JIŘÍ Z PODĚBRAD 1420/1471: Život husitského krále Jiřího z Poděbrad. 12. část: Smrt a pohřeb krále dvojího lidu (1471)

Do současnosti se nám dochovalo jen několik svědectví Jiříkových současníků o tom, jak „husitský“ král vypadal. Jedná se o velice důležité zprávy, protože jejich autory jsou muži, kteří se s českým panovníkem osobně setkali. Všichni pak svorně informují o jeho tloušťce.

Autorem významného svědectví byl pozdější papež Pius II., jenž ve svém spise o „Historii císaře Fridricha III.“ popsal českého krále jako „homo brevis, quadrato corpore, alba carne, illustribus oculis, moribus placidis, Hussitarum errore infectus, alioquin aequi bonique cultor“ (člověka malé postavy, těla čtverhranného, bílé pleti, očí jiskrných, mravů líbezných, nakaženého husitstvím, ale jinak spravedlivého a šlechetného). Dalším svědkem je Pavel Žídek, jenž ve své Správovně napsal: „Neb Vaše jasnost jest příliš plný člověk.“ Nabádal krále ke střídmosti v jídle a navíc vyjmenoval i různé komplikace, které mu může jeho tloušťka způsobit. Jiná zmínka o králově tloušťce pochází z roku 1470, kdy Jiří z Poděbrad vyzval na souboj o dvacet let mladšího uherského krále.

Český král Jiří z Poděbrad bojoval proti králi Matyáši Hunyadimu (Korvínovi) i na začátku roku 1471, kdy byl již delší dobu vážně nemocný a cítil, že mu již nezbývá mnoho času a sil. Chřadnoucí panovník setrvával v Královském dvoře na Starém Městě, ale byl stále aktivní a neustále se věnoval diplomatickým jednáním. Naposledy se vydal na cestu měsíc před svou smrtí. „Nešel“ však daleko, jen na týnskou faru k svému umírajícímu příteli Janu Rokycanovi. Jiříkova smrt v necelých jednapadesáti letech asi nikoho příliš nepřekvapila.

Samotný český král vydechl naposledy v pátek 22. března 1471 asi v devět hodin večer. O jeho smrti a následném pohřbu máme bohužel jen několik málo informací. Z narativních pramenů víme, že v době smrti seděl na trůnu („na stolici“). Jeho tělo bylo nabalzamováno a vystaveno podle starodávného zvyku po dva dny v Královském dvoře. V pondělí 25. března pak byly královy pozůstatky dopraveny na Pražský hrad a pohřbeny do staré královské hrobky ve Svatovítské katedrále. Zádušní mše celebrovali kněží a mniši obou vyznání, což bylo výrazem faktu, že se jednalo o pohřeb „krále dvojího lidu“. Jiříkovo srdce a vnitřnosti byly pohřbeny zvlášť v soudku vedle Rokycanova hrobu v Týnském chrámu, hlavním husitském svatostánku.

S královými ostatky se později několikrát hýbalo, vždy když došlo k otevření královské hrobky. Roku 1589 byly všechny ostatky přeneseny ze staré královské hrobky do nové. Podle zpráv se v Jiříkově dřevěné schráně nacházelo dřevěné žezlo a jablko. Královo tělo již nebylo v dobrém stavu, i když byly na lebce ještě patrné vlasy. Další zpráva o Jiříkově rakvi pochází z roku 1743. Kosti byly pomíchané a rozházené. Dokonce se zdálo, že jsou v rakvi hned dvě lebky. Ve skutečnosti „bylo“ druhou lebkou výše zmíněné dřevěné jablko. K značnému promíchání pohřebních výbav a také k velkým ztrátám pak došlo v roce 1928. Dochované údaje o obsahu rakve Jiřího z Poděbrad jsou navíc velice matoucí. Přesto je možné, že zrekonstruovaná pohřební dalmatika, která je většinou připisována císaři Karlu IV., mohla být pohřebním oděvem právě husitského krále.

Naposledy se s Jiříkovými ostatky zásadním způsobem manipulovalo v roce 1988, kdy byly zcela vyjmuty a podrobeny lékařsko-antropologickému průzkumu, který vedl profesor Emanuel Vlček. Hlavním cílem expertizy bylo nejen určit příčinu panovníkova skonu, ale i zrekonstruovat jeho skutečnou podobu.

Antropologický průzkum ostatků, který proběhl na přelomu 80. a 90. let minulého století, prokázal, že Jiří byl vysoký asi 165 cm. Jak již bylo uvedeno v prvním díle tohoto seriálu, utrpěl v dětství úraz v levé části obličeje, přesněji přišel k zlomenině levé čelní kosti, jejímž výsledkem byla na první pohled výrazná asymetrie jeho tváře. Profesor Vlček potvrdil i další, blíže neobjasněná vážná zranění, k nimž došlo v době Jiříkova mládí.

Dodnes se řeší, co bylo hlavní příčinou králova úmrtí. Je známo, že přibližně dvě poslední desetiletí svého života trpěl nebývalou nadváhou, což se částečně promítlo i do jeho dobových vyobrazení. Expertiza potvrdila těžkou obezitu, o čemž svědčí mimo jiné i stav králových kolenních kloubů. Víme však, že Jiří žil docela střídmě, neholdoval obžerství, takže jeho tloušťka souvisela podle všeho s endokrinní poruchou. Zároveň se také došlo k závěru, že to nebyla právě nadváha, která způsobila královu smrt. Pitva, kterou byla provedena hned po jeho skonu, prokázala napůl zkažená játra, spečenou žluč, žlučový kámen o velikosti holubího vejce a „na píď“ tlustou vrstvu sádla na břichu. I proto se předpokládá, že český král Jiří z Poděbrad podlehl s největší pravděpodobností rakovině jater...

Král Jiří z Poděbrad, od jehož narození letos uplynulo šest set let, patří bezpochyby k nejvýznamnějším a nejschopnějším českým panovníkům, jenž některými, především politickými vizemi předběhl svou dobu.

Marek Zágora

Foto rekonstrukce podoby Jiřího z Poděbrad podle profesora Emanuela Vlčka (1990).

KONEC SERIÁLU

Předchozí díl:

http://www.stavitele-katedral.cz/jiri-z-podebrad-1420-1471-zivot-husitskeho-krale-jiriho-z-podebrad-11-cast-valka-s-matyasem-korvinem-1468%E2%80%931471/