Austrálie: Kniha Glory and Tragedy in Notre-Dame d’Etampes Johna Jamese je v poslední době nejzávažnějším badatelským příspěvkem k poznání raně gotické architektury

Australský architekt a znalec středověkého umění John James si získal značné renomé svými stavebně historickými analýzami francouzské architektury 12. a 13. století. V roce 1969 odcestoval do Francie, aby krok za krokem prozkoumal historii katedrály v Chartres. Výsledkem byly obsáhlé a bohatě dokumentované knihy The Contractors of Chartres (2 díly, 1979–1981) a The Master Masons of Chartres (1990).

John James si vypracoval metodu, kterou sám nazval „toichologie“, která spočívá v důkladné analýze zdiva a stavebních technik středověkých mistrů. Pověstné je Jamesovo tvrzení, že kameny ve zdivu nikdy nelžou, což by mělo být základem každého průzkumu historické stavby. Právě analýza zdiva a architektonického článkoví ho vedla k poznání často změněných plánů výstavby i ke konstatování, že v počátcích gotiky byly chrámy budovány putujícími týmy, které se stěhovaly z místa na místo (podrobně k tomu jeho kniha: The Template-Makers of the Paris Basin, 1989).

Jeho dalším velkým tématem se staly hlavice sloupů a pilířů ve francouzské rané a vrcholné gotice. Vytvořil jejich fascinující a ojedinělý souborný katalog (The Ark of God, 5 dílů vydaných v letech 2002–2008 a doplněných o internetové články na International Centre of Medieval Art), identifikoval některé z jejich anonymních autorů a zjistil, že proměny rostlinných motivů na hlavicích mají svoji chronologickou posloupnost a badatelům umožňují přesnější dataci francouzské gotické architektury 12. a 13. století. Základním problémem uměleckohistorických hodnocení je totiž nejistá chronologie staveb!

Právě vydaná kniha Johna Jamese s názvem Glory and Tragedy in Notre-Dame d’Etampes představuje zcela novou kapitolu v neúnavné práci letos třiadevadesátiletého badatele. Propojuje stavebně historický průzkum s duchovní motivací donátorů, s náboženskou a kultovní situací ve Francii po prvních křížových výpravách a s kulturní a církevní historií francouzské monarchie 12. století.

Zatímco do této doby zajímala Johna Jamese pouze architektura jako „stavební kulisa“, nyní naplňuje tuto „kulisu“ dobovým duchovním životem. Studuje nejen konstrukci, zdivo, portály a dekorativní hlavice, ale intenzivně se zajímá také o liturgickou funkci a specifický kultovní význam stavby z hlediska myšlení a idejí tehdejší společnosti.

Étampes leží 50 kilometrů jihozápadně od Paříže. Jeho kostel Notre-Dame poutal zájem především historiků umění zajímajících se o raně gotické sochařství. Portál chrámu je v mnoha ohledech konkurencí Královskému portálu katedrály v Chartres.

Městečko se nám dnes jeví jako provinční, ale francouzští králové v něm měli rezidenci (impozantní hrad nad městem) a zdejším měšťanům už v první polovině 12. století udělili významná privilegia. V roce 1130 se v Étampes konalo církevní shromáždění, na němž francouzští duchovní podpořili papeže Inocence II. proti jeho konkurentovi Anaklétovi II. Pobýval tam i král Ludvík VI., opat Suger, filozof a teolog Abélard a cisterciácký mnich Bernard z Clairvaux. Sám Inocenc II. do Étampes zavítal v lednu 1131. Ludvík VII. tam v roce 1147 domlouval poslední detaily druhé křížové výpravy do Svaté země a jmenoval tehdy regenty, kteří ho po dobu nepřítomnosti zastupovali.

John James připomíná tento obrovský význam Étampes pro francouzskou monarchii. Místní kolegiátu královská rodina výrazně podporovala a ke kanovníkům patřily nejen významné osobnosti dvora, ale i členové panovnické rodiny.

Zejména Ludvík VII. a jeho žena Eleonora Akvitánská pomáhali kolegiátu vystavět jako duchovní centrum monarchie. V jejich ideovém záměru se podle Jamese projevovaly zkušenosti související s křižáckými výpravami. Obřady praktikované v Notre-Dame v Étampes podle něj byly specifické a později se dokonce jevily jako odklon od pravověrného myšlení katolické církve. Vše podle něj souviselo s představami o Kristově vzkříšení, o jeruzalémském Svatém hrobu a s duchovními myšlenkami těch, kteří se vraceli do Francie z Jeruzaléma a z křížových výprav. Mystický význam kolegiáty v Étampes byl později výrazně utlumen a kolegiáta podporovaná královským dvorem se proměnila v obyčejný farní kostel.

Ruku v ruce s tím John James navazuje na svoje tradiční stavebně historické analýzy. Kolegiáta v Étampes podle něj prošla několika hlavními proměnami, vždy s cílem zbudovat větší a reprezentativnější svatostánek. Nejdůležitější jsou stavební fáze počínající od 30. let 12. století. Vývoj kolegiáty názorně dokumentují v knize četné barevné grafické rekonstrukce.

Pro dějiny francouzské architektury má značný význam kapitola nazvaná Notre-Dame and the First Gothic. Étampes má podle Johna Jamese větší význam pro ranou gotiku než často připomínané královské opatství Saint-Denis, kde opat Suger vystavěl nejprve nové západní průčelí a pak věnec kaplí v chóru. Západní část se vstupní předsíní s výjimkou některých soch na portálech v průčelí může být podle Johna Jamese jen těžko nazývána gotikou. Zbývá jedině chórový ochoz s kaplemi (1140–1144), ale tam se podle Jamese projevila raná gotika jako nový styl až po stavební kampani v roce 1143, kdy došlo ke změně dosavadního projektu.

Skutečná velkolepost nového raně gotického stylu se skeletovou konstrukcí s použitím přípor a klenebních žeber, značnou výškou lomených arkád, rozměrnými okny s vitrajemi se mnohem odvážněji než v chóru kostela v Saint-Denis projevila v severovýchodní části kolegiáty v Étampes, která se začala budovat už zhruba kolem roku 1137. Raně gotické Étampes by tak předcházelo raně gotickému Saint-Denis!

Také proslulý jižní portál s raně gotickým plastikami datuje John James do čtyř kampaní z let 1137–1140, což znamená, že by tento prvotřídní sochařský komplex časově předstihoval vznik proslulého královského portálu v Chartres.

Stručně řečeno: Glory and Tragedy in Notre-Dame d’Etampes Johna Jamese je v poslední době nejzávažnějším badatelským příspěvkem k poznání stylové geneze a duchovního významu raně gotické architektury ve Francii. Kniha je věnována památce předčasně zemřelého historika umění Jethro Lynnea, který byl i mým přítelem.

Peter Kováč

John James, Glory and Tragedy in Notre-Dame d’Etampes, 320 stran, 29.7 x 21 cm, 520 reprodukcí a grafických schémat, West Grinstead Publishing, Bega Valley 2024

Internet:

https://boydellandbrewer.com/9780975742570/glory-and-tragedy-in-notre-dame-detampes/