dějiny umění detailbyl castel del monte, nejslavnější hrad vrcholného středověku, projektován jako chrám spravedlnosti, templum iustitiae?

Byl Castel del Monte, nejslavnější hrad vrcholného středověku, projektován jako chrám Spravedlnosti, Templum Iustitiae?

V mírně zvlněné rovině jihoitalského kraje Apulie stojí od poloviny 13. století nejpozoruhodnější hrad evropského středověku - Castel del Monte, jehož zakladatelem a prvním stavebníkem byl římský císař, jeruzalémský a sicilský král Fridrich II. (1194 až 1250). Hrad je sestaven z osmi stejně velkých zdí a v rozích se nachází osm věží, jejichž půdorys také tvoří osmiúhelník. Do okolní krajiny se lze dívat z osmi oken, která se nacházejí v osmi pokojích. Osm stěn má i velký dvůr uprostřed stavby, jeho ozdobou je osm gotických oblouků. Osm, osm, osm... Fascinace číslem osm.

Funkce a smysl této nejslavnějšího středověké světské stavby zůstává záhadou, kterou nevyřešil ani specializovaný tým německých odborníků, který pod vedením Wulfa Schirmera v 90. letech podnikl nejobsáhlejší stavebně-historický průzkum hradu i jeho okolí. Když historik umění Ernst Badstübner v renomovaném časopise Zeitschrift für Kunstgeschichte hodnotil v roce 2003 výsledky Schirmerova bádání, ukončil svůj článek jen otázkami: Plnil hrad skutečně nějaké strategické či vojenské účely? Nebyla to spíše architektura, na níž se pohlíželo jako na sakrální budovu? Mohla existovat nějaká rytířská řádová organizace z doby Štaufů pro jejíž rituály by byla speciálně vyčleněna volně stojící stavba, pro všechny zřetelně viditelná už z velké dálky? Dosti podobné otázky si kladl i Cord Meckseper když v neméně fundovaném časopise Burgen und Schlösser referoval v roce 2001 o závěrečné zprávě Schirmerova týmu. Napsal, že největší záhadou Castel del Monte je absence reprezentativního sálu, který jinak byl pravidelnou součástí fridrichovských hradů. To by totiž zcela vylučovalo, že by tento luxusní a výjimečný hrad mohl být využíván pro nějaké významné státnické účely. Šlo snad jen o jakési unikátní místo určené pro panovníkovy privátních uniky od reality běžného života? Ale co vlastně znamenal pojem "privátní" v životě císaře v této době?, ptá se Meckseper. Celé prostorové uspořádání stavby považuje za značně individualizované, což podle něj musí odkazovat k nějakému velmi specificky formulovanému „osobnímu“ zadání.

Zcela nedávno významný mnichovský historik umění Rolf Legner, autor obsáhlé monografie o křesťanských baptistériích a velký znalec středověkého umění Apulie, nabídl vysvětlení, které odborníky na kasteologii může šokovat: Castel del Monte nebyl hradem, ale Fridrich II. ho původně zamýšlel jako chrám Spravedlnosti, latinsky Templum Iustitiae. To, co je dnes vnitřním dvorem hradu, by ve skutečnosti byla prostora završená obrovskou kopulí na osmibokém bubnu, který by svojí výškou převyšoval všech osm věží kolem. Tato reprezentativní síň se symbolickými třemi vchody měla v samém centru velký osmiboký bazén s čtyřmi výklenky, jehož popis známe z 18. a 19. století, jenž by sloužil k zvláštním iniciačním obřadům, symbolickým zasvěcením podobným křtům. Ceremoniál mohli pozvaní hosté sledovat z vnitřního dřevěného ochozu po němž zůstaly dodnes na některých místech konzoly a vstup na něj umožňovaly zvláštní vchody z místností v prvním patře. Tak zjednodušeně vypadá Legnerovo téze publikovaná v knize Das Geheimnis von Castel del Monte: Kunst und Politik im Spiegel einer staufischen Burg, 10 Jahre Weltkulturerbe (Kunst- und Textwerk Verlag, Mnichov 2008). Z knihy reprodukujeme průřez možné rekonstrukce stavby.

Ve 12. a 13. století skutečně existovaly působivé představy o chrámu Spravedlnosti, latinsky Templum Iustitiae. Významný středověký právník Placentinus, který zemřel v roce 1192, dva roky před Fridrichovým narozením, takovou stavbu detailně popisuje ve vizi  otevírající jeho spis Quaestiones de iuris subtilitatibus. Svatyně se měla nacházet na vrcholu kopce a měla být trvalým obydlím Rozumu, Spravedlivosti a Poctivosti a s nimi tu společně žilo šest ctností, které obklopovali Spravedlnost jako její strážkyně. Představa Fridricha II. jistě fascinovala, už proto, že jeho velkým vzorem byl zákonodárce císař Justinian, který se ve dvou dopisech zmiňuje o "svatyni Práva" a o "svatyni Iustitia Romana", což v jeho pojetí byly imaginativní stavby vytvořené jeho zákonodárným dílem. Důvody císařova zájmu nejpodrobněji shrnul Ernst H. Kantorowicz v proslulé knize The King´s two bodies, která náleží k téměř povinným lekcím všech medievalistů. Fridrich II. byl svými nejbližšími chápán jako otec a syn Spravedlnosti, jako pán a sluha Spravedlnosti, a jeho pozemské panování se stalo zosobněním vlády božského Rozumu. Právo a spravedlnost byly povýšeny na nejvyšší hodnoty a štaufský císař byl jejich živoucím zosobněním, tvůrcem i hlavním realizátorem. Soudci nejvyššího soudu a správci s titulem iustitiarius, hlavní opory císařské moci v Sicilském království, byli chápáni jako kněží sloužící spravedlnosti, která byla povýšena téměř na úplné náboženství.

Legner uvádí, že zřejmě existovala i oficiální organizace těchto lidí fungující na principu jakéhosi rytířského řádu, která je zmiňována v několika dokumentech z 30. a 40. let 13 .století a Fridrich II. ji nazýval "ordo iustitialis", z čehož ordo znamená řád a označení iustitialis je spojeno s pojmem spravedlnosti a práva. Templum Iustitiae pro slavnostní zasvěcení nových členů "ordo iustitialis" nebylo něčím, o čem by Fridrich II. mohl jen přemítat ve své fantazii. Měl dostatek možností i prostředků své sny realizovat. A zcela jistě věděl, že nejlepší a nejvěrnější pouto jaké může mezi svými stoupenci vytvořit je svazek postavený na mystickém základě. Představme si takový večerní či noční obřad v interéru Castel del Monte. I pro dnešního racionálně uvažujícího člověka by něco podobného bylo velkým životním závazkem. Sloužil tedy unikátní Fridrichův hrad v srdci Apulie jako sakrální místo pro iniciaci těch, kteří měli být císaři nejbližší, kteří se měli stát nejvěrnějšími pomocníky v naplňování jeho představy o vládě nad celým křesťanstvem, jak navrhuje mnichovský historik umění Rolf Legner?

Nemusíme s Legnerem vůbec souhlasit, nicméně jeho hypotéza skutečně odpovídá na mnohé otázky, které si kladli badatele před ním. Chrám by nevyžadoval žádné důkladné a důmyslné opevnění, které Castel del Monte opravdu nemá, ale musel být postaven na vyvýšením a dobře přístupném místě, aby do daleka dominoval svému okolí. Jeho podoba by asi nejspíše připomínala Nebeský Jeruzalém, čili univerzální středověkou představu o sakrální svatyni, čemuž by nejlépe odpovídal tvar zcela symetrické osmiboké stavby s osmi věžemi v rozích zdí. Pochopitelný by byl i okázalý luxus interiérů, ačkoliv stavba sama nemohla být trvale využívána ani k významným státnickým záležitostem, ani k rozmařilému dvorskému životu, protože tu chybí odpovídající hospodářské zázemí, počínaje spižírnami, stájemi a konče prostory pro dlouhodobé ubytováním početných sloužících i dvořanů.

Pokud se naše bujná fantazie pustí ve směru Legnerových úvah, pak bychom mohli za místo shromáždění pozvaných hostů považovat císařovo věrné a bohaté město Andrie a odtud se vyráželo v přesně stanovený čas k "chrámu Spravedlivosti" po cestě rozdělené na pravidelné úseky a střežené rytíři Německého řádu. Průvod se zřejmě vydal z Andrie na koních, ale závěrečný úsek se šel pěšky, protože součástí ceremonie by bylo procesí. Koně by tak byli ustájeni v Masseria piccola di S. Leonardo, opevněném dvorci, který podle Nielse von Holsta sloužil jako hospodářské zázemí pro Castel del Monte. Do "chrámu" mohli vejít jen ti, kteří už byli zasvěcení, ostatní by pokorně čekali na prostranství před vchodem, který svojí podobou připomínal vstup do antické svatyně. Jen císař by měl právo pobývat na Castel del Monte několik dní ve svém luxusním apartmánu, ostatní se hned po obřadu vraceli zpět do Andrie.

Taková představa o hradu-chrámu, jakémsi středověkém prototypu pro španělský zámek-klášter El Escorial, by docela vhodně zapadala do období vrcholého středověku, kdy se dobovým společenským ideálem stal ušlechtilý král Artuš a jeho věrní rytíři kulatého stolu, svatý grál a jeho hrad na Mont Salvage, vše opěvované nejvýznamnějšími básníky a pěvci štaufské éry.

PhDr. Peter Kováč

 

Fotodokumentace ke Castel del Monte viz:
http://www.stavitele-katedral.cz/umeni-apulie-z-doby-fridricha-ii-castel-del-monte-katedrala-v-bitontu-s-kazatelnou-portal-kostela-radu-nemeckych-rytiru-v-andrii-busta-fridricha-ii-v-barlette-fotodokumentace-k-pripravovane-knize-usvit-renesance-stavitele-katedral-3/

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru