Praha: Eric H. Cline – Tři kameny jsou zeď – dějiny archeologie jako dobrodružství poznání (nakladatelství Vyšehrad)

Eric H. Cline je významný americký archeolog a historik, profesor na George Washington University ve Washingtonu a ředitel jejího Archeologického institutu. K archeologii ho přivedla v mládí kniha o trojské válce a objevech Heinricha Schliemanna a také popularizující kniha C. W. Cerama Bohové, hroby a učenci, která vyšla v roce 1965 i v českém vydání. Jeho celoživotním zájmem je doba bronzová ve 2. tisíciletí před naším letopočtem.

Českým čtenářům je znám již úspěšným překladovým titulem 1177 př. Kr. – Zhroucení civilizace a invaze mořských národů. Knihu v roce 2019 vydal Vyšehrad a je již dnes vyprodaná. Publikace spojovala dohromady poznatky archeologie a historie společně s kulturní antropologií. Nakladatelství Vyšehrad nyní v překladu připravilo další Clineho dílo Tři kameny jsou zeď, což je velmi osobní autorův pohled na dějiny oboru, kterému zasvětil celý život. Publikace má podtitul Příběhy z dějin archeologie.

V USA se jistou konkurencí k jeho knize Three Stones Make a Wall: The Story of Archaeology stala publikace Briana Fagana A little history of archeology (Stručná historie archeologie). Obě knihy vydala v odstupu jediného roku prestižní univerzitní nakladatelství: Clineho Princeton University Press v březnu 2017, Fagana University Press v dubnu 2018. Fagan, emeritní profesor antropologie na University of California (Santa Barbara), postupuje systematicky a chronologicky. Od objevu kamenného kruhu v Avebury v Anglii v polovině 17. století až po nedávné vykopávky v Çatalhöyüku v dnešním Turecku.

Clineho nejvíc zajímají příběhy, ba přímo dobrodružství vykopávek. Má zkušenost s výkladem pro studenty, takže jeho vyprávění je atraktivní, nabízí nová fakta i vlastní autorovy zkušenosti z mnoha výzkumů, které podnikl během třiceti sezon na Blízkém východě a v Řecku. Proto postupuje méně systematicky a často jej zaujmou různé odbočky. Obě knihy se však velmi dobře doplňují. A z obou je zjevné, že Fagana nejvíce zajímá pravěk, zatímco Clineho doba bronzová.

V knize Tři kameny jsou zeď se čtenář pochopitelně dočte o objevech Tutanchamonova hrobu a pokladů z královských šachet v sumerském Uru, o vykopávkách v Pompejích, o nalezení prvních měst na území starých Mayů, o Schliemannově hledání Troji i Agamemnonovy hrobky v Mykénách. To jsou většinou známé příběhy, ale Cline k tomu vždy doplňuje, jak vypadá současný názor na tyto objevy, jak se nove interpretují a jaké důležité poznatky se podařilo v posledních letech doplnit.

Dějiny umění jen ojediněle obohatí nález nového a neznámého Rembrandta nebo Caravaggia, ale archeologie za poslední půl století nabídla tolik historických a uměleckých pokladů, že by z těchto nálezů mohlo vzniknout muzeum rozsahu pařížského Louvru. Cline nám důkladně představuje tyto nové objevy. Ať už to je Chauvetova jeskyně s nejstaršími nástěnnými malbami na světě, minojská civilizace na Théře, pyramida pána ze Sipánu, vládce močické civilizace v Jižní Americe, mumie Ötziho v Alpách, terakotová armáda čínského císaře, nebo první monumentální sakrální architektura v Göbekli Tepe v Turecku.

Cline vede polemiky i s pseudoarcheology typu Ericha von Dänikena nebo autorů seriálu Vetřelci dávnověku. Těšil jsem se na to, jak Cline z hlediska těchto kritik vysvětlí Puma Punku nedaleko jezera Titicaca, ale o tom v knize není ani slovo.

Kromě historie vykopávek a vyhodnocení nálezů Clineho zajímá i historická interpretace toho, co bylo objeveno. Velmi zajímavá je z tohoto hlediska kapitola věnovaná pevnosti na hoře Masada, kde našla svoji smrt v roce 73 nebo 74 našeho letopočtu smrt tisícovka židovských povstalců proti Římanům. Podle Clineho tady nedošlo k rituální sebevraždě, která vešla do dějin, ale k masakru ze strany Římanů.

Z české archeologie je škoda, že Clineho nezaujaly pravěké nálezy ze sídliště lovců mamutů na jižní Moravě. Z Čechů připomíná Bedřicha Hrozného a pak českého odborníka, který si podle Ötziho obuvi vyrobil boty a osvědčily se mu v horském terénu lépe než nejlepší pohorky.

Čtyři kapitoly odpovídají na otázky, se kterými byl Cline často konfrontován. Jak ví, kde kopat? Jak ví, jak kopat? Jak se dají objevy přesně datovat? Zda si archeolog z nálezů může něco nechat? Vedle zajímavých příběhů se zájemce dozví i o teoretických úvahách v rámci oboru, o procesuální a postprocesuální archeologii, nových možnostech dokumentace i datování i pohledu na to, jak vypadá takový běžný den archeologa při vykopávkách na Blízkém východě.

Pro každého, kdo se zajímá o archeologii, je kniha mimořádně zajímavým dobrodružstvím poznání. A vzhledem k zájmu Clineho o dobu bronzovou je publikace i doplněním předchozí knihy 1177 př. Kr. – Zhroucení civilizace a invaze mořských národů. Kupříkladu se tam podrobněji dočteme o unikátním nálezu lodi od mysu Uluburun na pobřeží jihozápadního Turecka, která vezla deset tun mědi a tunu cínu, což svědčí o nebývale rozvinutém obchodu v době bronzové ve Středomoří. Pro každého, kdo má rád archeologii, je to skvělé čtení!

Peter Kováč

Eric H. Cline, Tři kameny jsou zeď: Příběhy z dějin archeologie, překlad Marie Čapková, Praha 2020, nakladatelství Vyšehrad, 496 stran, cena 469 Kč, ISBN 978-80-7601-344-5

Internet:

https://www.ivysehrad.cz/tituly/52276240/tri-kameny-jsou-zed/