Na výstavu pořádáme exkurzi!
Univerzitní knihovna v Heidelbergu vlastní jeden ze čtyř dochovaných obrazových rukopisů proslulého „Saského zrcadla" (Sachsenspiegel). Právě tento rukopis, jenž se dochoval jako fragment, je prezentován na mannheimské výstavě „Die Päpste und die Einheit der lateinischen Welt“.
Žádná jiná kniha neovlivnila německé právní dějiny tak výrazně jako „Saské zrcadlo". Právo se po staletí řídilo ústní tradicí, až později došlo k jeho zaznamenání. Rukopis tak obsahuje soupis zvykového práva, které bylo uplatňováno v běžném životě i před soudem a vztahuje se k určitému konkrétnímu území (v tomto případě území Sasů). Autorem textu je Eike von Repgow (písemně doložený v letech 1209-1233), který jej „sestavil" pravděpodobně v letech 1220-1235. Jedná se nejen o významnou právní knihu, ale také o první prózu v německém jazyce.
„Sachsenspiegel" má dvě části, první se týká zemského práva, druhá pak práva lenního. Zemské právo je právem svobodných lidí, věnuje se např. dědictví, manželství, dělení majetku a podobně. Lenní právo usměrňuje vztahy mezi jednotlivými společenskými skupinami v zemi. Zabývá se např. volbou králů a císařů či lenními povinnostmi. Kniha probírá i další oblasti života, např. proces kolonizace. V tomto díle jsou dokonce vyjádřeny pochyby o příslušnosti českého krále do sboru sedmi kurfiřtů, když nepatří mezi německé knížata. Na druhé straně nemá autor nic proti arcičíšnické funkci českého panovníka.
Do současnosti se dochovalo přes 400 rukopisů a fragmentů Saského zrcadla a pouze čtyři rukopisy jsou bohatě iluminovány. První je oldenburský rukopis, který byl zapsán v roce 1336 benediktýnským mnichem Hinrikem Gloyestenem na objednávku hraběte Johanna III. z Oldenburgu v klášteře Rastede. Druhým je bohatě a kvalitně iluminovaný rukopis drážďanský, který vznikl mezi roky 1347-1363. Tento manuskript je jakýmsi zrcadlem kultury německého středověku. Na 924 obrazových pásech je k vidění cca. 4000 postav různého společenského postavení a spousta různých věcí každodenní potřeby. Třetí je pak wolfenbüttelský exemplář z 3. čtvrtiny 14. století, který je nejmladší a nejcennější z dochovaných iluminovaných rukopisů „Saského zrcadla". Na 86 pergamenových listech a v 776 pruzích je zachycen život ve 14. století. Obrazová výzdoba je zde více než pouhou ilustrací, slouží především k lepšímu porozumění právnímu textu.
Vystavený Heidelberský rukopis vznikl na počátku 14. věku. Je považován za nejstarší rukopis „Saského zrcadla", jehož vznik je vymezen dokonce roky 1295 až 1304. Manuskript měl původně 92 listů, ale dochovala se jen třetina (30 pergamenových listů o rozměrech 30 x 23,5 cm s celkem 337 obrázky). Stav jednotlivých folií je různý, z čehož lze vyvodit, že byl často používán. Heidelberský rukopis má nejblíže k původnímu textu, který vznikl jen o několik desetiletí dříve v oblasti Harcu.
Do Heidelbergu se dostal nejpozději ve 2. polovině 16. století, kdy je zmíněn v seznamech proslulé knihovny „Bibliotheca Palatina". Původně byl v majetku augšpurského patricije Ulricha Fuggera, který roku 1584 odkázal část svých knih heidelberské knihovně. Za třicetileté války se převážná část heidelberské bibliotéky dostala jako kořist do Říma, kde se jednotlivé rukopisy a tisky staly chloubou místní Vatikánské knihovny. Až v roce 1816 pak bylo „Saské zrcadlo" spolu s dalšími německy psanými rukopisy vráceno zpět do Heidelbergu, kde se nachází dodnes.
Na výstavě „Die Päpste und die Einheit der lateinischen Welt“ jsou představena vyobrazení na foliu 22r, z nichž jsou důležité dvě dolní kolorované perokresby. Císař Konstantin Veliký nejprve předává papeži Silvestrovi I. peněžní zástavu. Mnohem významnější je ale zcela poslední zobrazení, kdy společně na jednom trůně sedí papež a císař/král a přátelsky se drží kolem ramen, což je bráno jako symbol jejich svornosti. Papež má na hlavě tiáru a v pravé ruce svírá berlu, panovník má na hlavě královskou korunu a v levici drží obnažený meč. Vyobrazení lze interpretovat i jako společnou existenci církevního a světského soudu. Celkově je ale perokresba v kontrastu se skutečným stavem vztahu mezi papežstvím a světskou mocí v době vzniku samotného rukopisu.
Marek Zágora
K dalším exponátům:
Foto: Heidelberské saské zrcadlo © Universitätsbibliothek Heidelberg, Cod. Pal. Germ. 164, fol. 22r
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru