dějiny umění detailpraha - bernkastel-kues: přemyslovský glóbus hvězdné oblohy je světový historický unikát

Praha - Bernkastel-Kues: Přemyslovský glóbus hvězdné oblohy je světový historický unikát

Před čtyřmi roky byl v domě U Kamenného zvonu v Praze na výstavě Královský sňatek představen přemyslovský glóbus hvězdné oblohy, zapůjčený z knihovny v Bernkastel-Kues na západě Německa.

Unikátní památku – první dochované dílo tohoto druhu v křesťanské Evropě – mohli návštěvníci tehdejší expozice snadno přehlédnout. V lesku zlatých pokladů, které na výstavě shromáždila historička umění Klára Benešovská, působil glóbus spíše jako nezajímavý šedivý fotbalový míč.

Do jeho průzkumu se tehdy pustili manželé Alena a Petr Hadravovi z Akademie věd ČR, kteří se jako renomovaní badatelé po léta zabývají dějinami astronomie. Přemyslovská památka je podle nich fascinujícím dokladem ozvuků antické vědy ve středověku.

Astronom Petr Hadrava zjistil, že nejde o nějakou hračku pro astrology, ale o důmyslný vědecký přístroj, tzv. precesní hvězdný glóbus, pomocí kterého lze přesně stanovit postavení hvězd v daleké minulosti i budoucnosti. Při správném použití na něm můžete určit, jaká souhvězdí byla na obloze např. v době smrti Julia Caesara, v den narození Alberta Einsteina nebo jaká budou od dnešního dne třeba za pětadvacet let. Něco podobného výrazně nabourává představu o středověku jako době temna.

Hadravovi výsledky několikaletého výzkumu publikovali na jaře v senzačním čtyřsvazkovém knižním projektu, který pod názvem Sphaera octava – Mýty a věda o hvězdách vydala nakladatelství Academia a Artefactum. Podle jejich zjištění se tvůrce přemyslovského glóbu velmi dobře vyznal v antické vědě o astronomii a dokázal její často složité texty správně přečíst i pochopit, ale také je použít v praxi.

Glóbus byl vyroben z březového dřeva potaženého jemným plátnem, na němž byla nanesena vrstva sádry. Jeho průměr je 27 cm a váha dva kilogramy. Na sádrový podklad je zakresleno černou linkou osmačtyřicet souhvězdí v podobě mytologických postav nebo zvířat, samotné hvězdy jsou pak označeny malými dírkami.

Glóbus svědčí jak o dobrých astronomických znalostech, tak o zručnosti v oboru uměleckého řemesla. Zhotovitel přístroje musel mít k dispozici slavný Katalog hvězd, který sepsal antický astronom Ptolemaios. Obrazce souhvězdí na glóbu zároveň odpovídají i popisům v díle Gaia Iulia Hygina O astronomii, které klasická filoložka Alena Hadravová přeložila do češtiny.

Polohy hvězd na přemyslovském glóbu jsou udělány na milimetry přesně a právě díky tomu s ním lze dodnes pracovat jako s vědeckou pomůckou. Navíc jemné kresby postav a zvířat vryté do povrchu glóbu jsou udělány s dobrou znalostí antického umění.

První historická zmínka o vzácné památce pochází z roku 1444, kdy ji s několika astronomickými rukopisy z Čech a s dalšími přístroji koupil v Norimberku Mikuláš Kusánský. Předpokládá se, že glóbus vznikl už v polovině 13. století a že ho ve svém majetku měl Přemysl Otakar II., král železný a zlatý.

Kdysi se uvažovalo o tom, že glóbus byl vyroben v Praze nebo že vznikl na španělském dvoře Alfonse X. Moudrého, ale Hadravovi jeho původ hledají v jižní Itálii na dvoře císaře Fridricha II., a zřejmě se nemýlí.

Císař z rodu Štaufů, jemuž vděčíme za Zlatou bulu sicilskou, bývá považován za otce italské renesance a prvního moderního vládce na evropském trůně. Mluvil plynně několika jazyky a vášnivě se zajímal o právo, medicínu, hudbu, poezii, přírodní vědy a filozofii. Sbíral díla antického umění a svým umělcům dal za úkol, aby antiku imitovali.  V Neapoli otevřel státní univerzitu, zcela nezávislou na církvi, a vydal zákoník, který o několik staletí předběhl moderní evropskou právní praxi.

Fridricha také fascinovala také matematika. Leonard Pisánský zvaný Fibonacci, který v Evropě zavedl arabský způsob počítání, takže mu vděčíme za dnešní číslovky i desetinný systém, tvrdil, že k řadě závěrů dospěl právě při disputacích s císařem. A Fridrich II. měl obrovský zájem o vesmír. Byl hluboce přesvědčen o tom, že postavení hvězd může ovlivnit výrazně lidský osud. Na svém dvoře zaměstnával četné tehdejší astronomy – astrology.

Patřil k nim třeba Michael Scotus, vynikající překladatel Aristotelových spisů, nebo astronom a filozof Theodor z Antiochie. Většinu osobních i politických rozhodnutí vládce učinil až po konzultaci s nimi, a to včetně přesného stanovení noci, kdy by měl zplodit svého nástupce. K tomu on a jeho hvězdopravci potřebovali přesné znalosti a náležité pomůcky.

Víme, že Fridrich II. štědře platil překladatele antických a arabských vědeckých traktátů o přírodě i astronomii. A k pozorování Slunce a hvězd pak vlastnil arabský astroláb, v roce 1232 mu sultán z Damašku věnoval planetárium, a existuje zpráva, že sám císař se podílel na sestrojení glóbu, kde hvězdy byly vyznačeny drahokamy.

Že přemyslovský glóbus pocházel z jižní Itálie, se jeví jako velmi pravděpodobné. Nikde jinde v Evropě tehdy neměli k dispozici odpovídající matematické, geometrické a astronomické znalosti jako právě tam, kde se navíc uctívalo jako norma antické umění a vědění. Ale jak se dostal ve 13. století do majetku českých králů?

Možností je několik. Fridrich II. měl v Chebu svoje sídlo, dodnes jde o nejzachovalejší štaufský hrad, a kdykoliv přijel z Itálie do Německa, vždy tam pobýval a také tam hostil české krále. Také jeho synové tam pobývali, dokonce se tam konaly říšské sněmy. Přemyslovce považovali Štaufové za významné spojence, takže hvězdný glóbus mohl být jedním z atraktivních dárků a pozorností za pomoc a věrnost Přemyslovců.

Matka Přemysla Otakara II., pravděpodobného majitele glóbu, byla česká královna Kunhuta Štaufská, sestřenice Fridricha II. Císař jí mohl přístroj věnovat, aby dopředu znala budoucnost svoji a svého syna, který měl být i nadějí pro Štaufy. Konečně Fridrich II. chtěl svého syna Jindřicha oženit s Anežkou Přemyslovnou. Ze sňatku sešlo, pak sám Fridrich usiloval o její ruku, ale opět se osud odvíjel jinak. Patřil glóbus k pozornostem, aby Přemyslovci nebyli uraženi, že ze svatby podvakrát sešlo?

Předmět není v Česku ojedinělou vzpomínkou na Fridricha II. Milena Bravermanová nedávno zjistila, že některé ze vzácných textilií objevených v královském pohřebišti v katedrále sv. Víta na Pražském hradě pocházely ze štaufských jihoitalských dílen.

Závišův kříž v klášteře ve Vyšším Brodě, mimořádný skvost středověkého zlatnictví, vznikl podle renomovaného odborníka Hermanna Fillitze nejpravděpodobněji v palermských dílnách císaře Fridricha II. Kříž mohl být jako dar v přemyslovské pokladnici a poté se dostal k Závišovi z Falkenštejna díky vdově po Přemyslu Otakarovi II., která tohoto šlechtice bezmezně obdivovala, a to nejen jako milence. A asi také není náhoda, že velká a nádherná gema, zdobící korunovační kříž českých králů, zobrazuje právě Fridricha II.

Přemyslovský glóbus docela dobře zapadá do všech těchto souvislostí. Díky pečlivému výzkumu Aleny a Petra Hadravových dnes víme, že Čechy se ve 13. století mohly pochlubit unikátem, který je nejen pozoruhodným astronomickým přístrojem, ale i uměleckou památkou s kresbami mytologických postav, jež imitují antické pravzory. Češi tak byli kdysi obdarováni dílem, které ve 13. století v Evropě symbolizovalo úsvit renesance. Škoda jen, že jako většina pokladů Českého království zmizel glóbus později v zahraničních sbírkách.

 

Peter Kováč

 

Obr: Petr Hadrava s německou kurátorkou z Bernkastel-Kues Gabrielou Neusiusovou při zkoumání přemyslovského glóbu v Praze. Foto poskytl Petr Hadrava.

 

Kniha o přemyslovském globu:

http://stavitele-katedral.cz/praha-sphaera-octava-myty-a-veda-o-hvezdach-iv-%E2%80%93-as-sufiho-katalog-hvezd/

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru