Bayeux : Tapisérie z Bayeux - historie a ikonografie díla

Historické události odehrávající se kolem normanské invaze do Anglie se staly hlavními náměty rozsáhlého obrazového cyklu na tzv. Tapisérii z Bayeux. Název tapisérie je odvozen od jména severofrancouzského města, kde je uložena, dnes v Musée de la Tapisserie de Bayeux (Centre Guillaume le Conquérant).

Navzdory obecně vžitému označení, tapisérie z Bayeux nepředstavuje tkaný koberec, nýbrž výšivku několika barevnými vlněnými nitěmi na pruzích lněného světlého plátna, jichž je celkem osm a jsou sešity do jednoho dlouhého pásu o výšce cca 50 cm a celkové délce 7340 cm. Předpokládá se, že závěrečná část se nedochovala a že původní tapisérie byla o 135 až 300 cm delší.

Svým technickým provedením a rozměry, zejména však líčením historických událostí představuje tapisérie z Bayeux unikátní památku evropského středověku. Není proto divu, že jí byla věnována mimořádná pozornost jak ze strany laického publika, tak i odborného světa, jak o tom svědčí dnes už přes 400 specializovaných publikací, zabývajících se tímto dílem, stejně jako pravidelná pozornost, jíž se mu dostává na mezinárodních konferencích.

Přesto zde zůstává otevřených mnoho otázek, jejichž zodpovězení bude úkolem dalších výzkumů. Nejzávažnější z nich se týkají doby a místa vzniku tapisérie.

Většina odborníků považuje za jejího objednavatele Odona z Conteville (1049 - 1097), biskupa z Bayeux a nevlastního bratra normanského vévody Viléma. V úsilí o přesnější vymezení doby jejího vzniku se nejčastěji uvažuje o dvou spolehlivě datovaných událostech, týkajících se osoby tohoto normanského preláta.

Je to předně svěcení jeho katedrály v Bayeux v roce 1077 (viz obr), kdy tapisérie mohla být poprvé vystavena. V každém případě musela být hotova před rokem 1082, kdy Odon, který zpočátku patřil mezi nejvěrnější stoupence vévody Viléma a vystupoval často jako jeho zástupce, upadl do nemilosti.

Pokud jde o místo vzniku, uvažují někteří badatelé o Normandii, respektive přímo o Bayeux. Většina však dává přednost tezi o původu památky z jižní Anglie, konkrétněji z některého významného centra v Canterbury, snad z dílen tamní kanonie St. Augustina, proslulé kromě jiného i řadou prvořadých knižních iluminací, s nimiž zobrazení na tapisérii vykazují i mnohé stylistické podobnosti, navzdory provedení v rozdílné technice.

V dnešním stavu dochování přináší tapisérie z Bayeux přes sedmdesát scén a epizod, které jsou v doprovodu vysvětlujících a identifikujících nápisů umístěny do hlavního obrazového pole, lemovaného bordurami.

Vedle scén v hlavním obrazovém poli tapisérie z Bayeux bývá věnována pravidelná pozornost i bordurám, které lemují celý její horizontální průběh podél horního i dolního okraje a představují tak v jistém smyslu průběžné rámování. Obrazový repertoár bordur se vyznačuje pozoruhodnou pestrostí a mnohotvárností od reprodukování tradičních vzorů, přes bezprostřední zobrazování reality až k fantazijním fabulacím.

V něm se prolínají prvky groteskního a každodenního světa s vážným a slavnostním modem obrazového vyprávění. Smysl bordurových zobrazení možno z tohoto hlediska vidět ve snaze o uvolnění umělecké invence o uplatnění tvůrčího rozmaru, charakteristického ostatně i pro podání marginálních motivů u mnoha jiných památek středověkého umění.

Kromě nejčastěji se objevujících jednotlivých zvířecích bytostí - ať už v reálné či fantaskní podobě - se zde uplatňují i některé vícefigurové kompozice. Některé z nich jsou evidentně inspirované ilustracemi dobových bajek („O lišce a havranu„, „O březí feně", „O vlkovi a beránkovi", „O jeřábovi a vlkovi„ atd.), dále pak ikonografií středověkých kalendářů (znamení ryb, polní práce), zatímco jiné překvapují svým erotickým laděním, pro které lze v daných souvislostech stěží nalézt uspokojivé vysvětlení.

Starší bádání se pokusilo interpretovat alespoň některé z těchto bordurových zobrazení v jejich domnělém vztahu k hlavním scénám, do jejichž blízkosti jsou situovány, jako jejich údajný obrazový komentář či významový doplněk. I když v některých případech je spojitost takových zobrazení nepochybná, zejména v poslední třetině koberce (zmíněné fantomatické lodě, mrtví koně a bojovníci od Hastingsu) lze tento výklad přijmout u většiny ostatních zobrazení jen stěží.

Místo analýzy případných ideových vztahů jednotlivých postav bordur k příslušným scénám v hlavním obrazovém poli tapisérie z Bayeux se novější bádání snaží nazírat bordurová zobrazení globálně. Z tohoto pohledu odhaluje mnohotvárná obrazová tématika bordur svět přírody a animálních sil, v jehož rámci se pak odehrává časově vymezený historický příběh. V obou obrazových složkách lze tak rozeznat sémanticky protikladně aspekty věčného a neměnného světa přírody na jedné straně a časové pomíjivosti lidského konání na straně druhé.

Mnohá zobrazení bordur upoutají i svým vyhraněným smyslem pro bezprostřednost podání reálného světa, který platí nicméně i pro kompozice hlavních scén. Tato zjištění jsou nanejvýš pozoruhodná především s ohledem k tvůrčím konvencím charakteristickým pro jiné soudobé památky výtvarného umění, poplatné naopak téměř výhradně tradičním vzorům a schématům a reflektující soudobou či každodenní realitu jen zcela výjimečně.

Oblíbeným argumentem odborné literatury v tomto ohledu bývá poukaz zejména na vojenské scény a na zobrazení militárií u bojových výjevů zabírajících celou poslední třetinu tapisérie a představujících jeden z nejcennějších ikonografických pramenů pro jejich poznání. Týká se to jak výzbroje a výstroje válečníků, tak i podání bojové taktiky jízdních a pěších bojovníků a s ní související funkční diferenciace jejich taktického nasazení.

Mimořádná pozornost byla v tomto ohledu věnována i zobrazení koní nejen s dobovými postroji, ale především nekonvenčním pohybovým schématům, např. koně Normanů padající v příkopu před anglickými pozicemi. Pro tato vyobrazení nelze nalézt žádnou paralelu ve starší či soudobé ikonografii, ale ona svědčí nejnázorněji o přímém pozorování skutečnosti jejich tvůrci.

Totéž platí v jiné podobě i pro zobrazování lodí, opět pozoruhodných v jejich morfologické diferenciaci odpovídající příslušným funkcím, dále jejich konstrukce, obsluhy a navigace . Každodenní skutečnost tehdejší doby našla na koberci z Bayeux výraz konečně i v podání loveckých a kuchyňských scén, hostin, zemědělských činností či prací při budování obranných opevnění.

O náběhu ke zcela novému pohledu na vnější fyzicky podmíněný svět svědčí zde i podání některých objektů u horního okraje několika scén - stavby opatství Mont-Saint-Michel či lodí plavících se na širém moři - v evidentně menším měřítku, než jak je tomu u ostatních elementů kompozice v jejím středním a dolním plánu.

Tyto rozdíly jakoby evokovaly vědomí perspektivní hloubky obrazového prostoru. Mimořádný význam tohoto pojetí vyplyne opět ze srovnání s běžnými kompozicemi doloženými ve středověkém umění Evropy, které od zániku antické kultury ztratily prostorové cítění a s tím související smysl pro trojrozměrné objemové dimenze v něm zobrazených objektů.

Navzdory tomu, že v uvedených případech jde spíše pouze o ojedinělé pokusy, možno je považovat za první doložené experimentální náznaky „moderního" pojetí obrazového prostoru a objektů v něm se nacházejících, jež se v evropském umění a myšlení začalo prosazovat naplno až o čtyři sta let později s nástupem italské renesance.

Vedle zmíněných případů pozoruhodně smělého výpadu k novému chápání viděné reality se však na mnoha zobrazeních koberce z Bayeux uplatňuje dobové konvenční pojetí. Nejnápadněji se to projevuje na zobrazení stromovité vegetace, jejíž krajní stylizace jdoucí až na sám práh abstrakce, je dobře srovnatelná s mnoha staršími a soudobými památkami tohoto druhu ze severozápadní Evropy.

Podobně to platí i pro většinu zobrazených architektur, představujících spíše volnou, více či méně fantazijní parafrázi a odpovídající tak rovněž příslušným dobovým normám a viděným současně z interiéru a exteriéru. Výjimkou jsou pouze dva případy, a to opatský kostel v Mont-Saint-Michel a katedrála v londýnském Westminsteru, které navzdory zjednodušeně schematizovanému podání, mohou skutečně reflektovat jejich původní individuálně specifickou, dnes nicméně nezachovanou podobu.

 

doc. PhDr. Pavel Černý

 

Video k Tapisérii z Bayeux

http://www.medievalists.net/2009/06/11/the-bayeux-tapestry/

 

 

SCÉNÁŘ TAPISÉRIE Z BAYEUX

xxxxx Vše začíná rokem 1064, kdy v Anglii vládne král Eduard Vyznavač. Králem se stal volbou své družiny, byl vychovaný v Normandii a Vilém Dobyvatel, tehdy ještě vévoda Normandie, byl jeho bratranec. Eduard vládl v letech 1042 až 1066; za svého života slíbil královskou korunu několika osobnostem a také Vilémovi. Na tapisérii vidíme krále Edvarda na trůnu ve svém paláci. Právě pověřuje Harolda z Wessexu, aby se vydal do Normandie jako jeho posel a vyslanec. Důvod této cesty neznáme, ale podle kronikářů z Normandie se tehdy bezdětný Eduard rozhodl slíbit trůn Vilémovi a Harold měl tuto důležitou zprávu Vilémovi předat.

xxxxx Posel Harold a jeho družina se vydávají na cestu, družina jede na koních, Harold drží dravého ptáka, asi jako dar pro Viléma, před družinou běží smečka psů. Anglosasové mají pod nosem výrazné kníry, což je pro autora tapisérie „národní" rys Anglosasů. Strom - v líčení působí často jako přerušení epizod, má funkci jako střih ve filmu.

xxxxx Harold a jeho družina dorazili ke kostelu v Boshamu. Zatímco většina rekvizit (výzbroj, lodě nebo předměty denní potřeby) je zachycena značně „realisticky", architektura je spíše dílem fantazie autora. Harold se zde modlí, aby ho Bůh ochraňoval na diplomatické cestě do Francie.

xxxxx Poslední občerstvení na anglické půdě a družina Harolda nasedá do lodí, sluhové nesou dravce a psa, kráčejí vodou až k lodi (známe tuto podobu lodí z vykopávek u Vikingů). Následuje plavba k pobřeží Francie.

xxxxx K přistání na francouzské půdě dochází na území hraběte Wido (Guy) z Ponthieu, který byl vazalem Viléma Dobyvatele, vévody Normandie. Přijíždí družina hraběte a zatýká Harolda; ten se brání nožem, ale je přemluven, aby se nechal odvést. Diskuse historiků o tom, proč neplul Harold přímo do Normandie - různá vysvětlení: směr větru, omyl v navigaci, nejkratší možná cesta po otevřeném moři. Strom.

xxxxx Harold je odvezen na hrad Beaurain, kde bylo sídla hraběte Wido. Jak ukazuje autor tapisérie byl Harold sice zatčen, ale družina hraběte se k němu chovala velice uctivě a měl relativní volnost.

xxxxx Hrabě Wido rozmlouvá v paláci s Haroldem, opět je Harold ukázán jako svobodná osoba, byl mu ponechán i meč, který drží v ruce. Strom- zde dochází ke změně líčení děje a posloupnost vede nikoliv zleva doprava, ale naopak, náš popis však sleduje scény tak jako jdou za sebou zleva doprava!

xxxxx Hrabě Wido se setkává s posly vévody Viléma, kteří žádají osvobození Harolda a umožnění jeho cesty k Vilémovi, koně poslů hlídá záhadný trpaslík Turold. Dole, na spodním okraji, velice ikonograficky zajímavá scéna polních prací.

xxxxx Poslové vévody Viléma se vydávají k hraběti Wido, jejich cestu pozoruje muž ze stromu. Strom.

xxxxx Vévoda Vilém Dobyvatel sedí na trůnu, který je umístěn před architekturou, která by mohla být městskou bránou (patrně jde o sídelní město vévody Rouen). Jeden z Anglosasů (kníry pod nosem) informuje Viléma o zadržení Harolda hrabětem Wido a Vilém vysílá dva posly, aby s hrabětem promluvili a přivezli zatčeného Harolda. Na spodním okraji lovecká scéna.

xxxxx Čtení děje se opět vrací k líčení epizod zleva doprava. Hrabě Wido přiváží k vévodovi Vilémovi Harolda, hodnostáři jsou doprovázeni ozbrojenou družinou, Harold drží na rukou dravého ptáka, Wido má černého koně a ukazuje Vilémovi Harolda. Vilém vyjel družině vstříc. Dole velice zajímavá erotická scéna! Strom.

xxxxx Harold s Vilémem jede do paláce v Rouenu. V paláci pak vede diplomatické rozhovory s Vilémem. Výklad je plný dramatických gest. Za palácem v jakési bráně stojí žena jménem Aelfgywa s klerikem. Nevíme, kdo je tato žena. Ale z líčení a textu je jasné, že pro současníky šlo o známou osobu, nicméně prameny o ní mlčí. Tato epizoda potvrzuje předpoklad, že tapisérie vznikla velice záhy po roce 1066, kdy měli současníci vše v živé paměti a teprve později se na tuto ženu zapomnělo.

xxxxx Vévoda Vilém táhne se svými vojáky proti odbojnému vévodovi Conanovi z Bretaně, Harold se připojil k tomuto tažení. Vojsko putuje kolem Mont Saint Michel (arkádová stavba na skále). Pro tažení nemělo toto místo žádný význam, ale bylo důležité pro biskupa Odo, nevlastního bratra vévody Viléma Dobyvatele. Mniši z Mont St. Michel totiž založili klášter v Bayeux, kde byl Odo biskupem. Tento poukaz podporuje myšlenku, že objednavatelem tapisérie byl biskup Odo.

xxxxx Vojsko překračuje řeku Couesnon, během toho došlo k nehodě, pád koně s jezdcem. Harold se ukázal být statečným mužem a získal si obdiv Normanů, zachránil totiž z řeky dva bojovníky. Jednoho nese na zádech a druhého tahá z řeky za ruku.

xxxxx Vojsko pokračuje dál, útok na město Dol. Proradný vévoda Conan prchá z města, spouští se po laně z městských hradeb.

xxxxx Vévoda Vilém s armádou pokračuje dál a táhne na opevněné město Rennes (tato událost není historicky doložena) a pak pokračuje útok dál a vrcholí bitvou s Conanem, jehož vojáci jsou v pevnosti. Conan se nakonec vzdává, stojí na hradbách a předává Vilémovi klíče od pevnosti (jsou na konci kopí). V bitvě se statečně uplatnil i Harold. Vilém stojí a chválí Harolda.

xxxxx Po této scéně všichni nasedají na koně a odjíždí do Bayeux. Architektura opevněného paláce.

xxxxx Vévoda Vilém sedí na trůně v Bayeux a Harold zde přísahá svoji vazalskou věrnost vévodovi. Harold stojí mezi dvěma relikviáři z katedrály v Bayeux (dvě skříňky) a na tyto slibuje Vilémovi, že bude zastupovat jeho zájmy v Anglii a zajistí Vilémovo nástupnictví na anglický trůn po smrti krále Edvarda.

xxxxx Harold se vrací na lodi do Anglie (už nemá knírek pod nosem, zde dochází ke změně v „národnostní" identifikaci Anglosasů), z oken domů či pevnosti pozorují návrat poselstva lidé. Harold na koni jede do Londýna.

xxxxx Harold je přijat v paláci králem Edvardem, král sedí uprostřed stavby na zdobeném trůně. Důležitá je nevelká scéna: řemeslník upevňuje větrnou korouhvičku v podobě kohouta na opatský chrám Westminster a dokládá tím dokončení stavby- jde o poukaz na smrt krále Edvarda. Král totiž 28. prosince 1065 posvětil dokončenou stavbu a o několik dní později zemřel, přesně 5. ledna 1066. Nad stavbou chrámu se objevuje boží znamení, žehnající ruka Boha Otce.

xxxxx Příběh se opět odvíjí opačně zprava doleva, smuteční průvod dvořanů nese mrtvé tělo krále Edvarda do nově postaveného chrámu. Pohřební průvod doprovází skupina kněží, kteří zpívají pohřební žalmy z otevřených knížek.

xxxxx Dvě scény v královském paláci. V horním patře král Edvard leží nemocen ve svém pokoji, v dolním patře král leží už mrtev na posteli.

xxxxx. Čtení příběhu se opět vrací zleva doprava. Po smrti krále je dvořany vybrán za nového krále Harold, Eduardův švagr a vazal vévody Viléma, kterému slíbil, že bude podporovat jeho nárok na anglický trůn. Harold trůní v paláci za účasti arcibiskupa z Canterbury, dále je tu skupina Anglosasů, kteří ho zvolili za krále.

xxxxx Dvořané nového krále obdivují Halleyovu kometu, tehdy byla velice dobře viditelná v Anglii (objevila se tu v dubnu). Ve středověku byla považována za zlé znamení. Jeden z dvořanů informuje krále Harolda o kometě. Strom.

xxxxx Z Anglie odjíždí loď a přistává u břehů Francie (muž s kotvou). Strom.

xxxxx Posádka anglické lodi informuje vévodu Viléma Dobyvatele o zradě Harolda - o jeho korunovaci za anglického krále. Vilém sedí ve svém paláci v Rouenu za přítomnosti nevlastního bratra biskupa Odo (opět významná role tohoto muže potvrzuje hypotézu, že Odo jako biskup z Bayeux byl objednavatelem tapisérie) a po vyslechnutí zprávy od posádky anglické lodi se rozhoduje dobýt Anglii silou a potrestat svého vazala Harolda. Dává rozkaz ke kácení lesů a stavbě válečných lodí.

xxxxx Stavba lodí a jejich odtažení pomocí provazů na moře. Následuje nakládání zbraní, brnění i proviantu, nakonec přijíždí na koních vévodova družina a bojovníci nastupují do lodí. Vše probíhá bez problémů, ve skutečnosti Vilémovi nepřálo počasí a celá armáda čekala od 12. srpna do 12. září 1066 až bude příznivý vítr.

xxxxx Plavba z Francie do Anglie během noci z 27. na 28. září, přistání vojska na pobřeží Anglie, armáda byla mezinárodní, vedle převažujících Normanů hlavně Bretoňci, Flámové, Francouzi a Italové. Koně opouštějí palubu skokem přes bočnice.

xxxxx Lodě jsou vytaženy na břeh a část jezdců vyráží, aby pro vojsko zajistila jídlo. Tato část družiny pak přináší do tábora hospodářská zvířata z okolí.

xxxxx Ve Vilémově táboře se chystá hostina, vidíme přípravu jídel a poté vlastní hostinu. Část vojáků si udělala stůl ze svých štítů. V čele slavnostního stolu sedí biskup Odo, který žehná jídlu a pití.

xxxxx. Po jídle je ve stanu vévody Viléma válečná porada. Vilém sedí uprostřed, vlevo biskup Odo (opět je mu přisouzeno významné místo, což opravňuje názor, že on byl objednavatelem tapisérie), vpravo Robert de Mortain.

xxxxx Důstojník dává rozkaz k budování pevnostních valů. Vojáci odcházejí s rýči v rukou. Mezi dvěma vojáky dojde k hádce a mlátí se vzájemně rýči. Pod vedením velitele rychle pokračují stavební práce a nakonec je vybudovaná opevněná falc.

xxxxx Vilém sedí na provizorním trůně a dostává zprávu o záměrech Harolda.

xxxxx Válka se týká i civilního obyvatelstva. Vidíme podpálení jednoho z domů, z hořící stavby vybíhá žena s dítětem.

xxxxx Před bránou města Hastingsu stojí vévoda Vilém oblečen v plné zbroji a sluha mu přivádí koně. Strom.

xxxxx V sobotu ráno 14. října 1066 vyráží Vilémova armáda proti Haroldovi. Vpředu zvěd na tmavém koni rukou ukazuje na pozice Haroldova vojska. Před stromy je vidět dvoučlenná předsunutá hlídka. Strom.

xxxxx Zvěd Anglosasů se za stromem dívá na vojsko Viléma a vzápětí běží informovat krále Harolda a rukou ho upozorňuje na příjezd Vilémova vojska. Strom.

xxxxx Vilém nabádá vojáky ke statečnosti. Jeho jízda se pouští do útoku. Jejich pohyb podporují lučištníci. Srážka s anglosaským oddílem krále Harolda - Anglosasové bojovali zásadně jako pěšáci, první zranění a mrtví jsou vidět v dolní části.

xxxxx Zabití Leofwina a Gytha, bratrů krále Harolda.

xxxxx Anglosasové se úspěšně brání na opevněném pahorku, pád koní, pokračuje útok jízdy a její konečné vítězství. Závěr boje patří zabití proradného krále Harolda, diskuse o jakou figuru vlastně jde. Scénu najdete tak, kde je nápis Hic / Harold / rex / interfec / tus / est... Zde několik mrtvých. Jeden byl střelen šípem do hlavy, další mrtev leží na koni a poslední je pod koněm. Dole začalo už drancování, vítězové stahují brnění z mrtvých. Strom.

xxxxx Poslední část je rekonstrukcí asi z 19. století. Další pokračování pak chybí. Předpokládá se, že líčení dále pokračovalo triumfem Viléma Dobyvatele a jeho korunovací, anglickým králem byl v letech 1066 až 1087.

 

PhDr. Peter Kováč