Brno: Měšťané, umělci a řemeslníci v Telči a Slavonicích v době renesance (Books & Pipes + Masarykova univerzita)

Telč a Slavonice jsou města, která v Čechách netřeba představovat. Zřejmě asi každý navštívil tyto renesanční skvosty a byl oslněn nádherou průčelí měšťanských domů. Zdálo by se, že i z hlediska historie umění je vše důkladně prozkoumáno. Jak ale dokládá kniha Zdeňky Míchalové (Měšťané, umělci, řemeslníci: Výtvarná kultura v Telči a Slavonicích v době renesance), je stále co objevovat a jsou témata, která zatím zůstala stranou.

Publikovaná kniha je disertační prací autorky, obhájenou na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v roce 2016. Míchalová se na problematiku obou měst podívala z hlediska objednavatelů a jejich společenského zařazení.

To je podnětné téma, které se v Čechách otevřelo už v roce 1954 vydání českého překladu knihy Fredericka Antala Florentské malířství a jeho společenské pozadí. Antal tehdy rozčlenil florentskou renesanční společnost na nejrůznějších třídy a podtřídy a snažil se přesně definovat estetický vkus těchto skupin, který se pak projevil v uměleckých zakázkách. Tento – řekněme „kastovní“ přístup – nepřinesl vždy zcela přesvědčivé výsledky, ale bádání o sociálním složení objednavatelů uměleckých děl mělo a má dějinách umění rozhodně budoucnost.

Míchalovou zajímalo, jak v průběhu 16. století ovlivňovali architekturu a výtvarné umění v Telči a ve Slavonicích místní měšťané. To je problematika velmi zajímavá. O obyvatelích vrchnostenských měst toho víme z tohoto hlediska nesmírně málo a jejich roli v mnoha případech spíše tušíme. Takže je obrovským přínosem, že Míchalová důkladně prošla archivy i ikonografické a stavební průzkumy týkající se speciálně Telče a Slavonic, kde je dokladů a pramenů relativně dostatek.

Obě města v 16. století patřila pánům z Hradce, jejichž hrad a zámek v Jindřichově Hradci je významnou památkou pozdní gotiky a renesance v Čechách. A v některých případech byla kvalita jejich objednávek na té nejvyšší evropské úrovni, jak dokládá zejména renesanční skříň vyzdobená plastikami Monogramisty IP, kterou si patrně objednal Adam I. z Hradce se svojí manželkou Annou z Rožmitálu.

Druhorozený syn Adama I. z Hradce Zachariáš se usadil v Telči a veden příkladem svého otce začal tady přestavovat zámek v renesanční sídlo. Takže v Telči musíme počítat v renesančním období jak s objednávkami měšťanů, tak i aristokracie zastupované právě Zachariášem z Hradce. Není bez zajímavosti, že Zachariáš svým umělcům často dlouhodobě dlužil, takže to byl „luxus na dluh“, jak se má jmenovat připravovaná kniha o Rožmbercích Jaroslava Čechury.

Slavonice k Zachariášovu panství patřily, ale „dohled“ vrchnosti byl jen jaksi na dálku – tady většina uměleckých zakázek vznikla z iniciativy obyvatel města a byla také jimi financována. Onen „luxus na dluh“ tady asi neměl moc šancí na trvalý úspěch. Ostatně je zajímavé, jak zjistila Michalová, že i v tak malém lokálním městě, jako byly Slavonice, je archivně doložená zmínka o „malířce“, což byla asi vdova po zde usazeném malíři, jehož příjem byl takový, že se mu pobyt tady vyplatil.

Drtivou většinu obyvatel Telče a Slavonic tvořili řemeslníci, drobní obchodníci a lidé živícími se zemědělstvím. Telč vedla městské knihy česky, Slavonice mají záznamy německy. Mezi nejbohatšími měšťany existovala úzká provázanost příbuzenských a přátelských vztahů. Jejich veřejná sebeprezentace se uplatnila zvláště výzdobou průčelí měšťanských domů a jejich dolních síní, kde se provozoval obchod a řemeslo.

Při práci Míchalová využívala testamenty měšťanů jako cenný pramen k donátorství, zejména ohledně zakázek týkajících se místních kostelů. V roce 1513 třeba odkázal slavonický měšťan Simon Preur značnou částku 20 zlatých na „taffel“ pro hlavní oltář farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Taffel znamenalo oltářní archu (malovanou i řezanou), což byla důležitá zakázka. Dílo se žel nedochovalo.

Ale existuje pozdně gotická plastika Ukřižovaného Krista ve Slavonicích, k níž se možná vztahuje finanční obnos věnovaný v roce 1519 Casparem Prantnerem, patrně členem tkalcovského cechu. Nalezení těchto dokladů o objednávkách ze strany obyvatel vrchnostenských měst je velice cenné, protože jich v Čechách z této doby máme minimálně.

Také pozornost sepulkrálnímu umění se ukazuje jako důležitá. A nejde jen o běžné kamenné náhrobky. Je třeba pozoruhodné, že ve Slavonicích vznikly memoriální památníky na zemřelé v podobě nástěnných maleb vytvořených sgrafitovou technikou.

Vedle individuálních objednávek měšťanů se uplatnily také zakázky města a městské rady. Šlo o radnice, hradby, kašny, věže a brány. Telčská radnice se dochovala jako renesanční stavba, slavonická radnice byla žel zbořena a nahrazena historizující budovou.

Ale Slavonice mají z hlediska městských zakázek jednu raritu: městský pivovar. O povolení k jeho stavbě museli v roce 1579 žádat vrchnost, tedy Zachariáše z Hradce, který jim o pár let později potvrdil, že výnosy z pivovaru budou mj. směřovat k opravám města. Fasáda pivovaru byla bohatě vyzdobena sgrafity s cyklem z biblické knihy Genesis doplněnými vysvětlujícími texty.

Autorka také sledovala, jak se v ikonografii projevovalo katolické zaměření obyvatelstva Telče a protestantské zaměření ve Slavonicích. Ve Slavonicích se v domě čp. 479 dochoval rozsáhlý obrazový cyklus (technika napůl malba a sgrafito) z roku 1556 se scénami z evangelií doplněnými německými texty, kde předlohou byla frankfurtská bible tištěná v roce 1551. Tato památka je ukázkou luteránského umění v Čechách prosazovaného měšťany.

Čilý stavební ruch přivedl do Telče i Slavonic řadu řemeslníků stavebních profesí a nechyběli mezi nimi ani Italové. Tady Míchalová navazovala na průkopnickou studii manželů Radových Mistr Leopold Estreicher a jeho slavonická stavební dílna otištěnou v časopise Umění v roce 1970.

Autorka v závěru knihy uvádí: „Na příkladu Telče a Slavonic byly podrobně představeny různé aspekty uměleckého života ve vrchnostenských městech na počátku raného novověku zejména z perspektivy poddaných měšťanů jako objednavatelů a částečně i jako tvůrců... Velká variabilita popsaných zakázek naznačuje, že spíše přehlížená skupina poddaných měšťanů má v dějinách umění své pevné místo.“ Z tohoto hlediska je tato studie o renesanci v Čechách přínosná a inspirující pro podobně zaměřené studie k tématu donátorství v Čechách v 16. století.

Zajímavé by pro budoucí bádání třeba bylo, jak s obyvatelstvem vrchnostenských měst mohla souviset jistá „rustikalizace“ pozdně gotického a renesančního stylu a jaký byl tehdejší vztah mezi „vysokým“ („dvorským“) uměním a „nízkým“ uměním těch, kteří tím prvním byli okouzleni. Otázka kvality je totiž v profilu objednávek důležitá.

Slovo rustikální bývá charakterizováno jako něco neotesaného, drsného a obhroublého. Používá se jako negativní pojem. Ale jeho pozitivitu definoval prorocky V. V. Štech a na jeho inspirativní studii Rustikalizace jako faktor slohového vývoje se žel jaksi pozapomnělo. Dodejme tedy, že ohledně donátorů renesance v Čechách je ještě na čem pracovat... A velmi dobrá kniha Zdeňky Míchalové je k tomu povzbuzením.

Peter Kováč

Zdeňka Míchalová, Měšťané, umělci, řemeslníci: Výtvarná kultura v Telči a Slavonicích v době renesance, nakladatelství Books & Pipes a Masarykova univerzita, Brno 2020, 168 stran, ISBN: 978-80-7485-214-5, cena 345 Kč (na stránkách nakladatelství 259 Kč).

Internet:

https://www.bookspipes.cz/mestane-umelci-remeslnici

Resumé knihy lze česky i anglicky najít na stránkách academia.edu:

https://www.academia.edu/44933400/M%C4%9B%C5%A1%C5%A5an%C3%A9_um%C4%9Blci_%C5%99emesln%C3%ADci_V%C3%BDtvarn%C3%A1_kultura_v_Tel%C4%8Di_a_Slavonic%C3%ADch_v_dob%C4%9B_renesance_Brno_2020_obsah_%C3%BAvod_resum%C3%A9_

Anotace vydavatele:

Monografie zaměřená na Telč a Slavonice usiluje o plastický obraz uměleckého provozu ve vrchnostenských městech na počátku raného novověku a z různých úhlů sleduje především roli měšťanů při vzniku uměleckých děl. Měšťané byli objednavateli výzdobných programů sgrafitových fasád i nástěnných maleb v interiérech městských domů, vlastnili předměty z drahých kovů, pořizovali díla do kostelů a pro své rodiny dávali vytvářet náhrobníky a epitafy. V řadě těchto uměleckých a řemeslných zakázek se projevily proměny náboženské situace v 16. století, kdy díla vytvářená v kontextu reformace získávala odlišný význam od umění vzniklého v katolickém prostředí. V klíčovém období druhé poloviny 16. století lze v dochovaných dílech dokonce vysledovat stopy konfliktu mezi katolickou vrchností a měšťany náležícími k luterskému vyznání. Mezi obyvateli měst se také objevují přímo autoři zkoumaných uměleckých realizací. Na uměleckém provozu se podíleli italští stavitelé, rakouští kameníci i místní tvůrci, kteří společně představují pestrou společnost umělců a řemeslníků, jež spolu s objednavateli vtiskla renesanční Telči a Slavonicím nezaměnitelnou podobu.