Polsko: Cesty a zahraniční působení stavitelů v době středověku (Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu Mikołaja Kopernika)

Michalina Duda, Sławomir Jóźwiak, Marcin Wiewióra jsou autoři obsáhlé knihy, která na základě písemných pramenů mapuje cesty a zahraniční působení stavitelů v době středověku. V polském prostředí jde o ojedinělou publikaci, která s velkým přehledem představuje výsledky současného mezinárodního bádání.

V první části se autoři zabývají středověkými pojmy pro architekta, kameníka a sochaře. Občas se stejné názvy vztahovaly k různým profesím, které dokonce nemusely mít přímo s uměleckou tvorbou nic společného.

Příkladem může být magister operis, což se mohlo vztahovat jak k architektovi, tak administrátorovi stavby či huti. Otázka interpretace termínů je občas dosti zapeklitá. Autoři se opírají zejména o názory německých odborníků, především Günthera Bindinga a Wolfganga Schöllera. Zajímavé je, že není citována publikace Antona Legnera Der Artifex: Künstler im Mittelalter und ihre Selbstdarstellung (Köln 2009).

Citace z originálních středověkých textů v latině jsou vždy v rámci obsáhlého poznámkového aparátu. Přivítal bych samostatnou antologii pramenů v příloze knihy!

Hlavní částí knihy je její čtvrtá a šestá kapitola. Autoři detailně rozebírají pohyb umělců a architektů v Evropě od 10. do začátku 14. století. Zejména šlo o tvůrce pocházející z Francie, ale také z Anglie, Německa nebo z Byzance.

Oprávněně kritizují zavádějící vyhodnocování dobových pramenů. Příkladem může být podrobné pojednání o Villardovi de Honnecourt, kde je obsáhlý přehled staveb a uměleckých děl přímo nebo nepřímo připisovaných Villardovi v dnešním Maďarsku, přitom on sám ve svých poznámkách psal, že v Uhersku strávil jen řadu dní, ale nikoliv řadu let. Kolik by toho v krátké době opravdu stačil udělat?

Skepticky se autoři vyjadřují k formální stylové analýze, což dokládá ostrá kritika profesora Petera Kurmanna, hlavního představitele této základní uměleckohistorické metody. Bez ní se ale žádné uměleckohistorické bádání neobejde. Písemných pramenů a dokladů je totiž opravdu poskrovnu.

Užitečná je v šesté kapitole bilance tvůrců mostů, což byla profese z hlediska inženýrského značně náročná. Pozornost je tam věnována Praze a Roudnici nad Labem. O experty v tomto oboru byla v Evropě značná poptávka.

Překvapivě malou pozornost věnovali autoři osobnosti Henryho de Reyns (Henry de Reynes), který měl významný podíl na anglických gotických stavbách jednoznačně francouzské orientace, včetně tak klíčové stavby, jako je Westminsterské opatství. De Reyns znamenalo z Remeše, ale také – jak bývá občas zmiňováno – z Raynu v anglickém hrabství Essex. Rayne je větší vesnice asi 70 kilometrů od Londýna, dnes má asi dva tisíce obyvatel. Všechno nasvědčuje tomu, že architekt se vyškolil v huti remešské katedrály, ostatně jeho syn Hugh čili Hugo si Remeš jako „firemní logo“ v tomto smyslu i přisvojil. Zachovala se jeho pečeť, kde stěžejním motivem na pečeti je francouzská královská lilie (Paul Binski, Westminster Abbey and the Plantagenets, New Haven 1995, obr. s. 36). S nějakou vesnicí za Londýnem otec Henry a syn Hugo zjevně neměli nic společného, byli naopak hrdí na to, že pocházejí z Francie.

Záslužnou péči věnovali autoři působení francouzských architektů a umělců ve Španělsku a v Itálii, zejména na území Sicilského království v době vlády Anjouovců. Naopak překvapivě malý zájem je věnován případu Rama di Paganello („Ramus filius Paganelli“). Ramo pocházel zřejmě ze Sieny, ale musel město kdysi opustit kvůli cizoložství. Odešel na čas do krajů za Alpami („de partibus ultramontanis“), zřejmě do Francie nebo Německa. Pak se vrátil do Toskánska a po epizodě v Sieně působil jako hlavní mistr stavby katedrály v Orvietu, kde se obklopil „mezinárodním“ týmem spolupracovníků. V dokumentech se tam objevují Rollando di Bruges, Pietro Spagnuolo, Martinus de Schotia, Lambertus gallicus nebo Johannes anglicus (Antje Middeldorf Kosegarten, Die Domfassade in Orvieto, München1996, s. 33).

Autoři se zabývají také příklady z Čech, zejména ohledně Matyáše z Arrasu nebo francouzského stavitele mostu před Labe v Roudnici, románských sochařských zlomků z Oldříše, rozebírány jsou také údaje z kronik Františka Pražského, Petra Žitavského nebo Kosmova pokračovatele Kanovníka vyšehradského.

U autorů oceňuji střízlivost a věcnost. Příkladem může být jejich polemika s Güntherem Bindingem ohledně výkladu termínu „opus Francigenum“ nebo záhadná otázka rozety v Lausanne a její reprodukce mezi skicami Villarda de Honnecourt. Autoři nestaví z hypotéz vzdušné zámky, naopak reagují často kriticky na umělé uměleckohistorické konstrukce.

Totálním prohřeškem knihy je zcela chybějící rejstřík (!!!!!), což knihu diskvalifikuje jako užitečnou informativní příručku!

Peter Kováč

Michalina Duda, Sławomir Jóźwiak, Marcin Wiewióra, Zagraniczne podróże budowniczych (architektów, kamieniarzy, murarzy) i rzeźbiarzy w łacińskiej Europie od X do pierwszej połowy XIV wieku w świetle źródeł pisanych, Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu Mikołaja Kopernika, Toruń 2020, 416 stran, cena 48 zlotých, ISBN 978-83-231-4387-1

Internet:

https://wydawnictwo.umk.pl/pl/products/5291/zagraniczne-podroze-budowniczych-architektow-kamieniarzy-murarzy-i-rzezbiarzy-w-lacinskiej-europie-od-x-do-pierwszej-polowy-xiv-wieku-w-swietle-zrodel-pisanych