Přibližuje kořeny české reformace, která se zrodila v Praze na přelomu 14. a 15. století. Především poslední třetina 14. století pak byla obdobím reforem a na konci téhož století bylo jednou z nich právě husitství, které se nakonec dostalo do popředí.

Marin zpochybňuje známý koncept tzv. Husových předchůdců, tedy Konráda Waldhausera, Jana Milíče z Kroměříže a Matěje z Janova, kteří měli připravit cestu k pozdější husitské revoluci. Přesto jim přisuzuje významnou roli a jejich odpor vůči žebravým řádům považuje za jednu z důležitých hnacích sil celého reformního hnutí u nás, které zasazuje do širšího evropského kontextu.

Reformní tendence ve sledovaném období ale nepředstavují pouze výše zmínění kazatelé a teologové či Jan Hus, jenž dokonale ztělesňoval evangelické smýšlení české univerzitní elity. Vedle nich působily i další výrazné osobnosti, německy mluvící mistři, představitelé církve i zbožní laici, jejichž představy nejen o Bohu, ale i církvi se často různily. Jen ale názory některých z nich nakonec vyústily v husitství, jiné tendence pak zůstaly v pomyslných slepých uličkách.

Osudy mnohotvárného a rozmanitého reformního hnutí podle autora závisely na interakci mezi třemi hlavními reformními ohnisky, kterými byli pražští arcibiskupové a je obklopující vysoký klérus, členové pražské univerzity, která byla nejvýznamnějším centrem hnutí, a zbožní laici, kteří chtěli žít v souladu s křesťanskými principy a již se soustřeďovali kolem výřečných kazatelů.

Marin vyzvedává i nadnárodní charakter reformního hnutí, kdy vedle českých učenců patřili mezi hlavní aktéry i učenci němečtí, rakouští nebo polští. Především pak ale dokládá, že česká reforma nebyla izolovaným jevem, nýbrž fenoménem v širších evropských souvislostech.

Je zcela zřejmé, že Marinova práce „Geneze pražského reformního hnutí 1360-1419“ je určena především odborné a širší zainteresované veřejnosti, protože se vůbec nejedná o jednoduché čtení. Na druhé straně jsou autorovy postřehy a úvahy velice zajímavé a zároveň podnětné. Vydání Marinovy knihy je proto bezpochyby velice záslužným počinem. Překlad, či „převod“ této práce do češtiny pak jistě nebyl jednoduchým úkolem.

I když se v posledních letech zvýšil počet historiků a odborníků, kteří „vládnou“ francouzsky, stále se jedná o jazyk, který je u nás spíše „okrajový“. A právě proto vycházejí v edici Medievistika hlavně překlady z francouzštiny.

 

Marek Zágora

 

Olivier Marin, Geneze pražského reformního hnutí 1360-1419, Karolinum, Praha 2017, 522 stran, doporučená cena 450 Kč

 

Internet:

http://www.cupress.cuni.cz/ink2_stat/index.jsp?include=podrobnosti&id=18458

 

Obsah:

Úvodní slovo k českému vydání

Úvod

"Doba předhusitská" - původ a rozpory

jednoho historiografického mýtu

Problém metody

Praha na konci století

 

Část první: Počátky

Úvod

I. Kolektivní profil pražských reformátorů

1. Tavicí kotlík univerzitního prostředí

2. Právo jako podnět k vyhranění

3. Rivalita s žebravými řády

4. Byla reformní strana stranou českou?

II. Dynamika pražské reformace

1. Církevní reforma: velikost a rozporuplnost jednoho ideálu

2. Reforma v praxi: wyclifismus a univerzitní svoboda

3. Střetnutí s konciliarismem

4. Předčasně zrozená reformace?

III. Myšlenková výbava pražských reformátorů.

1. Tři disciplíny: lectio, disputatio, predicatio

2. Podmínky a metody práce

3. Prostředky a cesty šíření

Závěr

 

Část druhá: Nova et vetera Pražský spor mezi světským klérem a řeholníky

Úvod

I. První popudy

1. Žebravé řády v Čechách: úspěchy a překážky (asi 1220 - asi 1350)

2. Konrád Waldhauser a počátky sporu

Závěr

II. Vlivy

1. Z Prahy do Paříže a nazpět

2. Nakonec přišel Wyclif.

Závěr

III. Krize

1. Jan Hus a církevní řády

2. Od odporu k mnichům k antiklerikalismu

Závěr

 

Část třetí: Ecclesia Christi de Bohemia

Úvod

1. České země a Řím

1. Přiznaná poslušnost

2. Vzrůst kritiky

3. Cesta k protiřímskému komplexu

Závěr

II. Mistři a moc

1. Politická imaginace pražských intelektuálů 14. století

2. Wyclifská strategie: král, šlechta a moc

3. Právo na odpor? Lid a moc

Závěr

III. Jak být Čechem?

1. Probuzené vědomí slovanského křesťanství?

2. Hledání otců zakladatelů

3. "Nejkřesťanštější království": osud jednoho argumentu v husitském sporu

Závěr

 

Část čtvrtá: Univerzitní mistři a laická zbožnost

Úvod

I. Otázka častého přijímání svátosti oltářní u laiků

1. Eucharistická zbožnost v českých zemích ve 14. století

2. Socializace mystična: od Malogranatum k Tomášovi ze Štítného

3. Questio vexata: univerzitní diskuze o častém přijímání

4. Česká církev tváří v tvář častému přijímání: od jeho zákazu ke schválení

Závěr

II. Lingwa Vulgaris, Lingwa Naturalis.

Lidový jazyk v pohledu pražských teologů

1. Modlit se lidovým jazykem ve 14. století

2. Jan z Holešova a Tomáš ze Štítného tváří v tvář užití češtiny v teologii

3. Ad utilitatem fidelium: překlady Bible a liturgie v husitském hnutí

Závěr

III. Kajícnice, vizionářky a "kazatelky".

Ženy v náboženském životě

1. Jeruzalém a místo kajícnic v reformní utopii

2. Birgittania: recepce svaté Brigity Švédské v Čechách

3. Ženy se chápou slova

Závěr

 

Závěr

České reformní hnutí, husitství a pozdní středověk v pohledu Oliviera Marina

Seznam zkratek

Literatura a prameny

Prameny

I. Rukopisné prameny

II. Tištěné prameny

Seznam literatury

Příručky

Přehledová díla v západních jazycích

Přehledová díla v češtině

Specializované studie v západních jazycích

Specializované studie v češtině a polštině

Rejstřík


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru