dějiny umění detailděčínský oltář malíře caspara davida friedricha (250 let od narození klasika evropského romantismu)

Děčínský oltář malíře Caspara Davida Friedricha (250 let od narození klasika evropského romantismu)

Letos v září uplyne 250 let od narození německého malíře Caspara Davida Friedricha, který společně s anglickým malířem J. M. W. Turnerem patří mezi nejvýznamnější krajináře doby romantismu. Friedrich se narodil 5. září 1774 v Greifswald na pobřeží Baltského moře, ale přestěhoval se natrvalo do Drážďan, kde 7. května 1840 zemřel.

Malíř měl těsný vztah k Čechám. Oblíbil si české hory jako zdroji inspirace a když ochrnul na pravou půlku těla opakovaně pobýval v lázních v Teplicích, na které rád vzpomínal. Jeho nejvýznamnějším spojením s naší zemí je ale jeho slavný Děčínský oltář namalovaný pro zámek v Děčíně.

 

DĚČÍNSKÝ OLTÁŘ CASPARA DAVIDA FRIEDRICHA

O Vánocích roku 1808 vystavil ve svém ateliéru v Drážďanech německý malíř Caspar David Friedrich Děčínský oltář, velkolepé dílo, které považoval za mimořádně zdařilé. Více než dvoumetrový obraz nazývaný Kříž v horách umístil do potemnělého pokoje, postavil ho na stůl pokrytý černou látkou a malbu ozářil speciálními lampami. Divák měl být fascinován. Mnohé z návštěvníků umělec opravdu překvapil, někteří vlivní ale byli i šokováni, ba přímo pohoršeni.

O skandál se zasloužil zejména kritik a pruský diplomat Friedrich Wilhelm Basilius von Ramdohr, který v lednu 1809 v tehdy velmi čtených novinách Zeitung für die elegante Welt rozpoutal dlouho nekončící polemiku o tom, že se Friedrich neomluvitelně prohřešil vůči tradici a etice německé náboženské malby.

V čem tkvěl problém? Jako hlavní motiv Děčínského oltáře si malíř vybral krajinu, které vévodí les s vysokými jehličnany a rozeklaná potemnělá skála s dřevěným křížem, na němž je umístěna socha ukřižovaného Krista. Vše zvláštním způsobem osvětlují zespoda paprsky slunce a nebe má podivně krvavou barvu s šedými šmouhami.

Podle Ramdohra se nic podobného pro oltáře nehodí. Krajina má zůstat jednou provždy pouhou krajinou a nemůže se nikdy stát kultovním obrazem, u kterého se slouží mše. „Je to naprostá arogance, když se krajinářství chce vetřít do chrámů a usadit se na oltáře," hřímal Ramdohr. Malíř měl být veřejně popraven!

Caspar David Fridrich (1774 až 1840), vychovaný jako přísný luterán, však byl zcela jiného názoru. Boží přítomnost by la podle něj prokazatelná v každé části přírody, neboť Bůh je přece jejím velkým stvořitelem. „Bůh je všude, i v nejmenším zrnku písku, jednou jsem ho chtěl zobrazit dokonce v rákosí," tvrdil umělec bez rozpaků. Meditace v přírodě podle něj umožňuje přímo pocítit Boží existenci. Jeho názory znovu a znovu nutily Ramdohra k další a další polemice.

V dějinách umění je spor mezi Friedrichem a Ramdohrem považován za první případ, kdy se noviny staly místem vášnivé polemiky, a dokonce skandálu týkajícího se současného malířství. Na obranu umělce se postavil i spisovatel a filozof Johann Wolfgang von Goethe. Jeho autorita byla taková, že Ramdohrovo polemické ostří značně otupělo.

Děčínský oltář je dnes trvale vystaven v Galerii nových mistrů v Drážďanech jako poklad německého romantismu. Působí v expozici nádherně i mysticky, tak že by se k němu člověk opravdu modlil. Umělec se na jeho provedení pečlivě připravoval. Dva roky před namalováním Kříže v horách vznikla v jeho ateliéru nádherná kresba, která jako zázrak umění zaujala mnohé, ale žel do dnešních dnů se nedochovala.

Friedrich jako romantik vycházel z bedlivého pozorování přírody, ale současně své dílo přesně komponoval na základě středověkých a renesančních pravidel. Vše bylo vyprojektováno na základě důmyslně kombinovaného zlatého řezu. Friedrich chtěl, aby oltářní obraz působil absolutní estetickou harmonií a vyjadřoval něco z božské podstaty přírody. Není vyloučeno, že prvním tvůrčím podnětem se pro umělce stal zážitek z českého pohraničí, když v květnu 1803 navštívil Ještěd, kde od roku 1737 stál na skále vysoký kříž.

Malbu obklopuje bohatě vyřezávaný zlacený rám, který Friedrich opatřil náboženskými symboly. Je mezi nimi všudypřítomné boží oko, klasy obilí jako připomenutí Kristova těla a ratolest s vinnými hrozny k oslavě vína čili Kristovy krve. Někteří odborníci spekulují o tom, že jde i o narážky na svobodné zednáře, protože malíř chtěl dílo původně věnovat králi Gustavu IV. Adolfovi, s nímž se osobně dobře znal a který byl velmistrem zednářské lóže.

Že Kříž v horách na jaře roku 1809 dorazil lodí po Labi na zámek do Děčína, o to se zasloužila Teresie Marie Anna z Brühlu, budoucí choť českého patriota, úspěšného podnikatele a milovníka umění hraběte Františka Antonína z Thunu a Hohensteinu. Měl to být jejich společný svatební dárek, který by navždy připomínal jejich vzájemný vztah a lásku k velkému umění.

Svatba Teresie a Františka se uskutečnila 5. září 1808, kdy už Friedrich na Děčínském oltáři pilně pracoval. Jak kdysi průzkumem v archívech zjistila česká historička umění Eva Reitharová, nešlo tehdy o jeho jediné dílo, které se dostalo do zámecké obrazárny v Děčíně.

Hraběnka už v srpnu 1808 svému snoubenci nadšeně psala, že od Friedricha získala dva obrazy české krajiny za 140 zlatých, což byla poměrně značná suma. Uvádí také, že malíř ji snažně prosil, zda by mu částku nezaplatila předem, i když jeden z obrazů ještě nebyl hotov, protože byl prý zcela bez peněz a nemohl by si ani koupit další barvy.

Z dopisu Teresie je také patrné, že nákup vždy financoval František z Thunu. Friedrich byl bez sebe radostí, když záhy obdržel 140 zlatých za obě krajiny, a nakonec se nechal přemluvit, aby jim prodal i rozmalovaný oltářní obraz Kříž v horách, který si cenil na 200 zlatých. O Vánocích 1808 byla malba hotova i s vyřezávaným rámem.

O transport do Děčína se postarala matka Teresie. Prý se zděsila, když zjistila, kolik peněz stál jen pozlacený rám pro Friedrichovu malbu. Bála se tuto cennost poslat v zimě po Labi, trpělivě čekala, až plavba lodí do Děčína bude opravdu bezpečná.

Třímetrová bedna, do níž bylo dílo zabaleno, se v pohodě dostala do Čech až na jaře 1809. Mezitím se naplno rozhořel spor mezi Friedrichem a Ramdohrem. Jako mnohokrát v historii, skandál přispěl jen k větší malířově reputaci a slávě Děčínského oltáře.

Na děčínském zámku se i díky tomu zajímala o Kříž v horách řada hostů z Prahy a Drážďan, dokonce i z Londýna a Vídně. Oltář zaujal také českého malíře Josefa Mánesa, který si ho s nadšením nakreslil. Spor o to, zda jde jen o pouhou krajinu, nebo o náboženský kultovní obraz, vyřešili majitelé díla po svém.

V Děčíně Friedrichův oltář místo do zámecké kaple umístili do hraběcí ložnice. Obraz tak zůstal tím, čím vždy byl – krásným obrazem. Ostrá polemika Ramdohra s Friedrichem tím ztratila na významu a stala se jen akademicky prázdnou debatou.

Peter Kováč

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru