Bruggy: Hugo van der Goes a jeho nově restaurovaný obraz Smrt Panny Marie

Výstava nově restaurovaného obrazu Smrt Panny Marie v Memlingově muzeu v Bruggách (Sint-Janshospitaal) je první z akcí, které mají v tomto roce představit široké veřejnosti umění malíře Huga van der Goese. Hlavní akcí bude první souborná výstava malíře v Berlíně! Hugo patřil mezi nejvýznamnější evropské malíře druhé poloviny 15. století. Byl dědicem umění Jana van Eycka a Rogiera van der Weydena, pracoval pro bohaté evropské zákazníky a jeho služby využíval i náročný burgundský vévodský dvůr. K výstavě vyšel obsáhlý katalog, který obsahuje nové postřehy k dílu a životu velikána severské renesance.

Do dějin umění Hugo van der Goes vstoupil v roce 1467, kdy se stal mistrem v malířském cechu v Gentu. Už o pár let později byl zvolen hlavním představeným této umělecké organizace. Měl respekt kolegů a zjevně i dobře vydělával. Když gentský malíř Joos van Wassenhove (Justus van Gent) opustil Gent a vydal se do Itálie, kde vstoupil do služeb vévody Federica da Montefeltro, Hugo mu ochotně půjčil peníze na cestu.

Jeho umělecká pověst záhy přesáhla hranice Gentu. Patřil k malířům povolaným do Brugg na vytvoření honosných dekorací ke svatbě burgundského vévody Karla Smělého s Markétou z Yorku. Pro skotskou královskou rodinu vytvořil velký oltářní obraz určený pro Trinity College v Edinburghu. Na velké umění Huga van der Goese vzpomínal po mnoha letech i otec dějin umění Giorgio Vasari.

V Itálii měl ostatně Hugo mimořádné renomé. Značnou slávu mu přinesl obrovský oltář pro medicejského bankéře Tommasa Portinariho (dnes Galleria degli Uffizi), který byl převezen z Gentu do Florencie, kde ho nadšeně obdivovali i takoví mistři, jako byl Leonardo da Vinci nebo Sandro Botticelli.

Van der Goes je především fascinoval neuvěřitelně přesným zachycením detailů a mystickým realismem. Domenico Ghirlandaio, učitel Michelangela, přímo pod vlivem Portinariho oltáře vytvořil v roce 1485 obraz Klanění pastýřů pro kapli rodiny Sassettiů v kostele Santa Trinita ve Florencii.

Uprostřed úspěšné kariery se Hugo van der Goes nečekaně zbavil veškerého majetku, bohatý světský život v Gentu radikálně opustil a odešel v roce 1477 jako laický bratr do kláštera Roode Klooster u Bruselu. V klášteře požíval mimořádných privilegií. Směl nejen nadále pracovat na obrazech, ale i holdovat svojí vášni pro dobré víno. Opat malíře ctil jako významnou osobnost. Podle kroniky sepsané jedním z mnichů, van der Goes přijímal v opatství vzácné návštěvy včetně budoucího císaře Maxmiliána. Kvůli uměleckým zakázkám mohl i opouštět klášter.

Nicméně pravidelně trpěl psychickými záchvaty a depresemi. Při cestě z Kolína nad Rýnem se dokonce pokusil o sebevraždu. Neustále prý křičel, že je odsouzen k věčnému zatracení. Jeho společníci (včetně nevlastního bratra Mikuláše, který byl v klášteře mnichem) ho přivezli zpět do Bruselu. Po krátkém zotavení v roce 1482 zemřel.

Existují domněnky, že k šílenství mohla přispět jeho trvalá tvůrčí úzkost, neboť ho hluboce trápila myšlenka, zda vůbec někdy dokončí umělecká díla, která plánoval namalovat. K Hugovi van der Goesovi se může vztahovat také zpráva německého humanisty a lékaře Hieronyma Münzera, který v roce 1495 navštívil Gent a o slavném Gentském oltáři bratří van Eycků napsal, že jistého malíře z Gentu dohnala tato dokonalá malby ke sžíravým pochybám o vlastním talentu. Možná kvůli van Eykům a jejich umění propadl Hugo melancholii a následnému šílenství.

Groeningemuseum v Bruggách vlastní velký obraz Smrt Panny Marie, který možná Hugo van der Goes maloval ve stavu poznamenaném depresemi. Alespoň tváře apoštolů, kteří se sešli u postele umírající, občas působí jako studie psychických prožitků, kterými trpěl i sám malíř.

Obraz byl v letech 2018-2022 v rukou belgických restaurátorů. Práce je nyní ukončena a nově restaurovaný obraz je představen na speciální výstavě v Bruggách. Jeho další triumfální zastávkou bude Berlín, kde se koncem března 2023 otevře vůbec první souborná výstava dála Hugo van der Goese. V souvislosti s prací restaurátorů byl obraz podroben i detailnímu uměleckohistorickému průzkumu.

Smrt Panny Marie se nacházela v majetku cisterciáckého kláštera Ten Duinen v Koksijde. Jeho opat Jan Crabe (1457–1488) byl světa znalý muž, měl kontakt s Mediceji a s Tommasem Portinarim, který patřil k mecenášům Hugo van der Goese. Crabe asi připadá v úvahu jako objednavatel Hugovy Smrti Panny Marie.

Crabe obdivoval velké osobnosti nizozemského malířství. U malíře Hanse Memlinga si objednal triptych i se svým vyobrazením jako donátora – ten je dnes rozdělen na části a uložen v několika sbírkách: v Bruggách, Morganově knihovně v New Yorku a v muzeu ve Vicenze.

Crabeho významnou rezidencí byly Bruggy, kde měli cisterciáci od roku 1479 modlitebnu (a později i klášter), s níž možná souvisel i Hugův obraz Smrti Panny Marie. Mimochodem pro Bruggy vznikla po malířově smrti i přesná kopie obrazu, uložená v katedrále St.-Salvator, která dokládá značný místní zájem o toto veledílo.

Hugo se zřejmě tématem Smrti Panny Marie intenzivně zabýval. Místo obvyklého typu, kdy Marie umírá v kruhu apoštolů při modlitbě, jak toto téma zachytil řezbář Veit Stoss v hlavní skříni krakovského oltáře, zvolil reálnější vyobrazení Marie na smrtelné posteli. Nad mrtvou se pak zjevuje Kristus s anděli a očekává nanebevzetí svojí matky.

Původně Hugo zřejmě uvažoval o podélném formátu bez Krista, který reprodukuje několik obrazů mistrových následovníků. Autoři výstavního katalogu tedy reprodukují i obraz z Obrazárny Pražského hradu, který byl se dvěma dalšími variantami (v muzeích v Berlíně a v Londýně) asi nejvěrnější podobou původní varianty Smrti Panny Marie. V konečném obraze se Hugo van der Goes rozhodl pro výškový formát (147x 122 cm), což bylo asi dáno bohoslužebnými požadavky cisterciáků, a reálný výjev doplnil mystickou vizí Krista přijímajícího duši Panny Marie.

Dendrochronologie naznačuje, že Smrt Panny Marie vznikla nejdříve v roce 1470. Zda ji maloval Hugo van der Goes ještě v Gentu nebo až po svém odchodu do kláštera, není jisté.

Doprovodná publikace k výstavě nabízí v prvotřídní kvalitě desítky detailních barevných reprodukcí obrazu. Je to skutečná pastva pro oči v dokonalé souhře modrých, zelených, bílých a červených tónů. Restaurátoři zjistili, že Hugo van der Goes byl dokonale vyškolen v pečlivých technikách nizozemské olejomalby, kterou dále zdokonalil zejména v uplatnění tenkých vrstev barev, které působí až průzračně.

V současné době se restaurují i dva slavné berlínské obrazy: Klanění pastýřů a Klanění tří králů. Na jaře tak spatří diváci berlínské výstavy všechna klíčová díla Hugo van der Goese tak, jak je mohli obdivovat jeho současníci.

Peter Kováč

Face to face with Death. Hugo van der Goes, old masters and new interpretations, výstava v Sint-Janshospitaal, Bruggy, do 5. února 2023, katalog 144 stran

Výstava v Berlíně:

Hugo van der Goes: Between Pain and Bliss, 31.03. / 16.07.2023, Gemäldegalerie Berlin

Internet:

https://www.museabrugge.be/en/calendar/exhibitions/face-to-face-with-death

https://www.smb.museum/en/exhibitions/detail/hugo-van-der-goes/

Dokument o restaurování obrazu:

https://www.museabrugge.be/en/collections/research-projects/de-dood-van-maria-hugo-van-der-goes2