historie detailjiří jurok: jehan susque, působící na dvoře burgundských vévodů, je náš jan žižka z trocnova

Jiří Jurok: Jehan Susque, působící na dvoře burgundských vévodů, je náš Jan Žižka z Trocnova

PhDr. Jiří Jurok, CSc. (1952) je historik, absolvent Filozofické fakulty Karlovy univerzity, žijící v Příboru. Nakladatelství Veduta vydalo v roce 2006 jeho významné studie pod názvem Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce. Je také spoluautorem publikace Z počátků husitské revoluce, kterou v roce 2019 vydala Matice moravská.

Současný článek se týká historických počátků Jana Žižky a jeho působení ve francouzském Burgundsku, kde se objevil na slavném vévodském dvoře. Studie přináší řadu nových faktů k článku, který Jiří Jurok uveřejnil loni pod názvem Co v Čornejově knize Jan Žižka nebylo...

(SK)

 

 

JIŘÍ JUROK

JEHAN SUSQUE JE NÁŠ JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA

 

V minulém roce jsem publikoval článek: Co v Čornejově Janu Žižkovi nebylo (Kostnické jiskry 106, č. 17/2021, 9. června 2021, s. 3 – 4) s upozorněním na dvě odborné studie, přinášející zčásti nová a zčásti pravděpodobná fakta o husitském vojevůdci Janu Žižkovi z Trocnova jak v Čechách a na Moravě, tak jako Jehanu Susque de Behaigne (Bohemie) v Burgundsku. Koncem minulého roku se mně podařilo najít přesvědčující důkaz, že Jehan Susque a Jan Žižka z Trocnova je jedna a táž osobnost. Tím se současně mění pohled na Jana Žižku jako předhusitského lapku a místo něj před námi vystupuje Jan Žižka jako bojovník královské strany, dvořan a diplomat burgundského vévody Jana Nebojácného, ještě předtím než se stal dvořanem českého krále Václava IV. Lucemburského.

Obě zmíněné studie se vzájemně doplňují

Ačkoliv svou studii (Jan Žižka z Trocnova – straník krále Václava IV., moravského markraběte Prokopa a široce známý hejtman předhusitských lapků?, Jihočeský sborník historický 88, 2019, s. 7 - 56) jsem napsal již v roce 2018 a studii francouzského historika Bertranda Schnerba (Jehan Susque – panoš z Českého království na vévodském dvoře v Burgundsku, Jihočeský sborník historický 89, 2020, s. 5 – 24) jsem dostal ve francouzštině v září 2019, kdy již má studie byla v tisku, obě studie se pozoruhodně shodují a jakoby na sebe navazují. Ve své studii jsem na základě Žižkově odpovědi (vypovězení) záští Jindřichovi z Rožmberka spolu s celou skupinou nižších šlechticů určil veřejnoprávní důvod této osobní války, a sice vystoupení na obranu panskou jednotou zajatého českého krále Václava IV. Lucemburského v roce 1402. Druhá zajímavá studie od univerzitního profesora Bertranda Schnerba přinášela podrobné seznámení s jeho objevem působení českého panoše „Jehana Susque de Behaigne“ (Bohemie) na burgundském dvoře v letech 1404 – 1409, jehož pokládá za totožného s Janem Žižkou.

Žižkova odbojná činnost v letech 1402 – 1403, dosud kladená až do let 1405 – 1409, byla vystřídána po osvobození krále Václava IV. ze zajetí ve Vídni 11. listopadu 1403 Susqueovým - Žižkovým uchýlením na dvůr Lucemburkova příbuzného a spojence v Řádu točenice vévody Filipa II. Smělého na Nový rok 1404. Po Susqueově - Žižkově účasti na vojenské přehlídce v Paříži 23. září 1405 o něm není po celý rok 1406 až do února 1407 v burgundských pramenech žádná zmínka. V této době se podle nás Jan Žižka tak jako tak z Čech, kde mu jako zemskému škůdci podle výnosů českého zemského soudu z února 1402 hrozila šibenice, přesunul na Moravu. Tam působil na hradě Kraví Hora u Náměště nad Oslavou, patřícího podle nás jedinému majiteli Jindřichovi ze Šelmberka, jenž spolumajitelku hradu Zdenku z Odlochovic, vdovu po Přibkovi ze Šelmberka odtud právě v roce 1402 vyhnal. Kromě Popravčí knihy pánů z Rožmberka a Popravčích a psaneckých zápisů jihlavských je Žižkova lapkovská činnost bez bližší datace zmíněna i v Proskripčních záznamech města Prostějova patrně v roce 1406. Od února 1407 se Susque – Žižka objevil u burgundského vévody Jana Nebojácného, jemuž prodal asi vyvezeného koně z Čech, vévoda ho vzápětí vyslal jako kurýra do Uher a Čech od 1. března 1407 do 5. září 1407. V následujícím poselstvu burgundského komorníka Regniera Pota mezi 13. listopadem 1407 a 20. červnem 1408 Susque – Žižka není dosvědčen, takže mohl odbojně opět působit v Čechách a na Moravě. Podle útrpné výpovědi Matěje Vůdce před 2. červnem 1409 v Českých Budějovicích totiž připravovali v minulém roce (1408) Žižka, Kolúch a Matěj Vůdce útok na královský hrad Hus u Prachatic. Naopak je Susque – Žižka dosvědčen v posledních dvou poselstvích Regniera Pota mezi 6. červencem 1408 a 23. červnem 1409 (s vyúčtováním 3. července 1409). Naposledy jako kurýr byl Susque – Žižka vyslán do Čech snad hned po 3. červenci až do 21. listopadu 1409.

Kdo je francouzský historik Bertrand Schnerb?

Bertrand Schnerb (1958 - ), objevitel záznamů o Jehanu Susqueovi v burgundských účtech, patří k předním francouzským historikům zabývajícím se středověkými dějinami, je profesorem na univerzitě v Lille a je předsedou burgundské historické společnosti. Je autorem řady odborných studií a článků a několika významných knih. Z nich lze jmenovat především Les Armagnacs et les Bourguignons. Le maudite guerre, Paris 1988 (Armagnakové a Burgund’ané. Špinavá válka) o konfliktu mezi orleánskou stranou a burgundskými vévody v letech 1407 - 1435 a L‘ État bourguignon 1363 – 1477, Paris 1999, 2006 (Burgundský stát 1363 – 1477) o dějinách samostatného Burgundska v době, kdy se postupně stále více osamostatňovalo od Francouzského království (s úplnou samostatností od roku 1435). Čeští diváci ho mohli u nás zaznamenat nedávno v České televizi v uváděném pořadu o historii kláštera na hoře Mont-Saint-Michel v Normandii.

Širší souvislosti příchodu Susqueho – Žižky do Burgundska

V době příchodu Jehana Susque de Behaigne (z Čech) do Burgundska soupeřili o vládu nad Francouzským královstvím místo duševně nemocného krále Karla VI. (1380 – 1422) burgundský vévoda Filip II. Smělý (syn francouzského krále Jana II. Dobrého a Jitky Lucemburské s přemyslovskou krví) s vévodou Ludvíkem Orleánským (syn francouzského krále Karla V. a Jana Bourbonské). Spor obou stran vystupňovalo zavraždění Ludvíka Orleánského družinou nového burgundského vévody Jana Nebojácného v Paříži 23. listopadu 1407, což znamenalo občanskou válku obou stran – Burgund’anů a Armagnaků v letech 1407 – 1435. Krátce předtím Susque – Žižka prodal vévodovi Janu Nebojácnému další dva koně, a sice plaváka a grošáka z Čech 28. října 1407 a snad odešel s dalším poselstvím Regniera Pota do Čech 13. listopadu 1407, každopádně až do 6. července 1408 o něm není žádná jasná zpráva. Susque – Žižka se účastnil ještě tří dalších poselství v letech 1408 – 1409 a pouze jednou spolu s Regnierem Potem a jeho doprovodem patnácti rytířů z poselství 23. září 1408 zasáhl i do této občanské války v bitvě u Othée, kde vévoda Jan Nebojácný porazil vzbouřené Lutyšany. Burgundského vévodu Jana Nebojácného zavraždil dauphin a budoucí král Karel VII. (1422 – 1461) se svou družinou 10. září 1419. Následující burgundský vévoda Filip III. Dobrý uzavřel smlouvou v Troyes spojenectví s Angličany v roce 1420. Proto i svatá Jana z Arku z burgundské vesnice Domrémy pomáhající francouzskému králi Karlu VII. k jeho korunovaci v Remeši v roce 1429, byla právě Burgund’any vydána Angličanům a upálena jako kacířka v Rouenu v roce 1431. (Nehledě na to, že samotná Jana z Arku napsala kacířským husitům výhružný list v roce 1429.) Občanská válka Burgund’anů s Armagnaky (součást Stoleté války) skončila smlouvou v Arrasu v roce 1435, kdy se vévoda Filip III. Dobrý vzdal spojenectví s Angličany a byl propuštěn z lenního vztahu k Francouzskému království a Burgundsko se stalo samostatným státem v letech 1435 – 1477.

Česká šlechta na vévodském dvoře v Burgundsku

Na vévodském dvoře burgundských vévodů Filipa II. Smělého a jeho syna Jana Nebojácného se octla celá řada českých šlechticů. Pokusil se je v jiné starší studii identifikovat francouzský historik Bertrand Schnerb, ale až na dva se mu to jak z důvodu nedostupnosti českých pramenů, tak obtížnosti identifikace, ne úplně podařilo. Kromě jím předpokládané identifikace Jehana Susque s Janem Žižkou z Trocnova určil pouze rytíře Jana z Okoře, přišlého do Burgundska 20. července 1403, jako syna původně měšt‘ana Františka Rokycanského, deskového majitele hradu Okoř. Mně se podařilo identifikovat celkem sedm dalších šlechticů, a sice pány: Albrechta Kornhauzského z Kolovrat uvedeného ve vévodském mandátu z 20. dubna 1405, Jindřicha Lacemboka z Chlumu a Košumberka ve škole burgundské etikety v roce 1408, Jana Hanovce ze Švamberka v doprovodu vévody Jana Nebojácného v květnu 1418, rytíře: Zikmunda(?) Kdulince z Ostromíře v letech 1409 - 1441 a panoše: Klause v letech 1383 – 1396, snad totožného či příbuzného se sekretářem moravského markraběte Jošta, Viléma Sudlici z Litovan v letech 1404 – 1416 a Wolfarta von Rackla z Moravy (bez data). I tak je několik dalších šlechticů pouze podle křestních jmen naprosto neurčitelných, jeden jmenovaný jako Roger Rache z Kolína v letech 1398 – 1415, byl snad německý patricij. Z výše uvedených šlechticů nejméně tři patřili ke královské straně Václava IV.: Jindřich Lacembok z Chlumu a Košumberka, Jan Žižka z Trocnova a Vilém Sudlice z Litovan, u dalšího Jana z Okoře je příslušnost ke dvorské šlechtě pravděpodobná.

Přesvědčující důkaz: Jan Žižka přišel do Burgundska současně s Vilémem Sudlicí z Litovan

Jak jsem uvedl již výše, koncem minulého roku jsem našel přesvědčující důkaz identifikace Jehana Susque jako Jana Žižky z Trocnova. Stala se jimi pro mě klíčová slova obsahující jméno jednoho z českých šlechticů na vévodském dvoře v Burgundsku: „Gillaume de Sully“, označeném jako „escuier du pais de Behaigne“ – tj. panoš ze země Čechy. Tohoto pro mě původně zcela záhadného šlechtice jsem při zmíněné předchozí analýze všech šlechticů na vévodském dvoře v Burgundsku a po uvědomnění si, že Bertrand Schnerb uvádí, že přišel do Burgundska současně s Jehanem Susque kolem 1. ledna 1404, identifikoval jako Viléma Sudlici z Litovan!

Tuto identifikaci mohu podpořit nejméně třemi důvody:

Za prvé: podobnost jména Gillaume de Sully (vyslovované jako Gijóm de Sily – opr. J.J. oproti článku v KJ) s Vilémem Sudlice. Takto byl psán například v moravských půhonných knihách – Vilém Sudlice z Litovan. Ale v německy psaných Popravčích a psaneckých zápisech jihlavských je psán jako „das der Sudlycz und Wylhelm vom Küperg“ (Vilém Sudlice z Kraví Hory) a dvakrát jako „des Südlicz“. Tzn. v němčině se jeho jméno vyslovovalo Vilhelm či Vilém de Sidlic, přičemž podle pravidel francouzské výslovnosti jeho jméno znělo: Vilém de Sidlik, což je už blízké Gijóm de Sily (opr. J.J. oproti článku v KJ) Tu je též důležité vysvětlit, že na vévodském dvoře v Burgundsku se pravděpodobně mluvilo nejen francouzsky, ale i německy a vlámsky podle zemí, které k Burgundsku patřily. Navíc západní část vévodství Burgundsko s Brabantem a Flandry patřily k lénům Francouzské koruny a východní část hrabství Burgundsko – Besancon s částí Lotrinska k Římskoněmecké říši. Ve své nahoře zmíněné studii jsem také uvedl, že Jan Žižka znal a domlouval se německy, nebot‘ podle výpovědi Matěje Vůdce jednal o odbytu ukořistěného kramářského zboží napřiklad s rakouskými šlechtici Hansem Truchsessem z Grubu na Karlsteině a Leopoldem Krajířem z Krajku na Thürnau u Drosendorfu - Drozdovic na jejich hradech v Rakousku. Konečně křestní jméno Vilém je v české šlechtě zaznamenáno zcela vyjímečně a hlavní pojmenování "Suly" jednoznačně ukazuje na nejdůležitější jméno dotyčného: Sudlice. Z ostatních šlechtických rodů ze Sudlic, Sudličky, Sudoměře, Sudslavě, Sulek, Sulevic, Sulic, Sulislavě a Sulislavic se nikdo v tomto období se jménem Vilém nevyskytoval.

Za druhé: Gillaume de Sully - Vilém Sudlice sloužil nejprve jako panoš, později též jako číšník na vévodském dvoře, a to až do roku 1416. Málo se dovídáme o jeho funkcích na dvoře, spíše se o něm více v účtech píše jako o šlechtici paláce a šlechtici války, který bojoval zejména proti Angličanům v Pikardii a v Calais v roce 1406 (snad na podzim) a proti vévodovi z Gueldre a Brabantu na podzim 1407. V říjnu 1407 obdržel stejně jako jiní šlechtici dar 20 franků určených na vyzbrojení a vystrojení armády vyslané proti vévodovi Renaudovi IV. v Gueldre a proti vévodovi z Brabantu. Obdobný dar 30 franků ve zlatě dostal panoš a číšník Sudlice 27. září 1410 rovněž na nákup zbraní a jiných nezbytných věcí pro vyzbrojení a vystrojení armády, kterou král vyslal proti svým nepřátelům, jmenovitě straně Armagnaků (takže se rovněž zapojil do občanské války Burgund’anů s Armagnaky). Bertrand Schnerb dodal, že naproti tomu se nezdá být Vilém Sudlice na rozdíl od Jana Žižky, zapojen do jakékoliv diplomatické mise. To je v naprosté shodě, co víme o Vilému Sudlici na Moravě a v Rakousku, kde působil jako významný nájezdník a rozbojník, původně straník krále Václava IV., jemuž půjčil větší částku. Poté se stal předmětem celé řady půhonů v letech 1405 až 1407 (zřejmě i v jeho nepřítomnosti), 20. května 1407 dobyl spolu s Janem Sokolem z Lamberka v Rakousku město Lávu rakouského vévody Leopolda Habsburského a od ledna 1408 spolu se Sokolem vstoupil do služeb vévody Leopolda v Korneuburgu do července až října 1408, kdy se tam zúčastnili války s jeho bratrem vévodou Arnoštem.Vlastnil na jižní Moravě Litovany od roku 1399 a hrad Rabštejn od roku 1408.V Popravčích a psaneckých zápisech jihlavských jsou jmenováni jeho střelci při loupení u Jindřichova Hradce a v Rakousku v zápise z prosince 1416, třikrát je pouze jmenován samotný Vilém Sudlice a dvakrát je popsána jeho činnost vždy v zápisech před rokem 1417: jednou loupil "Sudlycz und Wylhelm vom Küperg" (Vilém Sudlice z Kraví Hory) u Hardeggu, Bítova, Lukova, Vranova a Nového Hrádku nad Dyjí v Rakousku a podruhé Mikuláš Pyknoska z Boskovic vypověděl o podobném loupení snad Jana Žižky v Rakousku, přičemž kořist měla být odvezena k Vilému Sudlicovi a společně měli všichni ještě přepadnout město Humpolec. Celkově jako Jan Žižka střídal Vilém Sudlice působení na Moravě a v Rakousku s působením ve Francii a Burgundsku v letech 1404-1405, na podzim 1406, v říjnu 1407 a přinejmenším v září 1410.

Za třetí: jestliže Jehana Susque (vyslovováno: Žán Sisk – opr. J.J. oproti článku v KJ) - Žižku doprovázel jeho bojový druh snad z rodného kraje jižních Čech a později z jižní Moravy, z hradu Kraví Hora zřejmě v roce 1406 a též ze společného výpadu do Rakouska asi na jaře 1408, zužuje se nám identifikace Jehana Susque z několika Šišků eventuélně nějakého Siskeho nebo Sischeho jen a jedině bud' na Jana Žižku nebo moravského Šišku. A nikoho jiného!

Oproti Janu Žižkovi, četně jmenovanému v Popravčí knize pánů z Rožmberka, několikrát v Popravčích a psaneckých zápisech jihlavských a též v Proskripčních záznamech městské knihy Prostějova, když vyloučíme Oldřicha Stoše z Bránic někdy počítaného k rodu Šišků, tak o dalším Šiškovi máme pouhé čtyři zmínky. Tyto zmínky o Šiškovi se k němu vztahují jednak jako služebníku Vaňka z Dubé, jednou je výslovně Zikmundem z Kraví Hory jmenován v loupeživém bratrstvu na Kraví Hoře v roce 1410, dále je zmiňován jako zajatý bojovník z polské posádky v Elblagu Řádem německých rytířů na podzim 1410 a naposledy je o něm zmínka v díle Bartoloměje Paprockého. Ale v prvém případě se týkaji Zikmunda Šišky, v případě zmínky u Paprockého se jedná o rytíře Jana Šišku z Kounic žijícího v 1. polovině 16. století, třetí zmínka je sporná, nebot' žoldnéř Šiška v Elblagu je jmenován v situacích bojově nepříliš lichotivých (dvojí zajetí), takže v úvahu připadá jediná zmínka o ovšem málo významném Šiškovi jako spolubojovníkovi Jana Žižky na hradě Kraví Hora. Kromě toho lze zmínit ještě jednoho asi šlechtice Jana Žižku zaznamenaného v moravských zemských deskách v roce 1446, kdy se zakoupil na dvoře v Litohoři u Moravských Budějovic, protože ale předtím není o něm nikde jinde žádná zmínka, jednalo se bud‘ o teprve plnoletého mladšího šlechtice, nebo někoho málo majetného, těžko si lze představit, že by kdysi působil asi jako dvacetiletý a přitom byl pověřený poselstvím do Uher a Čech v Burgundsku. O výše řečeném jsem pojednal ve své studii Jan Žižka z Trocnova – předhusitský hejtman lapků v Čechách a na Moravě, dvořan a kurýr v Burgundsku, Vlastivědný věstník moravský, LXXIII, 2021/3-4, s. 209 – 221.

Důvody totožnosti Jehana Susque s naším Janem Žižkou z Trocnova

Již v minulém článku v Kostnických jiskrách jsem zmínil tři indicie svědčící pro identifikaci Jana Žižky s Jehanem Susque. Jsou to tyto: prodej snad naloupených koní z Čech v Burgundsku, nepřítomnost Jana Žižky při dobývání rožmberských měst a první amnestie krále Václava IV. udělená Žižkovi 25. dubna 1407 pouhé dva dny před uzavřením svatební smlouvy Antonína z Brabantu s Eliškou Zhořeleckou prostřednictvím francouzského, burgundského a brabantského poselstva v Praze. Nelze nezmínit ještě důležité upozornění Bertranda Schnerba na funkci Jehana Susqueho jako štolby vzácných koní burgundského vévody, kterážto funkce se v nomenklatuře vévodského paláce vůbec nenacházela a svědčila tak pro zcela vyjímečné postavení českého panoše.

Shrneme tedy důvody, proč můžeme ztotožnit Jehana Susqueho s Janem Žižkou:

1) Jan Žižka z Trocnova je v českých pramenech jmenován mnohem četněji a mnohdy na významné čelní pozici, zatímco pouhé čtyři zmínky o Šiškovi (a jakémsi pozdním Janu Žižkovi na Litohoři), a to částečně sporné nebo nevýznamné, nesvědčí v Šiškově případě pro jeho ztotožnění s Jehanem Susque.

2) Jehan Susque je ve francouzských pramenech jedním z mála významných českých šlechticů uvedených jménem a přezdívkou či predikátem. Z celé řady českých šlechticů jsou takto ještě psáni Jean Ocors (Jan z Okoře), Simon Ostlingher (Zikmund Kdulinec z Ostromíře), Roger Rache (německý patricij z Kolína) a Guillaume de Sully (Vilém Sudlice z Litovan). První dva pobývali v Burgundsku skoro celý život a rovněž Jan z Okoře, Zikmund Kdulinec z Ostromíře a Roger Rache vedli také poselství, podobně jako kurýrem a členem několika poselství byl Jan Žižka, zatímco Vilém Sudlice proslul jako zdatný kondotiér.

3) Jehan Susque a Guillaume de Suly, tj. Jan Žižka a Vilém Sudlice přišli do Burgundska podle Bertranda Schnerba současně v letech 1404-1405, pocházeli se stejného kraje jižních Čech a poté společně působili na hradě Kraví Hora na jižní Moravě v roce 1406 a asi též v Rakousku v roce 1408.

4) Jan Žižka a Vilém Sudlice, oba střídali pobyty v Českém království s působností v Burgundsku a Francii, přitom Jan Žižka zřejmě z důvodu osobní autority a určitého charisma pronikl až do diplomatických služeb v Burgundsku, zatímco Vilém Sudlice nikoliv a působil jen jako válečník v burgundských službách. Jestliže Vilém Sudlice se na rozdíl od Žižky nedostal do diplomatických služeb, je těžké si představit, že by se do nich dostal zcela nevýrazný lapka či šlechtic Šiška, eventuálně málo známý Jan Žižka z Litohoře.

Některé důsledky totožnosti Jana Žižky s Jehanem Susque

Například Žižkovo oloupení soukeníka Tandléře u Stražkova a jeho unesení asi kvůli výkupnému do Jemnice, kladené námi nejpozději do léta 1404, protože Jemnice spolu se Znojmem přešla od 20. února 1405 do vlastnictví markraběte Jošta, lze nyní položit do let 1402 – 1403, před 1. ledna 1404, kdy se Susque - Žižka objevil v Burgundsku. Proti námitkám, že markrabě Jošt přešel na stranu krále Václava IV. v září 1402, lze upozornit na listinu z 21. února 1405, ve které markrabě Jošt slibuje městu Znojmu ochranu před zásahy markraběte Prokopa, takže jeho strana dále existovala a bojovala.

Potvrzovala by se také zpráva Aennea Silvia Piccolominiho v jeho České historii o Žižkově ukořistění 1000 koní v Mladé Vožici po založení Tábora v roce 1420 a o Žižkově výcviku husitských jezdců jako znalce a překupníka koní: „své bojovníky naučil vsedat na koně, skákat, cválat a obracet se v kruhu...

Protože se Jan Žižka a král Zikmund Lucemburský osobně znali po Susquově – Žižkově poselství do Uher a Čech v roce 1407, Zikmund by zřejmě vycházel ze znalosti Žižky jako předhusitského dvořana a diplomata, když mu sliboval jmenování správcem Čech, velitelem vojska a vysokou odměnu ve zlatě, když ho uzná za českého krále. To bylo ovšem po Žižkově obrácení v reformního činitele a revolučního husitského velitele nemožné a naprosto nepřijatelné, takže je lží Aennea Silvia, že by Jan Žižka tento návrh v roce 1424 přijal!

 

Článek původně vyšel v Kostnických jiskrách 107, č. 19/2022, 29. června 2022, s. 3.

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru